Je grafologie skutečná věda? Dá se opravdu z písma odvodit charakter člověka? Nebo se jedná pouze o další módní výkřik, který s vědou má jen pramálo společného?
Tyto otázky rozdělují veřejnost do dvou táborů. Její zastánci ji prosazují jako velmi spolehlivou metodu k poznání psychiky daného člověka a dokonce ji prosazují například v kriminalistice, odpůrci ji zařazují mezi pavědy.
Grafologie neboli psychologie písma je však na mnoha institucích už uznávaným oborem. Například i bratislavská Univerzita Komenského vydala již několik knih, které se touto problematikou zabývají. Pravdou je, že nemalá část společnosti si grafologii spojuje s věštěním budoucnosti a s jinými okultními vědami. Přitom grafologie je především ostavena na psychologii, tedy vědě, nad kterou nos ohrnuje málokdo. To, že každý člověk má charakteristické písmo, je věcí neoddiskutovatelnou. Vždyť i v éře moderních technologií je podpis stále nenahraditelný a přitom se jedná jen o obyčejný klikyhák.
Jak píší vysokoškoláci?
Nejde však jen o podpisy. Lidé zabývající se grafologií dokážou z písma poznat nejen charakter dané osobnosti, ale třeba i její nemoci. Například zvýrazněné začáteční tahy mohou znamenat vysoké sebevědomí a ctižádostivost. Malé písmo by mělo znamenat dobrou schopnost sebeovládání, zdrženlivosti a opatrnosti. Není bez zajímavosti, že menší litery píší většinou lidé s vysokoškolským vzděláním. Ale když se velké písmo vyskytne u vysokoškoláka, dá se předpokládat, že jde o osobu se širším záběrem, která je emocionální a má zvýšené sebevědomí. Pokud je malé písmo úhledné, symbolizuje zdravou kritičnost, svědomitost, ale i to, že zkoumaná osoba není příliš společensky založena. Stejně tak úzké písmo naznačuje, že jeho autor je spíše introvert.
Pokud se písmena zjednodušují, jejich autor má sklony uzavírat se před ostatním světem, odpor k exhibicionismu, ale i náznaky geniality. Takové písmo má například známý ostravský písničkář Jaromír Nohavica.
Velké písmo zas může symbolizovat velkorysost, koncentraci a schopnost soustředění se na podstatné věci. Lidé s podobným písmem mají potřebu dodržovat věci předepsané, jakožto i nejrůznější společenské normy. Je samozřejmě otázkou, zda tyto principy lze aplikovat za každých okolností na každého člověka. I proto musí být dobrý grafolog i kvalitním psychologem.
Upozorní písmo i na chorobu?
Jak praví grafologové, rukopis je souhrou motorických, emocionálních a intelektuálních funkcí. Proto i nepatrné změny písma mohou být příznakem začínajících chorobných změn. Že se nejedná o šarlatánství dokazuje i další grafologické pravidlo: Ten, kdo se rozborem písma zabývá se nesmí pokoušet o chorobopisné rozbory. Většina patologických písmových příznaků totiž není jednoznačná.
Některé děti, které se učí psát, píší zrcadlovým způsobem. To může poukazovat nejen na to, že dítě je levák, ale také na to, že trpí oční nemocí nebo nějakým psychickým prostorovým komplexem. Lidé, kteří jsou závislí na alkoholu, mají písmo roztřesené, vynechávají písmena a dopouštějí se gramatických chyb. V případě poranění levé mozkové hemisféry není dotyčný schopen nejen opisovat nějaký text, ale dokonce jej i diktovat. Když někdo dává diakritická znaménka jinam než by měla být, mohl onemocnět cukrovkou nebo mít problémy s krevním oběhem.
Existuje i nemoc zvaná agrafie. Kdo trpí její lehčí formou, tak při psaném projevu vynechává „jen“ písmena, ale její těžší forma způsobuje totální neschopnost psát.
Realisté píší propiskou
Zda na určení charakteru má vliv druh psací potřeby nebo barva náplně, je už trochu sporné. Nicméně, ponořme se i do této problematiky. Grafologové si pomohli vytvořením čtyř základních skupin, z nichž každá preferuje jiný psací nástroj. Když někdo při psaní preferuje obyčejnou tužku, grafologové mu připisují tyto vlastnosti: ovlivnitelnost, proměnlivost názorů, náladovost a nejistotu. Plnící pero zase přitahuje lidi povýšené, kteří rádi poučují. Realisté píší normální propiskou. Fix používají lidé, kteří se vyhýbají problémům.
Barva, kterou se píše by měla mít na osobnost také vliv. Je pravda, že mnozí psychologové určují charakter osoby podle jeho oblíbené barvy. Takový odhad je sice trochu zjednodušující, ale do jisté míry fungující. Černé písmo má symboliku ctižádostivosti, panovačnosti, nekompromisnosti a nesnášenlivosti. Klidnou zelenou barvou zas píší lidé, kteří jsou originální a mají umělecké sklony. Červená barva symbolizuje vitalitu, ale i agresivitu a předpoklady k násilnickému chování. Naopak barvu modrou upřednostňují lidé s nadhledem, lidé, kteří se umí dohodnout a jsou tak schopni kompromisu.
I kresba může leccos prozradit
Zná to asi mnoho z nás. Sedíme například na nějaké ne příliš záživné přednášce nebo na firemní poradě. Valí se na nás nudná data a zatím je před námi arch čistého papíru, který doslova volá potom, aby byl popsán. Vezmeme do ruky tužku a list je za chvíli pokreslen roztodivnými obrazci. Někteří psychologové tvrdí, že takové malování je jistým druhem snění ve dne a může nechat nahlédnout do osobnosti svého autora. Detaily kresby samozřejmě závisí i na kultuře, ve které její tvůrce vyrostl nebo na jeho vzdělání.
I z kresby, ba i z obyčejné čmáranice umějí psychologové číst. Australští psychologové z univerzity v Sydney přišli na to, že takové kresby mohou vést k pochopení problémů teenagerů. Lze z například nich vyčíst, zda mladý člověk má trable s drogami, s anorexií nebo že je vystaven nadměrnému stresu. Psaní slov v takovém případě nebývá spolehlivé, neboť teenageři ještě nemají vypsanou ruku, ale zkoumání „malůvek“ může psychologa dovést k účinné terapii. Koneckonců to, že některé symboly mají univerzální platnost, popsal ve svých studiích i slavný švýcarský psycholog Karl Gustav Jung.
A jak taková terapie vypadá v praxi? Psycholog mladého člověka například požádá, aby nakreslil to, jak si představuje svou budoucnost. Výsledek může být rozdílný, někdo namaluje třeba holubici míru, někdo jiný zase například mříže nebo něco podobně temného, další zase tunel se světlem nebo i bez světla na jeho konci. Psycholog má pak jasné vodítko a klíč k pochopení emocionálních stavů svého pacienta.
Namaluj autoportrét!
I mnozí psychoanalytici pracují při svých terapiích s malováním. Umění může hrát v takové terapii zásadní roli, protože je s psychologií velmi úzce propojeno. Koneckonců, art-terapie získává stále větší popularitu. Dobrým startovním bodem k pochopení emočních pochodů může být nakreslení autoportrétu. Na jeho základě může psycholog zahájit se svým klientem potřebný dialog.
I rozvržení kresby na papíře může mnohé naznačit. Pokud je spíše v levé části vymezeného prostoru, jeho autor žije příliš ve své minulosti. Družní a společenští lidé nakreslí hlavní téma svého obrazu do pravé části papíru. Pokud někdo svůj obrázek umístí na střed, je rád i centrem pozornosti a je svým okolím rád obdivován. Člověk plný elánu a entuziasmu zaplní především vrchní část listu, naopak do dolní části kreslí lidé váhaví a neochotní.
Grafolog personalistou
V poslední době se na grafology stále častěji obracejí i různé firmy, které chtějí získat psychologický a charakterový profil uchazeče o zaměstnání. Pokud tedy budete žádat o pracovní místo a potenciální zaměstnavatel po vás bude chtít ručně psaný životopis, dá se předpokládat, že váš výtvor bude podroben důkladnému grafologickému prozkoumání.
Aplikované využití grafologie funguje i v jiných oblastech života. O kriminalistice už řeč byla. Dětští psychologové zas mohou podle písma odhadnout nadání a talent.
Problémem pro grafology však je, že stále více lidí upřednostňuje psaní na počítači. Když se pak po dlouhé době dostanou k tužce a papíru, je jejich písmo poněkud neuspořádané. Připraví tedy Bill Gates grafology o práci?
S čím ke grafologovi?
Pokud se rozhodnete jít za grafologem, nepotřebujete příliš mnoho věcí. Nutný je samozřejmě vzor vašeho psaného projevu. Obvykle se jedná o popsaný list papíru klasického formátu A4, který by měl být bez linek. Rozbor písma trvá až osm hodit čistého času a jeho cena se v českých poměrech pohybuje od jednoho do dvou tisíce korun.
Bludné balvany
Český klub skeptiků Sisyfos každoročně uděluje své speciální „ceny“ Bludné balvany. Ty laureát získá za klamání veřejnosti a rozvoj blátivého způsobu myšlení. Loni získala jeden balvan i redakce Radiožurnálu za propagaci grafologie ve veřejnoprávním médiu v pořadu Prezidentské rukopisy. V odůvodnění se pravilo: „Redaktorem oslovená grafoložka podle písma vysvětlovala charakterové vlastnosti českých prezidentů. Přitom vždy věděla o koho jde, a pak jen zopakovala to, co mohla načíst v historické literatuře.“
Něco z historie:
Již řecký filozof Aristoteles vyslovil názor, že mezi rukopisem a vlastnostmi člověka existují zajímavé souvislosti.
Za císaře Justiniana v 6.stol. působili v Římě soudní znalci písma.
V 16. století ve Francii vzniká Akademie soudních znalců písma
V 17. století vydává Francouz Francois Demelle studii „Návod k posuzování padělaných písem neboli k srovnání písma s podpisem.“ Ve stejné době vychází i spis italského lékaře Camilla Balda o grafologii, ve kterém zdůrazňuje teorii, že každý jev v písmu odpovídá své příčině v povaze pisatele.
