Neexistuje snad rodina, ve které by neměli alba plná fotografií. V současnosti ale nastává problém, obracet stránky alba nebo si zapnout počítač? Jinými slovy, fotit digitálně nebo zůstat u klasiky? Redakce 21. století k tomu přináší dva názory.
Začalo to v Číně
Za historií fotografie se musíme vrátit až do 5. století před naším letopočtem. Tehdy čínský filozof Mo Ti popsal vznik obrazu po průchodu světla malým otvorem. Zjistil totiž, že předměty odrážejí světlo všemi směry a že světlo odražené od horní části předmětu vykreslí spodní část obrazu. Další popisy tohoto jevu se objevují i v dalších čínských pramenech z 9. a 10. století.
Evropané se s podobným principem seznámili v době okolo 11. století. Byla jím tzv. Camera Obscura, temná místnost, resp. komora, s jedním malým otvorem, jímž prochází světlo a na protější straně vytváří převrácený obraz předmětů před otvorem.
Nastupuje chemie!
V průběhu 16. a 17. století mnozí chemici zjistili, že některé látky na otevřeném prostranství mění barvu. Tuto změnu však přičítali působení vzduchu nebo tepla. Teprve německý vynálezce Johann Heinrich Schulze v roce 1725 objevil, že soli stříbra jsou citlivé na světlo.
A pak už to šlo rychle. V 19. století objevuje princip daguerrotypie francouzský vědec Louis Jacques Daguerre. První snímek pomocí citlivé vrstvy a tedy první skutečnou fotografii pořídil Francouz J. N. Niépce – byl to pohled z okna na dvůr s holubníkem.
Konečný krok ve vývoji fotografie byl učiněn v roce 1871. V tomto roce vytvořil anglický lékař Richard Leach Maddox bromostříbrné desky s želatinovou emulzí. I když byly v počátku méně citlivé než jejich předchůdkyně, měly rozhodující výhodu, byly “suché”. To si uvědomil i Američan George Eastman a roku 1880 začal s jejich výrobou. I když měly řadu výhod a ve fotografických ateliérech se udržely až do 2. poloviny 20. století. Při fotografování mimo ateliér měly jednu nevýhodu: při každém snímku bylo nutno vyměnit desku.
Od filmu k „digitálu“
Tento poslední nedostatek pomohl odstranit Američan Hannibal Goodwin, který roku 1887 vynalézá film, nový podkladový materiál pro fotografickou emulzi. Jeho vynález roku 1889 uplatnil Eastman při výrobě svitkových filmů do svých přístrojů zn. Kodak, které začal ihned vyrábět.
Vynález digitální fotografie měl podobný začátek. V době jejího vzniku bylo používání scannerů pro digitalizaci plošných předloh již rozšířeno. Proč tedy nenahradit klasický film právě scannerem? První digitální snímek byl podobně jako u klasické fotografie pořízen také z okna – z okna mrakodrapu.
Martin Spousta
Technický ředitel společnosti Nikon
Zastánce digitální fotografie
Digitální snímky nevyblednou
+ Digitální fotografie je pohotová. Výsledek lze ihned zkontrolovat na displeji a v případě potřeby dle možností opakovat
+ Je ekonomická. Na paměťové médium lze opakovaně ukládat stovky snímků. Paměťová média jsou ve srovnání s filmy menší a vejde se na ně podstatně více snímků. To je výhodné zejména v situacích, kdy není možné měnit film, např. při podvodní fotografii. Vzhledem k tomu, že u digitální fotografie nás stisknutí spouště provozně prakticky nic nestojí, můžeme pořídit mnohem více záběrů a po přenosu do počítače si v klidu vybrat ten nejlepší
+ Digitální data se dají snadno a rychle upravit a použít, a to k více účelům než klasická nedigitalizovaná fotografie
+ Digitální snímky nepodléhají změnám kopírováním a časem. Nelze je mechanicky poškodit, nevyblednou.
+ Při focení je možno dle potřeby pro každý snímek zvlášť měnit citlivost, či vyvážení bílé
– Rozlišení digitálních zrcadlovek je dnes sice pro účely většiny fotografů srovnatelné s filmem, ale digitální technika srovnatelná s filmem v jeho nejlepší kvalitě je zatím nesrovnatelně dražší
– Velmi rychlý vývoj nových technologii způsobuje nejen rychlé morální stárnutí modelů ale i díky němu se na trhu objevuje pro laika téměř nepřehledné množství přístrojů, u kterých nelze předem snadno odhadnout kvality a spolehlivost.
