Banánová muška může pomoci výrazně prodloužit lidský život! Takový šokující objev nyní uskutečnili výzkumníci z Weill Cornell Medical College v New Yorku. Zařadili se tak mezi stále vzrůstající počet vědců, kteří dokazují, že v polovině tohoto století průměrný věk obyvatel vyspělých zemí může být kolem 120 let! 
Přitom v současnosti se u nás muži dožívají v průměru 76 roků, ženy opouštějí svět asi o sedm let později. Podle některých expertů to souvisí s tím, že něžné pohlaví musí častěji absolvovat různé povinné lékařská vyšetření. Naopak většina mužské populace vyhledává lékařskou pomoc až pod tlakem různých vážných zdravotních problémů. Pak však často už na úspěšné léčení bývá pozdě.
Stěží nás může utěšit poznání, že v 19. století se na našem území umíralo v průměru o třicet let dříve než dnes. Nejhorší současný stav je v africkém státu Sierra Leone – průměrný věk necelá čtyřicítka! Více jak dvakrát déle žijí Japonci.
Proč vlastně stárneme?
Co je příčinou toho, že lidský organismus stárne. Existují vážně míněné teorie, že viníkem je škodlivé kosmické záření, neblahé účinky zemské gravitace, dokonce i přemíra sexu.
Stárnutí jsme si zvykli spojovat s nutným poklesem jak fyzické, tak duševní výkonnosti. Ovšem přibývá dosti zjištění, že každý člověk má vlastně dvojí věk: Ten kalendářní se vyjadřuje počtem roků, které uplynuly od narození. Není však tajemstvím, že mnohem zásadnější je tzv. biologický věk, nazývaný též funkční nebo fyziologický. Právě biologický věk je objektivním měřítkem zdravotního stavu jednotlivce . Stačí se jen rozhlédnout kolem sebe – uvidíte mladistvě vyhlížející, často sportující důchodce, na druhé straně pak životem unuděné, začouzenému lokálu zasvěcené třicátníky s pobledlou vrásčitou tváří.
Volné radikály škodí
Renomovaný anglický kardiolog Arnold Fox zdůrazňuje: „Myslím, že stárnutí je postupný proces, kterým se, především vlivem oxidací a poškozením volnými radikály, snižuje počet zdravých buněk v těle. Jak klesá počet zdravých buněk v každém orgánu, stává se tělo méně schopné odpovídat na dráždivé zevní podněty jako jsou viry a jiné infekce. Snížením počtu zdravých buněk klesá obranyschopnost našeho těla, které se nemůže neustále bránit, a tělo chřadne. Vážná onemocnění a předčasná úmrtí jsou toho nešťastnými důsledky.Každý orgán a systém, který přispívá svou funkcí k udržení zdraví, bude silný tak dlouho, jak dlouho udržíme jeho buňky zdravé a uzdravíme ty, které jsou oslabeny.“
Pomáhají antioxidanty
Vyznavači tohoto směru za prvotní úkol medicíny považují zpomalení biologického stárnutí. Vycházejí z hypotézy, že největším nepřítelem člověka je oxidace a působení volných kyslíkových radikálů. Pokud to přeložíme do laické řeči, lze říci, že naše duševní i tělesné schopnosti jsou vystaveny ničivým útokům nejrůznějších odpadků metabolismu, tedy látkové přeměny (například při dýchání). Jedná se o přirozené spalování a získávání energie z potravin.
Při tom kyslík vzájemně reaguje s jistými látkami v těle a poskytuje tak energii. Ovšem problém nastane, když je kyslíku přebytek nebo se vyskytuje v nevhodné formě. Tehdy začne reagovat s látkami, které jsou nebezpečné pro náš organismus.Postižené orgány nám pak začnou „ rezivět“ – podobně jako nepokrytý kov na vzduchu. Jistěže lidské tělo má přirozenou antioxidační ochranu – enzymy SOD (superoxid dismutáza) apod., ovšem těch často nemáme dostatek. Proto se doporučuje vhodně využívat i přírodní antioxidanty z ovoce a zeleniny. Jsou to známé vitaminy – jako A, C, E, ale i beta – karoten, zinek, železo…Američané vydají ročně čtyři miliardy za potravinové doplňky pro zdraví – vitaminové, minerální a bylinné přípravky. Přitom hodně odborníků tvrdí, že nejlepším zdrojem antioxidantů je vyvážená dieta.
Mnohé dědíme po předcích
Nejnovější výzkumy však současně potvrzují doslova životodárnou úlohu deoxyribonukleové kyseliny (DNA), nositelky dědičné informace v našich buňkách. Většina lidí tedy dosud dědí vlohy k určité délce života v genech. Bohužel, stěží situaci asi ovlivníme ve sklonu k dědičným chorobám – k různým nádorům, cukrovce a jiným zdravotním obtížím. Stav však můžeme zlepšit i vhodnou stravou, dostatkem pohybu, co nejmenším stresem.
