Tým vědců z České zemědělské univerzity v Praze zveřejnil studii zaměřenou na hydroklimatický vývoj Evropy v posledním tisíciletí. V článku uveřejněném v prestižním časopise Nature Communications vědci analyzovali data z nedávno publikované rekonstrukce evropského klimatu, tzv.
Old World Drought Atlas, a zkoumali tak střídání vlhkých a suchých období v Evropě..
Ilustrační foto
Výzkum ukázal, že během posledního tisíciletí byla řada období, ve kterých se stávaly rozsáhlé oblasti extrémně suchými či naopak vodnými. „V kontextu probíhajících debat o suchu a jeho současných vlivech je však zarážející, že posledních 90 let patří v Evropě k nejvlhčím z celého tisíciletí,“ uvedl hlavní autor výzkumu Yannis Markonis z Fakulty životního prostředí ČZU. Při bližším pohledu se ukázalo, že posilování tzv.
pluviálů (tedy období extrémně bohatých na vodu) se projevuje nejvíce na severu Evropy, zatímco i přes celkový pozitivní trend, jih Evropy spíše vysychá a například dekáda 1942–1952 byla ve Středozemí historicky nejsušší.
Tento fakt dobře odpovídá projekcím budoucího klimatu, které ukazují na značnou polarizaci podmínek. „Extrémní sucha se můžou vyskytovat, ale z dlouhodobého hlediska je posledních zhruba 100 let vláhově nadprůměrných, voda je jen pro nás nevhodně rozložená v čase i prostoru,“ vysvětlil člen týmu Martin Hanel z Fakulty životního prostředí ČZU.
Zdroj ČZU: Průměrná standardizovaná hodnota Palmerova indexu závažnosti sucha (scPDSI) ve 30letém časovém měřítku pro Evropu (černá čára) a procento plochy zasažené suchem (oranžově) nebo vlhkými podmínkami (modře).
Nejenže v posledních letech dosáhly hydroklimatické podmínky svých extrémů a v některých oblastech v nich stále setrvávají, ale nebývalá je i doba trvání tohoto stavu. „Například současný pluviál ve Skandinávii, Německu, Francii a Velké Británii trvá už téměř 100 let.
Naproti tomu střední Evropa zažila prudký obrat k podmínkám sušším,“ přiblížil Martin Hanel. Velkou roli v popsaných procesem lze připsat změnám v typickém proudění atmosféry a teplotě.
„Vazby mezi atmosférickou cirkulací, teplotou, suchem a pluviály nejsou z dlouhodobého hlediska uspokojivě popsány. Je nicméně zřejmé, že to, co považujeme v současnosti i v kontextu pozorovaných hodnot za normální, je ve skutečnosti extrém,“ popsal Yannis Markonis.
Zdroj ČZU: Empirické hustoty rozdělení 30letého scPDSI pro Evropu (0=sucho, 1=pluviál). Šedé čáry odpovídají různým 30letým obdobím z let 992-1922, zeleně – 1923–1952, světle modře – 1953–1982, tmavě modře – 1983–2012.
