K závažným omylům nemusí docházet jen záměrně, především vinou vědce, který se chce proslavit. Jako důkaz vám v další části našeho seriálu přiblížíme, z neznámého pohledu, historickou událost, která se navždy zapsala do dějin lidstva.
„Je to malý krok pro člověka, ale velký skok pro lidstvo,“ . Tato historická slova pronesl 20. 7. 1969 ve 21. hod. 56 min (21.7., 2 hod., 56 min. našeho času) v americkém Houstonu americký astronaut Neil Armstrong. Stalo se tak vzápětí poté, co se jako první pozemšťan dotkl měsíčního povrchu. Celý svět při televizních záběrech žasl. Jak se nyní ukazuje, stačilo jen málo a na Měsíci by se odehrálo tragické drama. Vinou chybného výpočtu místa přistání! Nechybí však ani tvrzení, že celé přistání byl jen grandiózní podvod.
Měli se vyvarovat nebezpečí
Oficiálně byla mise Apolla 11 považována za expedici s otevřeným koncem. Astronauti (všichni tři se narodili shodně v roce 1930 ) v ní měli pokračovat jen tehdy, pokud by jim nehrozilo nebezpečí. Přistávací lunární modul (LM) Eagle (Orel) byl ovšem nachystán pro přistání na Měsíci. Jeho první návštěvníci měli instalovat zařízení, které by několik týdnů posílalo na Zemi vědecké údaje.
Přípravy k letu Apolla 11 vyvrcholily 16. července 1969. Pod nosnou raketou Saturn V AS – 506 vyšlehly ve 14.32 hod. SEČ plameny, aby se za chvíli k obloze vznesl celý komplex. Za letu se uskutečnila obvyklá přestavba plavidla: Pilot Michael Collins s velitelským a pomocným modulem Columbia odmanévroval, otočil ho a opět spojil s měsíčním modulem Eagle. Celá loď vážila 46 tun. Následovalo odhození již nepotřebného stupně Saturnu.
Dráha k Měsíci byla velice přesná, takže ze čtyř plánovaných korekcí se uskutečnila pouze jediná, přibližně na polovině cesty k cíli vzdálenému 400 000 km. Devatenáctého července vstoupilo Apollo 11 do oblasti gravitačního vlivu Měsíce a s narůstající rychlostí k němu začalo padat. Uskutečnily se poslední prověrky před navedením lidského výtvoru na dráhu kolem věrného souputníka Země.
O napětí nebyla nouze
Středisko v Houstonu dalo souhlas s uskutečněním manévru, který se podle zákonů nebeské mechaniky musel provést jen nad odvrácenou stranou Měsíce. Kosmická loď tedy zmizela za měsíčním diskem. Pracovníky řídícího střediska čekalo 34 minut napětí, zda se astronauti opět ozvou. Dopadlo to dobře!
Po snídani 20. července přelezl do LM nejprve jeho pilot James Aldrin, aby dokončil předcházející kontrolu přístrojů a zařízení. Po 60 minutách přišel i velitel Armstrong.
Následující okamžiky popsal renomovaný odborník na vesmír Antonín Vítek takto: „Konečná fáze začala. Za odvrácenou stranou Měsíce přivedlo třicetisekundové zapálení motoru na přistávacím stupni Orla na sestupovou dráhu s nejnižším bodem ve výši 15 km, stále však ještě asi 400 km před plánovaným bodem přistání. Spojení mezi LM a Zemí trochu zlobí, a tak Mike Collins ve velitelské sekci slouží občas jako tlumočník a předává vzkazy. Po prověrkách začne motorický sestup.
Nastalo další dějství dramatu, se kterým nikdo nemá zkušenosti „Země je právě v jednom předním okně… Na displeji počítače se rozblikal údaj 12 02 a na panelu svítí výstražné světlo“. Spojař z Houstonu říká: „Není opravdu důvod ke znepokojen“í.
