Naše planeta je dnes domovem šesti miliard lidí. Podle nejnovějších údajů OSN 826 milionů stále sužuje hlad. Přitom počet obyvatel Země má do roku 2040 dosáhnout devíti miliard. Čím se budou živit?
Četní vědci vidí naději v geneticky modifikovaných (pozměněných) rostlinách. Ty vnesením cizorodého genu získávají další výhodné vlastnosti. Odpůrci však mj. tvrdí: „Salát se zvýšeným množstvím vitaminu C sice vydrží čerstvý i několik týdnů, ale jen proto že je do něj přidán gen krysy. Fuj!“
Favoritem je Amerika
Pěstování GM rostlin mělo premiéru roku 1983 na polích v USA a Kanadě. Počátkem letošního roku se GM pěstovaly v USA na ploše 44 milionů ha, v Kanadě na devítině této rozlohy. GM plodiny se prosazují např. v ČLR, kde nyní rostou na 2,8 milionech ha a v Jižní Americe (např. 14 milionů ha v Argentině), velký rozmach se předpovídá Indii.
V roce 2004 je využívalo sedm milionů farmářů na 68 milionech hektarů v 18 zemích
(v Evropě hlavně ve Španělsku). Nejrozšířenějšími plodinami jsou sója, bavlník, kukuřice a řepka olejka. Do roku 2005 bylo vyšlechtěno a uvolněno do oběhu 124 odrůd GM rostlin. Vede kukuřice s 26 odrůdami. Vedle již zmíněných je to rýže, brambory, rajčata, cukrovka, čekanka, dýně, meloun, len, tabák, papája, salát, jablko, maniok, batáty (sladké brambory).
Příznivci: Nechceme jíst jen trávu!
Postoje propagátorů GMO (geneticky modifikované organismy) vyjádřil prof. Jaroslav Petr, DrSc., z Výzkumného ústavu živočišné výroby AV ČR: „Každý z nás sní denně spoustu DNA, spoustu dědičné informace jiných organismů. Jíme jablko, chroupáme mrkev, polykáme viry a bakterie a na to všechno je náš trávicí trakt zařízen, aby to rozložil. Takto se dědičná informace prostě nepřenáší. Pokud člověku za ty milióny let, co se vyvíjel jako druh, neuškodilo, že tady snědl nějakou bobuli, tamhle nějaký lupen a kus dál nějaké ovoce, pak zase kus syrového masa a nějakého brouka, tak není důvod, proč by mu zrovna teď mělo vadit to, že sní mouku z geneticky modifikované kukuřice. Navíc všechny ty geneticky modifikované odrůdy procházejí přísným testováním. To jsou vůbec nejprověřenější potraviny na trhu. Je to zkrátka uměle vytvořený problém.“
Lze vypěstovat i GM rostliny s vysokou výnosností, odolné vůči suchu,.„sladší“ cukrovou řepu a třtinu, „olejnatější“ sóju, řepku apod.
Vědci zatím nemají jasno, pokud jde o možný vliv mutovaných plodin na okolní přírodu. O tom vášnivě diskutují. Profesor UK Jaroslav Drobník, velký propagátor GMO, se rozhořčuje. „V zemědělství už dnes není nic přirozeného. Pak bychom nejedli nic než trávu!“
Odpůrci: Nenecháme si ničit zdraví!
Závažnou výzvu k ročnímu zastavení produkce nových GM organismů přijali 25. listopadu 2004 v thajském Bangkoku účastníci 3. světového kongresu ochranářů.
Akci pořádal Mezinárodní svaz pro ochranu přírody a přírodních zdrojů (IUCN), který sdružuje 81 států, 114 vládních institucí, přes 800 nevládních organizací a 10 000 expertů z více jak 181 zemí. Nebyli tu tedy jen ekologičtí aktivisté, ale i význační vědci, politici a byznysmeni z celého světa. Samozřejmě nechyběli reprezentanti hnutí Greenpeace.
RNDr. Magdalena Klimovičová, která koordinuje genetickou kampaň Greenpeace ČR, pro 21. STOLETÍ uvedla: „Greenpeace se nestaví obecně proti biotechnologiím, pouze proti uvolňování GMO do životního prostředí. Jedna se o nevratný proces, který je spojen s řadou závažných rizik na životní prostředí, eventuálně s možnými zdravotními riziky.“
Odpůrci geneticky modifikovaných rostlin upozorňují na možnost ohrožení biodiverzity
(rozmanitosti) organismů. To průkazně dokázaly výsledky polních pokusů, které se uskutečnily ve Velké Británii z iniciativy tamější vlády v letech 2000-2003 ( tzv. Farm Scale Evaluations). Snazší hubení plevelů může vést k nižší pestrosti života na polích, takže tam ubude brouků i ptáků. Ovšem ještě větší hrozbou je, že vznikají rezistentní, odolné plevely, proti kterým se musí používat větší množství herbicidů. Objevují se naopak škůdci (například zavíječ kukuřičný) odolní vůči BT toxinu, který produkuje každá buňka geneticky modifikované BT kukuřice MON810 americké firmy Monsanto. Tuto plodinu lze od nadcházející sezóny komerčně pěstovat i u nás. (Tak zmizel dosud účinný prostředek k hubení zavíječe, používaný často i ekologickými zemědělci.)
