Kdo chce chodit včas do kostela, musí mít hodinky nebo mít v dohledu kostelní hodiny! To byl jeden z důvodů počátků hodinářského řemesla.
Základy hodinářství se datují do poloviny 16. století ve švýcarské Ženevě.
Teprve později se nové nezávislé řemeslo rozšířilo do pohraničí a kanton Jura se stal střediskem obchodníků a hodinářů, kteří za dlouhých zimních večerů vyráběli součástky. Později je prodali dalším, zručnějším hodinářům, kteří hodinky kompletovali. Tak vznikl základ hodinářských manufaktur, z nichž mnohé stále existují.
Automatické hodinky – získávající energii tím, že při pohybu ruky dochází k roztočení setrvačníkového rotoru, který otáčením kolem své osy předává energii pérovníku (viz). Rotor je vlastně půldisk z těžkého kovu, např. oceli, zlata či platiny. Některé hodinky umožňují průhled skrze dýnko (spodní víčko hodinek), které je v takovém případě zhotoveno ze safírového sklíčka. První podobný mechanismus sestrojil v roce 1770 Abraham-Louis Perrelet.
Breguetova ručka – patentově chráněný tvar ručky s výrazným kruhem ve dvou třetinách její délky. Vyrábějí se z tvrzené oceli (při zahřátí na 290ˇC). Ručky původně vznikly jako kopie stínu slunečních hodin. Ve středověku se využívala hodinová ručka, následovala minutová, která by měla být o třetinu delší než hodinová a v 17. stol. přibyla i sekundová.
COSC – Controle Officel Suisse des Chronometres – organizace pro kontrolu kvality strojků chronometrů a jejich certifikací. Založila ji pětice švýcarských hodinářských kantonů Bern, Geneva, Neuchâtel, Solothurn a Vaud v roce 1973. Každý ze strojků je po několik dnů postupně vystaven pěti různým polohám a třem odlišným teplotám. Dál prochází měřením a testy individuálně. Maximální odchylka, kterou mohou hodinky s certifikovaným strojkem vykazovat, je –4/+6 sekund za den.
Číselník – bývá označován i jako ciferník. Jde o část hodin viditelnou pod sklíčkem. Je osazena číslicemi či indexy k odečtu času, dále dalšími ukazateli (např. rezervy chodu, slunečních či měsíčních fází, dne, měsíce, roku – a to i přestupného). V číselníku může být i okénko (apertura) pro datum nebo pro možnost nahlédnutí do tzv. srdce strojku.
Datumovka – jedna z menších komplikací (v hodinářství terminus technikus pro rozšířenou funkci hodinek oproti prapůvodnímu stavu s dvěma ručkami). Ukazuje datum, buď pomocí ručky či s využitím okénka v číselníku. Při skokové funkci se datum mění přesně o půlnoci a okamžitě.
Email – zvláštní technologie pro grafické zdobení pouzder, kterou, pro jeho obtížné technologické zpracování, využívá jen velmi málo manufaktur. Například ve švýcarské manufaktuře Jaeger-LeCoultre jsou jen dva lidé, kteří tuto technologii ovládají.
Flyback – podfunkce, jejímž úkolem je jedním stiskem tlačítka vrátit sekundovou ručku na nulu (tzv. okamžitý odpočet či jednorázové nulování).
GMT – Greenwich Mean Time – středoevropský čas na nultém poledníku, procházejícím hvězdárnou Greenwich v Londýně. Je to základní bod, podle kterého se seřizuje čas i základní časová pásma. Ostatní pásma se řeší přidáním či odečtením hodiny. V ČR se připočítává +1 (GMT+1), v létě smluvně +2.
Hodinové kolo – jedno ze tří základních ozubených kol, zobrazujících čas pomocí ruček. Je propojeno s minutovým a vteřinovým kolem. Ta dostávají základní impuls od kola krokového. Díky tomuto základnímu soukolí se pohybují nejen ručky po ciferníku, ale i další komplikace, např. indikace data, dne v týdnu, měsíční fáze, názvu měsíce atd.
Chronograf – hodinky, které kromě přesného okamžitého času ukazují také další časový údaj, a to nezávisle na první soustavě. Druhá soustava je tedy tvořena čítači sekund, minut a hodin, přičemž jejich zapnutí či vypnutí nijak neovlivňuje soustavu první.
Indexy – body na ciferníku, které zaručují snadnou orientaci a přesnější odečtení času. Mohou být v podobě proužků, bodů či je mohou nahrazovat drahé kameny. Pokud jsou doplněny číslicemi, užívají se arabské, římské či jejich kombinace.U leteckých či potápěčských hodinek jsou indexy, stejně jako ručky, kvůli viditelnosti v šeru či tmě, luminiscenční.
Jewels (kameny) – části hodinek sloužící jako ložiska pro hřídele ozubených kol. Díky jim je chod strojku plynulejší a snižuje se tření mezi kovovými součástkami. V dnešní době se používají syntetické rubíny, safíry či granáty (dříve se používaly pravé).
Korunka – základní ovládací prvek hodinek, kterým se modelům s ručním natahováním dodávala energie. Při jejím vysunutí se s ní nastavuje např. datum či čas. Mývá různé rozměry a tvary, neboť záleží na typu hodinek a jejich užití. Kupř. letecké hodinky v době světových válek měly korunku velikou a cibulovitého tvaru pro snazší manipulaci v rukavicích. Naopak malou a nenápadnou mají ploché hodinky do společnosti.
Luneta – původně sloužila k usazení sklíčka k pouzdru hodinek. Později se začala využívat i pro další funkce. Může být otočná, což nabízí možnost měřit času v druhém časovém pásmu, jindy je propojena s tachymetrickou stupnicí, sloužící k měření rychlosti v km/h. Jinak luneta může být součástí designu (viz legendární oktagonální tvar z roku 1972 u značky Audemars Piguet a modelových řad Royal Oak, který se vyrábí dodnes) a image značky.