Astronauti už dříve dostali příkaz, aby během letu po sestupové dráze až k jistému bodu nechali zapojený setkávací radar, jehož údaje doplňovaly navigační měření. Pak ho však zapomněli vypnout(!) a teď došlo k přetížení palubního počítače. Naštěstí pozemský technik zodpovědný za řízení se v situaci rychle zorientoval a doporučil pokračovat v sestupu, aniž by osádce Eagle cokoliv vysvětloval. Na to už nebyl čas! Rychlost LM klesla na 230 m/s. Zkončila brzdící část přistávacího manévru a začíná druhá – přibližování k místu přistání.
Neklid u Moře klidu
Pro přistání odborníci vybrali oblast zvanou Moře klidu. Samozřejmě se nejedná o vodní plochu, ale o jednu z velkých kruhových oblastí s vyvýšenými okraji, kterou dávní astronomové nazvali moře.
Inženýři NASA už před startem měli jisté starosti s úpravami softwaru svých počítačů. Zásadním a zcela nečekaným problémem byla skutečnost, že gravitace nad povrchem Měsíce se výrazně proměňuje. Připomeňme, že běžná gravitace Luny je šestkrát slabší než zemská přitažlivost. Rychlost letu se zvyšuje právě nad oblastí měsíčních „moří““, která navozují lehce vyšší gravitaci.
Když pak Eagle moře přeletěl, jeho rychlost se opět trochu zpomalila. To však způsobilo zdánlivě nepředvídatelné změny v trvání letu kolem Měsíce. Pozemští inženýři tak při plánování museli brát v úvahu různé variace („poruchy“) přitahování modulu. Ovšem zaznamenat do malého palubního počítače všechny možné matematické informace nešlo. Proto byly použity jednodušší programy s menšími nároky na paměti. Při kontrole přesnosti navigačních přístrojů se zjistilo, že dosáhnout úplnou přesnost je nesplnitelné.
Kam přistát?
Další starostí byl fakt, že vědci netušili, co se děje s moduly, když se na čas ukryjí za odvrácenou stranu Měsíce. Proto po „vynoření“ dostávali astronauti slovní informace, jak mají korigovat směr a rychlost letu. Bohužel, když Neil Armstrong, který právě řídil LM, spatřil místo původně určené k přistání, zděsil se. Všude tam vyčnívaly obrovské balvany! A to už byl pouhých 300 metrů nad povrchem. S ledovým klidem ručně naváděl modul o kus dál. Opět krátery a kameny! Napětí v přímém televizním přenosu vrcholilo.
Přistávacímu modulu zbývalo palivo na méně než minutu! (Jeho raketa pro zpáteční cestě měla vlastní zásobu paliva.) Naštěstí v posledních vteřinách přistál chladnokrevný Armstrong šest kilometrů od plánovaného místa!
„Zaznamenali jsme, že jste přistáli, Eagle,“ ozývá se Země. „Houstone, zde základna Tranquillity“, potvrdil Armstrong. „Eagle přistál!“
Armstrong a Aldrin vypustili vzduch z kabiny. Za chvíli už Armstrong pozadu vylezl ven a sestoupil po žebříku. Na poslední příčce chviličku zaváhal, pak seskočil na patku nohy, mírně zabořenou do měsíční půdy. Zabírala ho televizní kamera umístěná v nákladovém prostoru přistávacího stupně. Stamiliony lidí na celém světě bez dechu sledovaly na obrazovkách televizorů duchovitou postavu pomalu sestupující do panenského vesmírného prachu. A šťastný konec už znáte ze začátku!
Skeptici: Na Měsíci nikdo nepřistál!
