Říkává se „ roste jako houba po dešti.“ Je to ale trochu klamné srovnání. Od vývoje podhoubí až po pořádný hřib uběhne pěkně dlouhá doba.
Série snímků zachycených mykologem zaznamenává růst plodnice hřibu smrkového v rozmezí jedenácti dnů.
Jako člověk!
Dá se říci, že mezi vývojem hřibu a člověka, by se dala najít určitá anatomická podobenství. Zpočátku se plodnice vyvíjí vcelku rovnoměrně ve všech svých partiích – to je stadium „dětské“.
V polovině vývoje zastavuje růst třeně (nožičky) do šířky a stejně jako u člověk v pubertě, začíná nožka hříbku vyhánět do výšky a začíná se dramaticky vyvíjet klobouk.
Ve třech čtvrtinách života ustává růst do výšky. Tehdy začíná fáze rozprostírání klobouku do šířky, což doprovází uvolňování prvních výtrusů – začínající „důchod“ houby a příprava na tlení a obohacení půdy.
Přežijí i stovky let
Takovému růstu ale musí předcházet podmínky příhodné pro růst houby. Ty vypadají přibližně takto:
Po déle trvajícím suchu přijde vydatný déšť (minimálně 20 mm). Bez ohledu na další srážky se po 14 dnech objeví na podhoubí malé plodnice. Jsou viditelné pod mikroskopem (0,003-0,02mm) a vědci dosud nerozluštili za jakých podmínek dochází k přeměně podhoubí na plodnici.
O dalším osudu mikroskopických zárodků rozhoduje počasí a škůdci. V příznivém počasí (déšť, oblačno mlhy) se nasazené plodnice do dvacátého dne probudí a po dalších 5 dnech nastane překotný růst. Od vývoje podhoubí až k pořádnému hřibu ale může uplynout rok i mnohem delší doba. Skryté podhoubí je přitom hlavní částí houby a pod zemí dokáže přežívat desítky až stovky let.
Je tedy vidět že houby ve skutečnosti nejsou žádnými rychlostními přeborníky v růstu a rčení „rosteš jako houba po dešti“ by se mělo malinko poopravit.
Zdroj: Velký fotoatlas hub z jižních Čech, Tomáš Papoušek