Klíčovým faktorem je údajně poměr zastoupení takzvaných guanin-cytosinových párů vůči adenin-thyminovým párům v DNA, tedy takzvaný genomický GC obsah. Zvýšené zastoupení GC párů je možné pozorovat v genomech rostlin, které jsou schopné růst v sezónně chladném či suchém podnebí, charakteristickém například pro střední a severní Evropu.

„Ukazuje se, že vyšší podíl GC bází v DNA může představovat výhodu zejména pro přežívání a fungování buněk, které jsou v průběhu roku vystaveny suchu nebo mrazu. Takovéto změny ve struktuře genomu pak mohly odrážet klimatické změny v průběhu geologické minulosti Země,“ uvedl vedoucí výzkumu Petr Šmarda z Ústavu botaniky a zoologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity.