Český národ je dlouhodobým a celosvětovým držitelem zlaté příčky ve spotřebě piva na osobu. Z ostatních „přeborníků“ nám v této disciplíně šlapou na paty pouze sousedé z Bavorska.
Pití zlatavého moku, i když v poněkud jiné kvalitě, je v českých zemích doloženo už v 11. století. Vařilo se především u klášterů, přestože už tehdy způsobovalo rozbroje a pohoršení církevních hodnostářů. Tisíciletá tradice je dodnes i v terminologii moderní výroby piva cítit a na jeho přípravě se fakticky příliš mnoho nezměnilo. Jen jsou využívány technologické možnosti 21. století.
Hluboko v pivovarské historii mají původ i některé dodnes používané odborné výrazy. Pořád se šrotuje zrno k získání optimálního složení sladové drti (tluče) vzniklé ze sladových zrn. Mísení drti s varnou vodou v kádi, takzvané vystírání a rmutování, je považováno za nejdůležitější částí varného procesu. Jeho cílem je převedení extraktu do roztoku za působení enzymů při vhodných teplotách tak, aby výsledný meziprodukt (sladina) měl optimální složení pro daný druh piva. Po skončení rmutování se při scezování oddělí tekutina od mláta.
Chmelovar slouží k vaření sladiny s chmelem, při němž probíhají fyzikálně-chemické změny, tvoří se chuť a aroma budoucího piva, vzniká mladina. Obsah uvolněných látek v mladině (udává se v hmotnostních procentech) je základním rozlišovacím znakem piv. Pivo 11° tedy obsahuje 11% extraktivních látek.
Kvašením a dokvašováním jsou tyto látky přeměňovány na alkohol a oxid uhličitý, čímž pivo získává potřebné chuťové vlastnosti. O kvašení a dokvašování se postarají pivovarské kvasnice, které jsou dlouhodobou kultivací „cvičeny“ jen pro pivovarské účely. V první fázi probíhá kvašení, odborníky nazývané hlavní kvašení, v otevřených kvasných kádích, kdy vzniká oxid uhličitý volně, nebo uniká z kvasící mladiny. Mladina se pak ochladí, zakvasí se pivovarskými kvasnicemi a tím se zahájí první stupeň kvasného procesu (lihového kvašení) ve spilce, při němž se přemění větší část cukrů na alkohol a oxid uhličitý.
Druhá (pomalejší) fáze výroby je dokvašování, nazývané též ležením piva v uzavřených nádobách. Tady pozvolna dozrává, sytí se oxidem uhličitým a získává ten správný říz. Závěrečnou úpravou je filtrace a případná stabilizace k zvýšení trvanlivosti. Ne každý Čech totiž trhá pivní rekordy a nápoj proto musí ve špajzu i pár měsíců vydržet.
1) 1.den
Takzvaná „humna“, kde klíčí zelený slad z ječmene
2) 10.den
Sladová „půda“ na které slad odleží a křehne
3) 45. den
Varna – v měděných tancích se svařuje odleželý sladový šrot s vodou a chmelem
4) 55. den
Spilka – ve vanách probíhá hlavní kvašení piva a vzniká alkohol
5) 60. den
Spilka- kontrola sládkem takzvaného „mladého piva“ před sudováním
6) 63. den
„Ležácký“ sklep – dokvašování a sycení piva CO2. Dochází k vyrovnání chuti. Později se mok filtruje, aby získal „jiskru“
7) 94.den
Vyzrálý jedenáctistupňový ležák je stáčen do typizovaných sudů KEG, eventuelně do lahví
8) 95. den
Pivo je připraveno ke konzumaci. Ve výčepu má mít 6-10 oC, pevnou pěnu a jantarovou „jiskru“.