Objevil první umělé vlákno, silon, a světově se proslavil geniálním objevem kontaktních čoček.
Otto Wichterle se narodil 27. října 1913 v Prostějově, kde jeho dědeček František vlastnil továrnu na zemědělské stroje a lokomobily. V roce 1936 získal titul doktora technických věd.
Silonky od nadějného vědce
Od roku 1940 pracoval Otto Wichterle v Baťově výzkumném ústavu ve Zlíně a o rok později již vyvinul originální postup spřádání polyamidové příze tryskou a její navíjení na cívky. To umožnilo výrobu ponožek a zejména punčoch z prvního umělého vlákna – silonu. Po válce, jejíž část prožil v nacistickém vězení se v roce 1945 stal profesorem makromolekulární chemie na UK.
Geniální nápad z vlaku
Jakou roli hraje ve vědecké práci náhoda, na níž Wichterle podle jeho vlastních slov opravdu věřil, se potvrdilo v roce 1952 při jedné z jeho cest vlakem mezi Olomoucí a Prahou. Jeden z cestujících, jak se později ukázalo, tajemník komise ministerstva zdravotnictví, která pracovala na využití umělých hmot v lékařství, si v odborném časopise četl o kovových náhražkách oka. Wichterlho při debatě napadlo, že by se problém dal řešit vynalezením takové umělé hmoty, která bude kompatibilní s okolní tkání, a spolucestujícímu doporučil, aby se jeho oddělení začalo zabývat druhem polymerů, kterým se říká hydrofilní – přijímající vodu. Jednou z forem využití by pak mohly být i měkké kontaktní čočky.
Již v roce 1957 Wichterle osobně vyzkoušel první čočky. Byly sice hrubé a pálily, ale „na vlastní oči“ se tak přesvědčil, že gel lze využívat ke korekci zraku.
„Kuchyňský přístroj“
Nezasvěcenec by se podivil, kdyby spatřil tehdy osmačtyřicetiletého vědce, jak si na kuchyňském stole „hraje“ s díly dětské mechanické stavebnice Merkur a k sestavené konstrukci pak připojuje motorek od gramofonu. Takto primitivně se totiž roku 1961 zrodil přístroj na hromadnou výrobu kontaktních čoček metodou odstředivého odlévání. Počátkem roku 1962, společně s manželkou Lydií (lékařkou), již tímto způsobem Wichterle vyrobil 5000 kusů měkkých kontaktních čoček, které dnes používá přes 100 milionů lidí.
Kdo prodal patenty?
Pak přijel do Prahy zástupce americké National Patent Development Corporation. Tuto organizaci vlastnili tehdy dva právníci, kteří se specializovali na nápady ze Sovětského svazu. Jeden z nich se zastavil v Praze na prezentaci úžasných čoček. Wichterle na to později vzpomínal: „Vyndal jsem si čočku z oka, hodil ji na zem, stoupl na ni, pak jsem ji omyl v puse a dal zpět do oka.“ Na právníky to udělalo takový dojem, že koupili práva za milión dolarů, ovšem bez vědomí Wichterleho. Vynálezce z této finanční transakce neměl téměř nic.
Navíc byl po srpnu 1968 propuštěn z místa ředitele Ústavu makromolekulární chemie. Nevzdával se však, dál pokračoval ve výzkumu a roku 1990 se stal předsedou Československé akademie věd. Zemřel 18. 8. 1998.
Více se dozvíte:
http://www.britskelisty.cz/9808/199808211.html
http://www.praha6.cz/cestni obcane/wichterle.php
Dílo, které přežilo
Prof. Dr. Ing. Otto Wichterle je označován za zakladatele makromolekulární chemie. Byl autorem 200 patentů z organické chemie, z umělých hmot, syntetických vláken a biolékařského materiálu. Jedenáct jeho knih bylo přeloženo do všech světových jazyků. V roce 1995 pracoval na syntetických čočkách, které by obnovily pacientův zrak po operaci očního zákalu. Kromě očních čoček se jeho „gely“ využívají v řadě dalších oborů medicíny i v kosmetickém průmyslu (včetně plastických operací). Říkal: „Mít nápad, to není nic zvláštního, ale ten nápad realizovat, to vyžaduje úsilí!“