Přistání vyslanců lidstva na Měsíci vyvolalo nadšený ohlas. Časem se však objevily názory, že šlo o fenomenální podvod! Skeptici tvrdí, že viníkem je NASA, s možnou podporou CIA. Ty měly v pozemském studiu natočit televizní záběry a pořídit fotografie, které by vzbudily domněnku, že Američané takového úspěchu opravdu dosáhli. Popularita této hypotézy se výrazně zvýšila po roce 1978, kdy se ve filmu „Kozoroh jedna“ objevily scény, které ukazují, jak se NASA pokouší nafilmovat přistání na Marsu. Všechno mělo sloužit politice ve snaze odvádět pozornost lidí od tehdejší krvavé americko – vietnamské války. Dalším důvodem byla touha ukázkou techniky trumfnout tehdejší Sovětský svaz. Objevily se i názory, že někteří ruští experti o podvodu věděli, ale mlčeli. Odměnou měla být tajná dodávka stovky tisíc tun amerického obilí do SSSR, kde po neúrodě hrozil hladomor.
Čím provokují fotografie?
Mírnější skeptici tvrdí, že Američané na Měsíci opravdu byli, ale za padělky považují kvalitní fotografie:
1. Kvalita je příliš vysoká , když si uvědomíme, jakou vzdálenost musely urazit.
2. Nikde na nich nejsou vidět hvězdy. Přitom v onom prostoru, kam příliš slunečního světla nedopadá, by právě hvězdné pozadí mělo být oslnivé.
3. Podivné jsou i barvy, jakož i úhel stínů a světla. Přitom tam je ve skutečnosti několik světelných zdrojů: Slunce, Země i samotný Měsíc.
Odpůrci poukazují i na další podivnosti: Raketa při zpátečním startu z Měsíce nemá žádný viditelný plamen. Kolem lunárního modulu je hluboký prach. Skály údajného měsíčního povrchu jsou shodné se skalami zachycenými na fotografiích pořízených vědeckými expedicemi na Zemi.
Pádným důkazem měla být skutečnost, že na záběrech vlaje americká vlajka, ačkoli na měsíčním povrchu má panovat naprosté bezvětří. To experti NASA vysvětlují tím, že při pohybu astronautů v prachu docházelo ke tření a tak i k jistému proudění vzduchu, které způsobilo pohyb vlajky.
Co byl program Apollo?
Snahy amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA) o to, aby pozemšťané přistáli na Měsíci, známe pod projektem APOLLO.
Začal v roce 1961.
Premiérový let k souputníkovi naší planety se uskutečnil v říjnu 1968.
Do května 1969 přibyly čtyři další lety (Apollo 7 – 10).Rakety se vždy pohybovaly na oběžné dráze kolem Měsíce.
Do lunárního prostoru první kosmické plavidlo s lidmi na palubě proniklo 21. – 27. 12. 1968. Ve výšce asi 112 kilometrů užaslí astronauti prolétali nad zvrásněnou měsíční krajinou 20 hodin. Po celou dobu moderní technika vysílala na Zemi televizní záběry. Tato důkladná příprava byla životně nutná pro to, aby experti podle terénu vybrali vhodné místo pro pozdější přistání prvních pozemšťanů.
Kdo zanechal věčné stopy v prachu Měsíce?
Poprvé rozvířila po miliony let usedlý měsíční prach lidská noha 21. 7. 1969 (našeho času). Patřila Neilu A. Armstrongovi, členu posádky kosmické lodi Apollo11. Jako druhý jej o 18 minut později následoval jeho kolega Edwin E. Aldrin. Jednalo se již o pátý pilotovaný let Apolla.
Následující přistání na Měsíci:
Apollo 12 – 19.11. 1969 : Charles Conrad, Alan L. Bean
Apollo 14 – 5.2. 1971 : Alan B. Shepard, Edgar D. Mitchell
Apollo 15 – 30.7. 1971: David R. Scott, James B. Irvin
Apollo 16 – 21.4.1972 : John W. Young, Charles M. Duke
Apollo 17 — 11.12.1972: Eugene A. Cernan, Harrison H. Schmidt
Více se dozvíte:
Vědecké omyly, bludy a podvrhy, H+ H, 2004
http://mek.kosmo.cz/pil_lerty/Usa/apollo/ap -11/index.htm
http://wikipedia.infostar.cz/a/ap/apollo-moon-landing
