Domů     Vesmír
Vesmírné úkazy od A do Ž
21.stoleti 21.4.2005

V tajemném prostoru nad našimi hlavami můžeme pouhým okem, pomocí teleskopů nebo prostřednictvím snímků z družic a vesmírných sond spatřit podivuhodné úkazy. Některé z nich vám 21. STOLETÍ stručně přibližuje.V tajemném prostoru nad našimi hlavami můžeme pouhým okem, pomocí teleskopů nebo prostřednictvím snímků z družic a vesmírných sond spatřit podivuhodné úkazy. Některé z nich vám 21. STOLETÍ stručně přibližuje.

Astronautika (kosmonautika) – technický obor zabývající se lety do vesmíru. Využívá znalostí astronomie, aerodynamiky, fyziky atmosféry, chemie, biologie, lékařství, geofyziky, planetologie, raketové, sdělovací a výpočetní techniky apod. Např. amerického projektu Apollo (lety k Měsíci) Apollo se zúčastnilo půl milionu různých pracovníků.

Bílý trpaslík – hvězda velmi malých rozměrů, asi velikosti Země. Hmotnost je však srovnatelná s hmotností Slunce. Krabička od zápalek naplněná látkou z bílého trpaslíka by vážila tolik jako slon. B.t. je složen hlavně z hélia, vzniká odhalením degenerovaného jádra obra červeného (viz). Vzhledem k malým rozměrům vyzařuje velmi málo světla a ani ti nejbližší b.t. nejsou pouhým okem viditelní. Nejznámějším je Sirius B., průvodce Siria. Připomeňme, že hvězdy se vytvářejí z oblaků plynů a prachu.

Canis Maior (zkratka Cma) – Velký pes. Nápadné souhvězdí zimní oblohy, které představuje psa Lailapsa ležícího u nohou boha Oriona. Už ve vykopávkách v Tróji archeologové objevili kotouček ze slonoviny, na kterém bylo toto souhvězdí znázorněno v podobě psa.

Černé díry – kosmický objekt s hmotou natolik stlačenou, že jeho úniková rychlost převyšuje rychlost světla. (Dřív byly nazývány „ kolabující“ či „zamrzlá“ hvězda). Z černé díry nemůže uniknout žádná částice ani žádný světelný paprsek. Proto se nazývá „černá“, protože černé těleso ani neodráží ani nevysílá světlo. Pojem „díra“ souvisí s tím, že vše do ní padá jako do bezedné propasti a nic se z ní nemůže dostat ven. Nepatří však mezi degenerované hvězdy (viz), protože ji nelze pozorovat.

Degenerovaná hvězda – název odvozen od toho, že v nitru má degenerovanou látku. Příkladem je bílý trpaslík (viz) . V toho se mění termonukleární reakcí.

Ekliptika – 1. rovina zemské dráhy kolem Slunce. 2. Dráha Slunce po obloze. Je to hlavní kružnice, ve které ekliptika protíná nebeskou sféru. Světový rovník protíná ekliptiku v jarním a podzimním bodě, který Slunce prochází o jarní a podzimní rovnodennosti. Po e. se pohybuje Slunce a v její blízkost planety sluneční soustavy (kromě Pluta). Souhvězdí, kterým e. prochází, se nazývá zvířetník.

Fotosféra – vrstva hvězdné atmosféry, ze které uniká do vesmíru převážná část záření hvězd. Je to nejchladnější vrstva hvězdy. Pod ní je hustší a teplejší nitro hvězdy, ze kterého neuniká žádný paprsek; nad ní je řidší a teplejší chemosféra.

Galaxie – obrovský systém hvězd, mezihvězdného prachu i plynu a nezářivé hmoty. Systém  svazuje vzájemná gravitace složek. Jednou z galaxií viděnou z vnitřku od slunce je Mléčná dráha. Ostatní galaxie se nám jeví na obloze jako mlhavé obláčky. Proto byly dlouho považovány jen za mlhoviny. V pozorovatelném vesmíru (do vzdálenosti 10 mld. světelných let) je na bilion galaxií.

Halleyova kometa – nejznámější kometa; jediná, která byla spatřena zblízka. Je výjimkou pokud jde po pojmenování, protože ji Edmond Halley (1656 – 1742)  sám neobjevil. Jen v roce 1705 předpověděl, že jestliže tato kometa pozorovaná v létech 1531, 1607 a 1682 je stejné těleso, tak se znovu objeví roku 1758. Kometa se skutečně v oné době vrátila. Je to tzv. krátkoperiodická kometa s dobou oběhu přibližně 76 let. Její návrat  se ale nedá přesně předpovědět, neboť velké planety mohou působit změnu její dráhy. Další přiblížení k Zemi se předpokládá v roce 2061.

Chemické složení vesmíru – vyjadřuje se relativním zastoupením jednotlivých prvků. Nejhojnější je vodík (cca 80% všech atomů) před heliem (téměř 20 %). Všechny ostatní prvky představují asi 2 % počtu atomů ve vesmíru; říká se jim „ kosmická špína“.

Impakt – srážka dvou těles v planetární soustavě, při které menší těleso vrazí velkou rychlostí do velkého. Na tělesech s pevných povrchem tak zanechá trvalé impaktní krátery. Nejrazantnější impakty před více jak 3 miliardami let vytvořily moře (mare) na Měsíci.

Jádro komety – základní část komety. Odborníci ho popisují jako „špinavý balvan“ (o velikosti několika km) složený hlavně z ledu (asi 75 %) a prachových zrnek (25 %), která způsobují černou barvu jádra. Ledy nejsou kompaktní, připomínají ementálský sýr či usedlý špinavý sníh.

Kometa – těleso sluneční soustavy tvořené jádrem komety (viz) a komou (hlavou komety, což je obrovský mrak) a ohonem (i dvěma) komety. Velikost: 1 – 40 km. Složení: Materiálem komety jsou zmrzlé plyny (kompaktní sníh a led), na kterých jsou zamrzlé prachové částice. Materiál je křehký, takže se kometa může někdy rozpadnout.
 
Leonidy – meteoroidické roje patří mezi nejčastější noční úkazy. Vyskytují se kolem 17. a 18. listopadu. V listopadu 1833 bylo pozorováno 46 000 těchto meteoroidů za pouhou hodinu. Mnozí je přirovnávali k Niagarskému vodopádu na obloze, jiní to  dokonce považovali za konec světa. Meteoroidy následují svoji mateřskou kometu, přičemž jejich proud je široký až  35 000 km.

Měsíc – po Slunci představuje nejjasnější těleso na naší obloze. Jedná se o jedinou přirozenou družici Země a nejbližší kosmické těleso. Obíhá Zemi tak, že se k ní stále přivrací stejnou polovinou (v důsledku rotace). Měsíc svítí odraženým slunečním světlem; odráží  však průměrně jen 7 % dopadajícího slunečního záření.
Dvojice Země – Měsíc je označována jako dvojplaneta. Jejich vzájemná přitažlivost způsobuje mj. přílivy na obou tělesech, posunuje těžiště Měsíce od jeho geometrického středu o 2 km směrem k Zemi. Obě tělesa obíhají společné těžiště; to je 1 400 km pod zemským povrchem.
Nebe – v astronomickém smyslu se tak obvykle označuje pozadí, na které se promítají hvězdy, planety, Slunce a další kosmické objekty. Pohybem nebeských těles v planetární soustavě a vícenásobným hvězdným systémem se zabývá odvětví astronomie zvané nebeská mechanika.

Obr červený (červená hvězda) – hvězda tzv. pozdního spektrálního typu, která má vysokou svítivost. Ve vrstvě kolem horkého heliového jádra dochází k rychlému rozepnutí vnějších vrstev. Vnější vrstvy červeného obra se stávají nestabilními. Většina hvězd tyto vrstvy ztrácí a stávají se z nich bílí trpaslíci (viz).

Planeta – těleso obíhající kolem Slunce (nebo jiné hvězdy) a svítící pouze odraženým světlem. Ve sluneční soustavě je 9 planet: Merkur, Venuše, Země, Mars, Jupiter, Saturn, Uran, Neptun, Pluto. Vedle toho tady existuje větší množství planetek ( asteroidů, planetoidů) menších než 1000 km. Pozor: Tuto tradiční definici v nejnovější době rozšiřují objevy mladých (žhavých) osamocených planet vyzařujících infračervené záření. Předpokládá se, že v budoucnu  dojde i k objevům nezářících (vychladlých) planet.

Roj meteoroidů – obrovské množství meteoroidů, což jsou drobné prachové částice a kousky kamení. Pocházejí z komet a asteroidů ( planetek). Každý rok do zemské atmosféry vstupuje přibližně 220 000 tun takových látek. Nejmenší meteoroidy vytvářejí meteory čili svítící stopy. Větší kusy proniknou až zemský povrch – to jsou meteority. Někdy při značném množství svítících částí může dojít až k tzv. meteorickému dešti.

Řádný paprsek – paprsek světla, který po kolmém dopadu na přirozenou plochu krystalu prochází krystalem beze změny směru.

Scorpius (česky Štír) – zvířetníkové souhvězdí, které můžeme vidět právě nyní – od května do září. Seskupení hvězd (třistakrát větší než průměr Slunce) mezi Střelcem a Váhou připomíná štíra připraveného k bodnutí. Vychází v době, kdy zapadá Orion, protože Štír je podle pověstí jeho úhlavním nepřítelem. Podle báje řecká bohyně Héra kdysi vypustila z podzemí obrovského jedovatého štíra, aby bodnul a usmrtil Oriona, který jako zdatný lovec mohl vyhubit všechnu zvířenu. Héra potom z vděčnosti za vykonanou službu umístila Štíra na oblohu. Ovšem ani tam není v přílišném bezpečí – uhýbá před Střelcem, který napíná svůj luk a míří přímo na srdce Štíra.

Široká dvojhvězda – vizuální dvojhvězda, jejíž složky jsou na obloze vzdáleny tak, že je rozlišíme i malým dalekohledem.

Terminátor – ostrá hranice mezi osvětlenou a noční polokoulí planety nebo Měsíce. Podíváme – li se na Měsíc, poznáme terminátor podle dlouhých stínů, které ukazují plasticky terén s vystupujícími pohořími a kráter.

UFO (Unidentified Flying Object) – neidentifikovaný létající objekt. Tak se označuje předmět či atmosférický úkaz považovaný veřejností za dopravní prostředek – tzv. létající talíř –  mimozemské civilizace. Jen v USA registrují 10 000 případů, kdy tam někdo UFO spatřil. Odborníci to vysvětlují jako optické klamy, kulové blesky, oblaka, vyhořelé stupně nosných raket apod.

Veleobr – hvězda s absolutní velikostí. Poloměry takové modrobílé jasné hvězdy převyšují až dvacetkrát poloměry Slunce.

Westova kometa – jedna z nejjasnějších komet v posledním období.  Teprve v roce 1975 ji objevil Richard West.

X-paprsky – rentgenové záření.

Ylem – počáteční žhavý materiál při tzv. velkém třesku (obrovském výbuchu), kterým podle vědců začal vznik vesmíru.

Zatmění – zastínění nebeského tělesa jiným tělesem. Může být částečné či úplné.

Železný meteorit (siderit)- skládá se především ze železa s příměsí niklu a kobaltu. Má delší životnost, takže často dopadá na zemský povrch. (Proto převažuje v muzejních sbírkách.)

Více se dozvíte:
Josip Kleczek, Velká encyklopedie vesmíru, ACADEMIA 2002

Související články
Astronomové objevili dosud nejhmotnější hvězdnou černou díru v Mléčné dráze. Prozradila ji obíhající hvězda, která se kvůli ní při svém pohybu podivně „kymácí“. Neunikla tak pozornosti mise Gaia Evropské kosmické agentury. K ověření hmotnosti černé díry byla použita data z dalekohledu Very Large Telescope Evropské jižní observatoře (ESO VLT) a dalších pozemních observatoří, podle nichž […]
Při pohledu na hvězdný pár v srdci úchvatného oblaku plynu a prachu astronomy čekalo překvapení. Hvězdné páry jsou si obvykle velmi podobné, jako dvojčata, ale v případě HD 148937 se jedna hvězda zdá být mladší a na rozdíl od druhé je magnetická. Nová data Evropské jižní observatoře (ESO) naznačují, že v systému byly původně hvězdy […]
Šest protonů v jádře, schopnost vytvářet čtyři vazby, za pozemských teplot a tlaků pevné skupenství, tak takový je uhlík. Právě on je základním stavebním kamenem veškerého života, jak jej na naší planetě známe. Nové výzkumy však ukazují, že nejen on je teoreticky schopen vytvářet živé organismy. Podle čerstvé studie by na jiných světech mohly fungovat […]
Americká agentura NASA hodlá v letošním roce odstartovat pátrání po stopách života v rámci Sluneční soustavy. K měsíci Europa proto bude vyslána sonda, která kromě vědeckých přístrojů ponese také speciální poselství o člověku a planetě Zemi. Budoucím poslíčkem byla „jmenována“ Europa Clipper, jež bude vybavena spoustou špičkových přístrojů sloužících k měření ledu zakrývajícího oceán či […]
V pondělí 8. dubna k nebi nad severní Amerikou vzhlédnou miliony pohledů. Uprostřed dne nebe potemní a obloha se zbarví do soumračna. Nastane úplné zatmění Slunce. I když od posledního neuplynulo ani 7 let, to letošní bude výjimečné. Měsíc je asi 400krát menší než Slunce, shodou okolností je také 400krát blíže Zemi. Čas od času nastane okamžik, […]
reklama
Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
reklama
Copyright © RF-Hobby.cz