Výtažky ze zeleného čaje nebo pilulky z černého rybízu, borůvek a citrusů dotírají na naše peněženky za každým rohem. Jsou však tak účinné, jak jejich výrobci a lékaři tvrdí?
Podle některých výzkumů se více než polovina dospělých Američanů denně láduje pilulkami s antioxidanty a věří, že si tím prodlouží život a upevní zdraví. Evropané nejsou v tomto ohledu o mnoho zdrženlivější, obyvatelé vyspělých zemí se zkrátka stali stoupenci vitamínového božstva.
Naskýtá se však otázka, jestli antioxidanty mají opravdu tak zázračné účinky, jak se o nich tvrdí. Údaje shromážděné za několik posledních let ukazují, že při dlouhodobém užívání mají buď jen malý pozitivní efekt, nebo rovnou vůbec žádný. V některých případech mohou dokonce svému fanatickému pojídači i uškodit.
Řádění volných radikálů
V 50. letech minulého století biologové zjistili, že mnoho chorob včetně onemocnění srdce, mrtvic, zhoubného bujení, cukrovky, šedých zákalů, artritidy a neurodegenerativných nemocí, jako je Alzheimerova nebo Parkinsonova choroba, jsou spojeny s poškozením způsobeným tzv. volnými radikály.
To jsou chemické sloučeniny s nepárovými elektrony, které se rády stabilizují oxidací okolních molekul, včetně cukrů, tuků, bílkovin i DNA.
Náruživě spalují vše v dosahu, a přitom vyrábějí hromadu nových radikálů, které se pak jako ničivá lavina se stejnou vervou vrhají na další látky. Právě takovýto druh poškozování buněk doprovází většinu, ne-li všechny nemoci, přičemž u některých je považováno za jejich přímou příčinu (např. nádory plic, arterioskleróza nebo Alzheimerova choroba).
Škodíme si sami?
Volným radikálům se zcela vyhnout nelze. Žijeme v atmosféře bohaté na kyslík, dýcháme ho a vysoce reaktivní radikály jsou vedlejším produktem tohoto životně nezbytného procesu. „Z kyslíku, který vdechneme, se celé jedno procento přemění ve volné radikály,“ tvrdí biochemik Barry Halliwell z Národní Singapurské univerzity. „Možná se to nemusí zdát zrovna moc, ale lidé jsou velcí živočichové a nadýchají toho opravdu mnoho. Za jeden rok naše tělo dokáže vyrobit kolem 1,7 kg volných radikálů.“
Pokud by i toto množství bylo pro náš organismus „málo“, není třeba hned věšet hlavu. Moderní civilizace si příděl volných radikálů zvyšuje znečišťováním ovzduší, vystavování se rentgenovému záření, kouřením, používáním průmyslových chemikálií nebo například přehnaně častými návštěvami posilovny.
Je ovoce ta správná zbraň?
V 80. letech se na obzoru objevila možnost, jak volné radikály alespoň trochu pacifikovat. Biologové už delší dobu věděli, že lidé, jejichž strava obsahovala velké množství ovoce a zeleniny, jsou proti civilizačním chorobám značně odolní. A protože všechny tyto poruchy spojoval společný činitel v podobě volných radikálů, nabízelo se jasné vysvětlení. Ovoce a zelenina dokáže volným radikálům nějakým způsobem zatrhnout jejich řádění. Výzkumy pak dokázaly blahodárné účinky ovoce a zeleniny vysvětlit. Obsahují totiž látky, které radikály „přecpávají“ elektrony, a tím jim berou chuť na devastaci okolních organických sloučenin.
Zelené rostliny jsou antioxidanty prolezlé z dobrého důvodu. Při fotosyntéze totiž produkují velké množství kyslíku, který je pro volné radikály živnou půdou a rostliny se tak musejí umět proti nim bránit. Vědci tehdy na základě zmíněných poznání vyslovili hypotézu, že pojídat potravinové doplňky s antioxidanty je nanejvýš zdravé. V Americe se strhl komerční boom a zbytek vyspělého světa novou ozdravovací kúru přijal za svou pár let poté.
Konec iluzí
Probouzení z antioxidantového snu začalo v 90. letech, kdy lékaři provedli několik testů a největší hvězdy byznysu s potravinovými doplňky (zejména vitamín E, C, karotenoidy a polyfenolické látky) neprokázaly žádný pozitivní efekt. Některé z nich dokonce poškození volnými radikály ještě zhoršovaly.
První z látek, která zklamala na celé čáře, se stal beta karoten. Ten měl podle výzkumu prováděných v 70. letech výrazně snižovat riziko vzniku rakoviny plic u silných kuřáků. Tehdy lékaři přišli na to, že kuřáci ve velké míře konzumující mrkev (tedy přímo karotenovou bombu) trpí mnohem méně zhoubnými nádory plic než zbytek kouřící populace.
V roce 1992 byl spuštěn test se záměrem vyhodnotit vliv beta karotenu po šesti letech. Vše však skončilo totálním neúspěchem již v roce 1994, kdy se ukázalo, že u uživatelů karotenu se riziko vzniku rakoviny zvýšilo o 28 % a úmrtnost o 17 %. Lékaři ale neměli stoprocentní jistotu, že za hrozivým výsledkem vězí opravdu beta karoten, a tak se jako potravinový doplněk prodává dále.