Objevil se zákeřný pyl
V poslední době se do středu pozornosti dostává pyl GM. Může totiž ohrozit ekofarmy, které mají přísně zakázáno používat jakékoli GMO. (Pokud kontrola najde v bioproduktu transgen, na výrobce, ač za to nemůže, čeká tvrdý postih.)
Hodnotu více jak 2,7 milionů USD měla sója, která musela být v americkém státě Nebrasca nuceně zlikvidována, když se zjistilo, že byla kontaminována geneticky modifikovanou kukuřicí užívanou na poli předtím pro výrobu farmaceutických či průmyslových chemikálií.
Také britští včelaři požadují zvláštní opatření (například stanovení minimální vzdálenosti polí, na kterých se pěstují GM plodiny od úlů) pro koncepci „zdravé včely“. Průzkum koncem roku 2004 zjistil, že 63 % domácností nechce, aby včelí produkty obsahovaly pyl z GM rostlin. Poživatiny tzv. GMO free požaduje většina spotřebitelů v různých zemích EU.
Mezi radikální patří Francouzi. Například loni stovky aktivistů vykopali v Menville u Toulouse rostliny zaseté na jednom z 50 polí, na kterých vláda testuje GM plodiny. Farmář Bove, vůdce likvidační akce, to zdůvodnil: „Nechceme, aby nám nadnárodní společnosti nakazovaly, co musíme mít na talíři.“
Dosud nebyla vyloučena ani rizika zdravotní, např. vznik alergií či rezistence na antibiotika.
Shrnutí: Občas to připomíná pohádku o Chytré horákyni
Podle nejnovějších průzkumů Evropané zatím většinou nedůvěřují GM plodinám. Stále více odborníků však obavy vyvrací.
V různých souvislostech se vrací naléhavé otázky: Co jsou to GM plodiny? Jak se prověřuje jejich bezpečnost? Představuje konzumace hrozbu pro lidi a zvířata? Co a kdo rozhoduje o tom, zda se budou GM plodiny a z nich vyrobená krmiva používat?
Objevují se jak zastánci GMO, tak houževnatí odpůrci. Problematiku GMO nelze vnímat jen černobíle.
Klady: Pěstitelé mají méně práce s obděláváním a ošetřováním, ušetří na chemikáliích i pohonných hmotách. Další funkční rozšíření rostlin, které přenosem genu získají další dobré vlastnosti, znamená životodárnou nadějí pro miliardy obyvatel chudých zemí.
Zápory: Doba, která od počátku využívání uplynula, je z hlediska vědy příliš krátká na zjištění možných dopadů na životní prostředí i na tzv. potravinový řetězec.
Připomíná to Chytrou horákyni z pohádky, která nesměla být nahá, ale ani oblečená. Tak jsme se od náměstka ministra zemědělství Zdeňka Růžičky dozvěděli: „Na jedné straně musíme respektovat bezpečnost potravin, na druhé straně se svět pohybuje k uplatnění GMO.“
Jak se rodí GMO?
Obrazně vznik GMO připomíná rozstříhání a slepení filmového pásku. Zkusme si představit několik set roliček filmu rozprostřených na louku. To je kyselina deoxyribonukleová (DNA) – nositelka genetické informace.
Biotechnolog vezme jedno z těch desítek tisíc filmových políček a rozstřihne ho. Do prázdné mezery potom vloží gen (políčko) z jiného organismu, o kterém ví, že rostlinu obohatí o nějakou prospěšnou vlastnost – kupř. odolnost vůči chorobám, hmyzím škůdcům.
Není tajemstvím, že nejnověji genové inženýrství vyvinulo metody, jak přenášet geny i mezi geneticky zcela rozdílnými jedinci – např. flórou a faunou. Experti mj. vyšlechtili odrůdu rajského jablíčka odolnou proti mrazu, když na rajče přenesli gen z jednoho druhu arktické ryby. Jiný typ jablka získal odolnost vůči bakteriální spále tím, že obsahuje gen z můry. Podobně se spojením různých genů zrodila tzv. zlatá rýže, která vyrábí vitamin A potřebný zejména v rozvojových zemích jako ochrana před oslepnutím.
U mnoha laiků i odborníků vzbuzují genové manipulace obavy z možného zneužití či nevratného zásahu do genofondu potravin.
Také ČR má zákon
V České republice je použití geneticky modifikovaných (pozměněných) organismů (GMO) od 1. ledna 2001 upraveno zákonem č. 153/2000 Sb. Podle něj je GMO takový organismus (kromě člověka), jehož dědičný materiál byl změněn genetickou modifikací, tj. cílenou změnou dědičného materiálu způsobem, kterého se nedosáhne přirozeně – např. křížením, šlechtěním. Tato definice se vztahuje na organismy schopné rozmnožování nebo přenosu dědičného materiálu, tj. mikroorganismy, rostliny, živočichy a buněčné kultury; nevztahuje se na člověka.
Více se dozvíte:
http://www.foodsafety.cz/default
http://www.biotrin.cz/czpages/sem030901b.htm
http://www.doktorka.cz/run/redsys/vyziva
