Moderní technologie vstupují i do oblastí, ve kterých by to obyčejný smrtelník nečekal. Počítače jsou důležitým pomocníkem i hluboko pod zemí, kde pomáhají horníkům v jejich nelehké profesi.
I zde v hloubce přes jeden kilometr pod zemí dnes vládne nejmodernější technika. A nejedná se jen o důlní kombajny nebo dopravníky. Řada důlních pracovníků nemá za svůj pracovní nástroj sbíječku, nýbrž počítač.
Bezpečnost především
„Výpočetní technika slouží pro monitoring bezpečnosti, tedy stav ovzduší, chod ventilátorů nebo řízení klimatizace a pro dohled nad provozem strojů, nad stavem těžních linek, stavem v zásobnících uhlí a podobně,“ říká tisková mluvčí Ostravsko-karvinských dolů (OKD) Věra Breiová.
Hornictví je rizikové povolání, zprávy o tragédiích v čínských nebo ruských dolech nejsou nijak výjimečné. Na území ČR však k podobným neštěstím dochází jen výjimečně. