Život na naší planetě je křehký i odolný zároveň. Důkazem tohoto tvrzení jsou hromadná vymírání, která Zemi postihla již mnohokrát. A i když spousta druhů při nich zmizela, život jako takový se vždy oklepal a pokračoval dál..
Není od věci dávná hromadná vymírání zkoumat a studovat, protože vyvozené závěry mohou být poučné i pro současnost. Zatímco vymírání samotné je dobře zdokumentovatelné na základě fosilních nálezů, příčiny mnohdy zůstávají zahaleny závojem tajemství.
Odborníci se však shodují v jedné věci: příčinou hromadných vymírání bývají změněné životní podmínky. Tudíž, když si některý druh navykne například na určitou teplotu a určitou hladinu kyslíku v ovzduší, na náhlé změny si poté těžko zvyká.
Pokud ke změnám dochází postupně, může se ještě přizpůsobit a adaptovat, náhlé zvraty ovšem bývají fatální. A hlavně, pokud je jeden druh potravně závislý na jiných druzích, které se přizpůsobit nedokážou, může být adaptabilní jak chce, a stejně mu zvoní umíráček.
V historii docházelo k hromadným vymíráním vinou přírodních katastrof. Například dosud největší vymírání v historii, ke kterému došlo před 250 miliony let, měl na svědomí výbuch supervulkánu pod dnešní Sibiří.
Zde se pod povrchem nachází rozlehlá vrstva několik kilometrů mocné ztuhlé lávy, tzv. sibiřské trapy, která svým stářím odpovídá právě permskému vymírání. Erupce tedy musela být opravdu silná a měla globální charakter.
Prach se poté dostal do atmosféry, zablokoval přísun slunečního světla a tím se snížila teplota a zmenšilo se i procento dýchatelného kyslíku v atmosféře i v oceánech.
Mezi další příčiny těchto jevů patří změny obsahu solí v mořské vodě, změny v poloze kontinentů nebo třeba přepólování Země. Může přijít i zásah zvenčí, o čemž své vědí dinosauři. Právě jim se staly osudné pády planetek, kterým se při jejích putováním vesmírem postavila do cesty Země.
Pozůstatky těchto kolizí jsou dodnes patrné v Mexickém zálivu a také na území dnešní Ukrajiny.
Jak to tak bývá, když jeden druh zmizí, uvolní tak cestu dalším. Zmiňovaní dinosauři měli dost předpokladů na to, aby planetu ovládli na dlouhou dobu. Osud jim však nepřál, a tak se otevřela vítězná cesta pro savce.
Vědci z Mezinárodní komise pro stratigrafii nedávno uvedli, že planeta Země vstoupila do nové éry. Holocén totiž vystřídal antropocén, odvozený od působení člověka. Lidé totiž svým působením vytvořili na Zemi zásadní změny, které budou patrné i po následující miliony let.
Důkazem může být objev nové horniny na Havaji, takzvaného plastiglomerátu – tedy spečených kusů plastu, lávy a plážových sedimentů. A v souvislosti s antropocénem hovoří i o dalším hromadném vymírání druhů.
Bylo by to v dějinách Země poprvé, co za tímto jevem stojí jeden konkrétní druh.