Gen Metuzalém je nadějí
Do nedávné doby znali gen, který urychluje proces stárnutí. Výrazným pokrokem se proto stal zmíněný experiment s banánovou muškou (Drosophila). Malou opravou jejího genu jí američtí vědci prodloužili život o více než třetinu. Tento gen nazvali Methuselah, neboli Metuzalém (Biblická postava Starého zákona Metuzalém se údajně dožil 960 let. )
Před pár týdny zjistili další gen z rodiny genů „metuzalémů“ – gen stunted . Díky němu se prodlouží život pokusných mušek o více jak polovinu ve srovnání s jejich „normálními“ příbuznými.Tento objev je považován za slibný začátek pro další vývoj léků proti stárnutí.
Zjistilo se totiž, že oba uvedené geny spolu souvisejí, jsou jakoby dvěma stranami téže mince. Zatímco jeden je odpovědný za tvorbu proteinu, který se stává součástí povrchového buněčného receptoru (GPCR), druhý má na starosti tzv. ligand, který do tohoto receptoru (speciální orgán citlivý na určitý podnět) zapadá jako klíč do zámku.Tento „klíč“spouští určité pochody v buňce. Když vědci pozměnili (mutací) gen pro ligand, muškám to život rovněž prodloužilo. K největšímu prodloužení mušího života docházelo tehdy, když vědci oba poznatky zkombinovali, tedy když pozměnili (přesněji vyřadili z činnosti) poloviny obou z těchto genů dlouhověkosti.
Co sami máme společného s muškami?
Podobně by se pomocí genetických manipulací mohly měnit lidské geny. Mnohem schůdnější cestou k prodlužování života se místo provádění změn na úrovni „zámků a klíčů“ ukazuje použití syntetických „paklíčů“.
Můžou se však lidé srovnávat s muškami? Ano – s nimi mají obdobné ligandy. Nyní pokusy musí odpovědět na otázku, zda máme také odpovídající receptory, do kterých by zapadly tyto ligandy – „klíče“ k lidské dlouhověkosti.
Profesor fyziologie Xin-Yun Huang z Cornellovy univerzity navíc teď zjistil, že gen mth (methuselah), kromě dlouhověkosti, dává svému nositeli také zvýšenou odolnost vůči různým formám stresu. Gen kóduje G protein vázající receptor a ten se účastní při řízení metabolických pochodů, příjmu potravy, tělesné hmotnosti, výdeje energie, řízení cyklu spánku a bdění!…
Někteří optimisté už přicházejí s vizí, že časem by lidský organismus mohl běžně žít až 300 let.
Čím se ohlašuje stáří?
Za hlavní příznaky stárnutí odborníci označují následující: Pokles paměti, úbytek celkové síly svalů, vypadávání a šedivění vlasů, zhoršování zrakového a sluchového vnímání, nižší obranyschopnost organismu vůči infekcím. Nezanedbatelný není ani větší výskyt zdravotních problémů – osteoporózy (prořídnutí) kostí, artrózy, artritidy, cukrovky, rakoviny různých orgánů i jiných nemocí. Většinou klesá pohyblivost, ubývá svalová hmota na úkor tuku.
Optimismus a pracovitost prodlužují život
Experti právě zveřejnili závěry obsáhlého výzkumu, který trval neuvěřitelných 70 (!) let. Vyplynulo z něj, že v délce lidského života hraje dominantní roli optimismus. Zpočátku tělesně i duševně zdraví lidé zemřou podstatně dříve než ti, v jejichž životě převažuje katastrofické myšlení.
Lékařský tým z univerzit v Aberdeenu a Cambridgi letos v červnu oznámil, že po sedmi letech výzkumů zjistil dost překvapivou skutečnost: Jedinci s rychlým metabolismem se dožívají až o třetinu vyššího věku než lidé, kteří nežijí „na plné obrátky“.
Výzkumná zpráva vysvětluje: „U skupiny vystavené nadměrné zátěži dochází k tak rychlé přeměně přijímané potravy v energii, že část se jí doslova vypaří a nemá prostě čas produkovat zhoubné oxidanty.“
Velkou roli sehrají kmenové buňky
Za minulých 100 let se lidský život u nás prodloužil téměř o 30 roků. O dalším výrazném prodloužení věku i přes sto let nepochybuje ani prof. Eva Syková, která je ředitelkou Ústavu experimentální medicíny Akademie věd ČR. Jak 21: STOLETÍ řekla prof. Syková, předpokladem prodloužení života je rozvoj vědy a medicíny.
Ona sama vidí perspektivu v regeneraci či přímo nahrazování různých tkání v lidském těle. Tady připadne zásadní úloha tzv. kmenovým buňkám. Ty se získávají z krve lidské pupečníkové šňůry či kostní dřeně. Jde o nezralé buňky, ze kterých se může vyvinout jakýkoli typ buňky – podle potřeby. Umožňují vznik různých druhů tkáně tím, že splývají s již existujícími buňkami této tkáně. Například buňky z kostní dřeně mohou znovuobnovovat jaterní tkáň nebo neurony v mozku. To je obzvlášť důležité, protože bez dobře fungujícího mozku by člověk nežil plnohodnotný, byť dlouholetý, život.
Zatím se objeví také nové druhy léků, které často budou vycházet i z konkrétní rasy uživatele. Například v USA už úspěšně testují lék na srdce BiDil. Ten je prvním medikamentem, který úspěšně pomáhá pouze černošským pacientům, zatímco na bělošské nemocné nepůsobí.