Můstek (most) – pevná součást mechanického hodinového strojku, která vymezuje přesné usazení a upevnění opěr os a jednotlivých kol vůči základní desce.
Nátah – vlastnost, která se týká pouze hodinek s ručním či automatickým natahováním. Ty totiž potřebují dodat energii hlavnímu peru. Rezervou nátahu označujeme schopnost strojku pracovat po určitou dobu. Pokud není uvedeno jinak, je to 40 až 46 hodin. Tradiční švýcarští výrobci (Audemars Piguet, Blancpain, Breguet, IWC, Jaeger-LeCoultre, Vacheron Constantin) však dokážou zhotovit rezervu chodu až několikadenní, třeba 8 dní. V takovém případě přibude na číselníku další ukazatel, který informuje o době a natažení pera (viz pozice 11). obrázek
Oscilační nepokoj – základní prvek, který udává rytmus (počet polokyvů za hodinu) ve spolupráci s kotvou a krokovým kolem. Skládá se z vlásku a kola osazeného kamenem, který narážením do vidlice kotvy udává tempo krokovému kolu. To pak dále přenáší energii na ostatní kola strojku. Za vynálezce švýcarského kroku, tak jak ho známe dnes, je považován Abraham Louis Breguet.
Pérovník – součást mechanických hodinek, určená k zásobování mechanického strojku energií. Jeho podoba je odvislá od modelu. U náramkových hodinek ho zpravidla představuje bubínek ve kterém naleznete stočené pero. Bubínek se skládá ze dvou částí, ozubeného pouzdra a krytu. U některých hodin může být pérovník zdvojený, což umožňuje delší dobu chodu bez nátahu.
Quartz – vysoce přesný způsob řízení času hodinek pomocí elektromagnetických vlastností křemíku. Jeho krystal umístěný v elektrickém poli je samovolně deformován. Po vypnutí tohoto pole krystal získanou energii vrací v podobě elektrického impulsu. K provozu hodinek s quartzovým strojkem je tedy zapotřebí baterie. Takové hodinky se začaly vyrábět v 60. letech 20. století (poprvé v roce 1957 americká značka Hamilton a roku 1969 první analogové quartzové hodinky Seiko).
Repetice – indikace času pomocí vysokých tónů, které vznikají uhozením kladívka do vnitřní strany pouzdra. Pomocí speciálního tlačítka se spustí mechanismus, který pomocí úhozů oznámí počet hodin, čtvrthodin a minut. Například ve 4 hodiny 51 minut se pomalu za sebou ozvou 4 vysoké tóny, následují 3 čtvrthodinové úhozy a 6 minutových cinknutí rychle po sobě.
Řemínek – část náramkových hodinek, která je k pouzdru přichycena pomocí osiček. Bývá z kůže (u renomovaných značek – krokodýlí, pštrosí, bizoní), z kaučuku (u sportovních hodinek) nebo může být látkový (u dámských módních hodinek). Řemínku z kovu (zlato, ocel, platina) se říká tah.
Safírové sklíčko – syntetický safír (průhledná verze korundu). Využívá se u kvalitnějších časomír, neboť jeho tvrdost je mnohokrát vyšší než např. u sklíčka minerálního či obyčejného akrylátu. Díky tvrdosti 9 ho můžete poškrábat pouze diamantem, popřípadě korundem.
Tourbillon – dokonale sestavený mechanismus, který má za úkol kompenzovat či pokud možno eliminovat vliv zemské přitažlivosti působící na strojek, a tak i na přesnost chodu automatických hodinek. V podstatě se jedná o další oscilační nepokoj uprostřed pevné základny, který se otáčí v každé minutě okolo své osy. Systém vynalezl největší hodinářský mistr a génius, který kdy v hodinářské historii byl – Abraham Louis Breguet v roce 1795 (patent až v roce 1801). Roztančený setrvačník je od té doby zaručujícím symbolem přesnosti chodu hodinek. Může být klasický nebo tzv „Flying“ (létající), jenž není vybaven horním můstkem a vypadá jakoby zdánlivě levitoval v prostoru. Existuje však ještě komplikovanější tourbillon, trojrozměrný (triaxiální), který se chová jako gyroskop. Ten v současnosti vyrábějí pouze společnosti Franck Muller, Thomas Prescher a Jaeger LeCoultre.
Úhel snosu – komplikace, která byla využívána v letectví pro bezpečné vzlétnutí či přistání. Tato funkce se využívá pouze v případě bočního větru, který působí na letoun. Na vnitřní straně lunety hodinek je proto vytyčena stupnice, udávající úhel náklonu a v apertuře je oznamována rychlost bočního větru. Pilot pak může díky těmto informacím udržet letoun ve správné poloze.
Vlásek – jemná kovová spirála, upevněná vnitřním koncem na osu setrvačky a vnějším koncem do čelisti. Je tvořena asi dvanácti obtočeními vlásku. Udává počet kyvů ( resp. půlkyvů) setrvačníkovému kolu za jednu sekundu. Těchto půlkyvů bývá pět či šest, což je 18 000 či 21 600 za hodinu. U vysokofrekvenčních strojků to může být až na 8 či 10 polokyvů za sekundu, což je 28 800, resp. 36 000 za hodinu.
Základní deska – největší součást kostry hodinového mechanismu, do které se upevňují mosty a ozubená kolečka. Většinou bývá z kovu, ovšem některé luxusnější značky vyrábějí i limitované série svých modelů z neobvyklých materiálů, např. mechového achátu (minerál obsahující vrostlé mechy a rostliny).
