Sucho je problematikou, která se v poslední době objevuje čím dál víc. Lesnická věda a praxe se snaží několik let najít nejvýhodnější východisko ze situace, která souvisí s klimatickými změnami. S těmi je spojený posun vegetačních stupňů, který se negativně nejvíce dotkne naší hlavní hospodářské dřeviny, tedy smrku. Je tak zapotřebí, aby se začaly přetvářet lesní ekosystémy.

Plocha jehličnatých dřevin a zejména smrku se podle Zprávy o stavu lesa a lesního hospodářství ČR nadále snižuje. Naproti tomu se setrvale zvyšuje podíl listnatých dřevin zejména buku. Vedle celkového zastoupení jednotlivých druhů dřevin, je z hlediska posuzování druhové biodiverzity našich lesů významným ukazatelem také výskyt porostních směsí v rámci jednotek prostorového rozdělení lesů.

Poměr smíšení jednotlivých druhů dřevin v rámci těchto jednotek trvale narůstá ve prospěch smíšených porostů a porostů s převahou listnatých stromů. Lesníci se tak trvale snaží o dosažení optimální druhové skladby lesů.

S nárůstem odlišností stanovištních podmínek od růstového optima smrku se zvyšuje nebezpečí poškození smrkových monokultur nahodilými těžbami. Výše celkové objemové produkce smrkových monokultur, považovaná v minulosti za jeden z hlavních faktorů při volbě dřevinné skladby, ustupuje do pozadí.

Zvýšený důraz je kladen na kvalitu dřeva a ve stále větší míře i na plnění mimoprodukčních funkcí lesa. Od odklonu od monokulturního smrkového hospodaření se tedy očekává lepší plnění požadovaných ekologických, sociálních i ekonomických funkcí.

Smrk ztrácí růstový potenciál a vitalitu tím více, čím se stanoviště liší od jeho životních nároků. Vysokému riziku jsou smrkové porosty vystaveny na stanovištích s ročním úhrnem srážek pod 600 mm (300 – 350 mm ve vegetačním období).Stres z nedostatečného zásobování vodou zvyšuje riziko napadení biotickými škůdci.

Přirozeně mělký kořenový systém není zárukou takového ukotvení v půdě, aby smrk odolal náporům vichřice.