Choroby, z kterých jsme vinili své geny nebo nezdravý životní styl, mohou být vyvolány viry nebo bakteriemi. Bude nás v budoucnu chránit před Alzheimerovou chorobou nebo schizofrenií očkování?
Bacil vyvolává žaludeční vředy
Moderní medicína už zažila přepisování učebnic při přeřazování chorob z „neinfekčního“ do „infekčního šuplíku“ mnohokrát. Za nemoci vyvolané choroboplodnými zárodky nebyla ve své době považována ani tuberkulóza nebo malárie. Malárii dal tento omyl dokonce jméno. To pochází z italského „malaria“ čili „špatný vzduch“. Vznik malárie nebyl až do konce 19. století přičítán na vrub cizopasným prvokům zimničkám přenášeným moskyty, ale hnilobnému pachu z bažin.
Pokus na vlastním těle
Další tvrdošíjně tradovaný omyl vyvrátil v osmdesátých letech 20. století mladý australský lékař Barry Marshall. Ten si všiml, že lidé trpící žaludečními vředy často hostí ve svém žaludku podivnou bakterii Helicobacter pylori. Marshall si začal pohrávat s kacířskou myšlenkou, že narušení žaludeční sliznice, známé jako žaludeční vřed, nevyvolávají do té doby uznávané příčiny, tedy překyselení žaludku nebo silné stresy, ale bakterie odolávající kyselému prostředí žaludečních šťáv. Nikdo mu nevěřil.
Barry Marshall proto sáhl ke krajnímu prostředku a napil se hovězího vývaru hustě „osídleného“ bakterií Helicobacter pylori. Záhy se na vlastní kůži přesvědčil o pravdivost své teorie. Helicobacter mu způsobil zánět žaludku, který je „předehrou“ žaludečních vředů. V té chvíli mohl Marshall přistoupit k předložení druhého důkazu ve prospěch kacířské teorie. Naordinoval si silnou dávku antibiotik, kterými bakterie v žaludku zahubil, a rázem měl po problémech.
Následující výzkumy daly Marshallovi plně zapravdu. Prokázaly, že bakterii Helicobacter pylori nosí ve svém žaludku každý třetí obyvatel Země. Nakažení lidé jsou náchylní nejen k žaludečním vředům, ale i k rakovině žaludku.
„Příběh bakterie Helicobacter pylori nám dal lekci z pokory a donutil nás přehodnotit infekční choroby,“ vzpomíná na Marshallův objev Subramaniam Sriram z Vanderbilt University v americkém Nashville.
Skrytý nepřítel – chlamydie
Z podílu na vzniku roztroušené sklerózy zas podezírají vědci široké spektrum mikroorganismů. Jedním z nejžhavějších kandidátů je Chlamydia pneumoniae. Ta obvykle proniká do plic a vyvolává onemocnění dýchacích cest. Během života se s ní setká skoro každý.
V případě, že se chlamydie zatoulá do dalších částí těla, může vyvolat choroby, ze kterých jsme ji nepodezírali. Průnik chlamydie do nervového systému by mohl podle některých epidemiologů spouštět nežádoucí reakci imunitního systému, který začne v přehnané snaze o likvidaci mikroba napadat i obaly nervových vláken. Nervová vlákna s takto poškozenou „izolací“ pak špatně vedou nervové vzruchy. To zbavuje postiženou osobu vlády nad tělem. Roztroušená skleróza může svou oběť nakonec zbavit chůze, řeči či zraku.
Chlamydia pneumoniae se ocitla v podezření z vyvolání podstatně rozšířenější choroby – arterosklerózy. Lékaři ji našli v cévách zajišťujících prokrvení srdečního svalu a to především v místech, kde byly stěny cév narušeny arterosklerózou. Opět se nabízí vysvětlení, že poškození srdce a jeho cév dojde poté, kyd imunitní obrana v boji s chlamydii omylem zasáhne srdeční tepny.
Po průniku do mozku by mohla chlamydie vyvolávat i Alzheimerovu chorobu, pro kterou je typické poničení mozku zánětlivým procesem. A jestli v něčem chlamydie skutečně vyniká, pak je to schopnost vyvolat zánět. Někteří lékaři dokonce odhalili u pacientů stižených Alzheimerovou chorobou neklamné známky přítomnosti chlamydií v mozku. Zdraví lidé tohoto mikroba v mozku nehostí.
Infekční schizofrenie
Britská bioložka Ruth Itzhakiová z University of Manchester je přesvědčena, že se na vzniku Alzheimerovy choroby podílí herpesvirus, označovaný jako HSV1. S tímto virem přichází do styku zřejmě skoro každý, ale někteří lidé podle Ruth Itzhakiové díky vrozené dispozici nedokážou zabránit škodám, které jim virus HSV1 v mozku páchá.
„Očkování proti viru HSV1 by mohlo zabránit alespoň některým případům Alzheimerovy choroby,“ tvrdí britská bioložka.
Jiný herpesvirus – konkrétně HSV2 – podezírá americký biolog Robert Yolken z Johns Hopkins University z vyvolání jedné z nejzávažnějších a nejrozšířenějších duševních poruch – schizofrenie. Yolken zjistil, že matky nakažené v době početí dítěte pohlavně přenosným herpesvirem HSV2 dávají svému potomkovi do vínku výrazně vyšší riziko vzniku schizofrenie a dalších duševních poruch. Vyzývá proto k intenzivní léčbě nákazy virem HSV2 jako prevenci duševních poruch.
Zdaleka ne všichni odborníci sdílejí dnes menšinový názor o infekčním původu „neinfekčních“ onemocnění. Jen málokdo však bere tyto možnosti na lehkou váhu. „Myslím, že výzkum na tomto poli je velice důležitý. Ale je také nesmírně obtížný,“ říká americký biolog Keith Crutcher z University of Cincinnati.
Především výzkum mikroorganismů, které mohou vyvolávat Alzheimerovu chorobu se prý jistě dočká finanční podpory. Vědci s notnou dávkou jízlivosti tvrdí, že ochota zodpovědných státních úředníků schvalovat výdaje ze státního rozpočtu na výzkum Alzheimerovy choroby není žádným překvapením, vezmeme-li v úvahu věkový průměr zákonodárců a úřednictva a fakt, že ať už je tato choroba infekční nebo ne, postihuje především lidi ve vyšším věku.