V květnu loňského roku zveřejnil americký Národní ústav pro zdraví studii, ze které vyplývá, že neexistuje žádný důvod, aby běžná populace užívala beta karotenové potravinové doplňky, zato existují závažné důvody pro to, aby je neužívali kuřáci.
Zklamání z vitaminu E
Podobně dopadl i vitamin E. Na počátku 90. let se objevily dvě na sobě nezávislé studie, které poskytly údaje o 127 000 lidech. Obě se shodly na tom, že dieta bohatá na vitamin E spolehlivě snižuje riziko kardiovaskulárních chorob. Jedna z nich dokonce popsala biochemický účinek, kdy vitamin E po přidání do krve vozil buňkám mastné kyseliny, čímž snižoval jejich poškození volnými radikály. Zdravíchtiví Američané reagovali přímo zběsile. Zatímco do zveřejnění studie se o vitamin E téměř nikdo nestaral, na konci 90. let jej denně užívalo kolem 23 milionů lidí.
Nicméně faktem je, že kromě těchto dvou prací a jedné další uvádějící 77% úspěšnost prevence za pomoci vitaminu E, všechny ostatní výzkumy nedokázaly blahodárný účinek nijak potvrdit. I přes nesčetná opakování se nepodařilo prokázat žádný ochranný efekt.
Při pokusech o nalezení stejného biochemického účinku, jakého dosáhli vědci ve zkumavce, přímo v lidském těle vitamin E také opakovaně selhával. Všechny výzkumy se shodují, že ačkoli ve zkumavce vitamin E buňky chrání, v lidském těle ne!
S vysvětlením přišel biochemik Angelo Azzi z bostonské Tufts University (USA), který poukázal na to, že v přírodě existuje osm různých druhů vitaminu E, zatímco člověk dokáže využívat pouze jeden z nich, tzv. alfa tokoferol, který ale neslouží jako antioxidant.
Vitamin C škodí cukrovkářům
Stejně neslavně dopadl i vitamin C. Pokud nebudeme brát v úvahu pacienty trpící jeho nedostatkem, užívání tohoto vitamínu nijak nesnižuje poškození způsobované volnými radikály.
Jistá americká studie, která se zabývala mnoha spojitostmi mezi složení stravy a zdravotním stavem, dokonce poukazuje na skutečnost, že potravinové doplňky s vitaminem C mohou u některých pacientů s cukrovkou urychlovat rozvoj arteriosklerózy.
Poměrně nevyzkoušenou skupinou antioxidantů zůstávají tzv. polyfenoly, které se v hojné míře vyskytují například v červeném víně. Zatímco ve zkumavce se chovají jako antioxidanty, nikdo nemůže s jistotou říct, co přesně provádějí v lidském těle. Naopak dobře se o nich ví, že si u nás moc dlouho nepobudou. Například resveratrol se v našem trávicím traktu z 95 % rozloží dříve, než se může začít v krvi předvádět některých ze svých antioxidačních kousků.
Pilulky nic nezmůžou!
Nicméně nemalé procento dietologů se domnívá, že vitamíny ochranný vliv rozhodně mají. V přirozeném stavu jsou totiž vázány na tuhý vláknitý materiál a mohou proto zůstat neporušené s větší pravděpodobností než„nahé“ vitaminy z potravinových doplňků, které před náruživým trávením našich vnitřností nic nechrání.
„Je vcelku zřejmé, že dieta bohatá na zeleninu a ovoce má pozitivní vliv na naše zdraví, ale nemůžeme prostě jen tak užívat některé v nich obsažené látky a myslet si, že si tím prodloužíme život,“ říká k tomu Paul Coates z amerického Národního institutu zdraví.
Mnohem účinnější než bezhlavé nakupování potravinových doplňků je mít ve svém jídelníčku vysoké zastoupení ovoce a zeleniny. Ale ani tak není podle Coatese úspěch nikdy jistý. Fakt, že lidé konzumující velké množství ovoce a zeleniny trpí civilizačními chorobami v menší míře, může být koneckonců i důsledkem celkově zdravého životního stylu.
Vědci vybrali 10 nejlepších
Američtí dietologové ohodnotili antioxidační schopnosti 130 běžných potravin. V tabulce je uvedeno 10 nejlepších. Hodnoty znamenají antioxidační kapacitu 100 gramů látky v mikromolech TE (troloxového ekvivalentu, trolox je derivát vitaminu E, který se používá jako standardní jednotka antioxidační schopnosti). Pro srovnání například 100 g celozrnného chleba obsahuje 1421 mikromolů TE.
Žebříček radikálových zabijáků
1. Pekanové ořechy 17940
2. Mexické fazole 14920
3. Červené fazole 14412
4. Vlašské ořechy 13542
5. Západoamerické fazole 12358
6. Lískové ořechy 9644
7. Brusinky 9456
8. Artyčok 9410
9. Borůvky 9260
10. Švestky 8578