Vladimír Czumalo
Historik architektury, vysokoškolský učitel na FFUK a FAMU
Zastánce klasické fotografie
Bez počítače to nejde!
+ Barevnou škálu klasické fotografie zatím nelze ničím nahradit. Digitální fotografie zatím nedokáže obraz zachytit tak, aby byl zcela výstižný. U snímků zachycujících například architekturu nebo výtvarné umění je to obzvlášť patrné.
+ Výhoda hmotné existence. To se týká nejen klasické zvětšeniny v porovnání s printem, ale i diapozitivů. Navíc, ne všude je počítač, kde se prezentace snímků dá provést.
– Digitální fotografie šetří čas. Většina času, kterou jsem věnoval přípravě přednášky, vždy padla na hledání, čištění a řazení diapozitivů. Dnes nemusím trnout, že nějaký snímek ztratím či založím, mám je dobře zálohované na CD.
– Při cenách barevného inverzního materiálu a jeho zpracování je dnes barevný diapozitiv v poměru k rozpočtům škol nedostupný přepych.
– K zahození není ani to, že konečně nechodím přednášet s těžkým objemným zavazadlem plným rachtajících zásobníků; obrázky na celý semestr se mi vejdou do kapsy saka.
Jak to vidí redakce 21. STOLETÍ?
Digitální fotografie poráží klasickou na celé čáře. Umělečtí fotografové asi budou tvrdit něco jiného, ale pro normálního uživatele je digitální fotografie výhodnější. Ceny digitálních fotoaparátů den ode dne klesají, úpravy snímku jsou jednoduché, fotograf nemusí brečet nad zkaženým záběrem a nemusí počítat, kolik snímků mu ještě zbývá. V neposlední řadě nahrává digitální technologii i vyšší rozsah citlivosti digitálního záznamu a možnost jejího nastavení pro každý snímek zvlášť, což umožňuje i méně zkušeným fotografům pořizovat slušné záběry v horších světelných podmínkách.
Koneckonců, na tento vývoj už reagují i firmy vyrábějící fotografický materiál. Americká společnost Eastment Kodak už oznámila, že do konce letošního roku ukončí výrobu fotografického papíru pro černobílé snímky. Největší světový výrobce fotografických potřeb dělá tento krok v rámci strategického přechodu na digitální fotografii.
Anketa z internetových stránek www.21stoleti.cz
Najdou se situace, kdy fotíte na film a vyvoláváte?
Nikdy jsem na film nefotil, fotím jen digitálně. 22 %
Už nefotím a nevyvolávám, považuji to za nepohodlné 27 %
Už nefotím, ale rád vyvolávám staré černobílé filmy 5 %
V příhodných situacích fotím na film, fotky si nechám vyvolat 36 %
Velmi rád fotím i vyvolávám černobílou fotografii 10 %
Barevná fotografie? Žádná věda.
Rozdíl mezi systémy klasické fotografie a fotografie digitální spočívá v jiné konstrukci citlivé vrstvy. Principy snímání však jsou stejné. Svět, tak jak ho lidské oko vnímá, se skládá z miliónů spektrálních barev. Aby však bylo možné jej zachytit a reprodukovat, je třeba je převést do několika výtažků. Tento proces se provádí pomocí tří extraktů základních barev – červené, zelené a modré. Tak pracuje i klasický barevný film, který má tři vrstvy citlivé právě k těmto barvám. Stejně pracují i televizní snímače, scannery – a také digitální fotoaparáty.
Pokud se již obrázek tímto způsobem zachytí, musí existovat způsob, jak se na něj i podívat. Snímek na monitoru je opět vyjádřen třemi základními barvami. Na jeho vytisknutí nebo převedení na fotografický papír se však využívají další barvy – tzv. doplňkové. Jedná se o žlutou, purpurovou a tyrkysovou. Tyto barvy jsou binárním protikladem k barvám základním – žlutá k modré, purpurová k zelené a tyrkysová k červené. Tiskaři při své práci ještě navíc využívají barvu černou.
