Mezinárodní tým předních odborníků z oblasti antropologie v těchto dnech zkoumá, co všechno je možné zjistit o neandrtálcích na základě jejich kosterních pozůstatků.
V roce 1848 byla v oblasti Gibraltaru objevena lebka podivného tvora. Bezpochyby se jednalo o člověka, který ale měl některé výrazné rysy primátů. Nález dostal jméno Homo neanderthalensis a podle pozdějších archeologických výzkumů se zjistilo, že nejstarší neandrtálec obýval Evropu již před 200 000 lety. Před 30 000 lety pak vyhynul zřejmě proto, že nedokázal konkurovat prvnímu „modernímu“ člověku, který do Evropy přišel z Afriky.
Vědcům se teprve nyní podařilo z kosterních úlomků složit celistvý skeleton neandrtálce a na základě toho zjistit zajímavé podrobnosti o tomto pozoruhodném tvoru a jeho životě.
Chytrý lovec
Složená kostra měřila zhruba 1,6 metru a byla spíše robustní stavby. Právě mohutná svalnatá kompozice těla neandrtálci zřejmě umožnila přežívat v chladných klimatických podmínkách. Navíc, aby přežil, spotřeboval údajně dvakrát více potravy než dnešní člověk. Podle expertů měl podstatně vyvinutější a silnější pravou část těla, včetně končetiny, v níž obvykle při lovu držel těžký oštěp. Na rozdíl od předchůdce dnešního člověka byl ale méně pohyblivý, což nakonec představovalo hlavní příčinu jeho vyhynutí. V lovu svému konkurentovi prostě nemohl stačit.
Co se týče mozku neandrtálce, došli vědci k ohromujícím závěrům. Jeho nervové centrum bylo o 20 procent větší než u dnešního člověka, navíc anatomicky identické. Experti ale předpokládají, že mu byl upřen dar řeči.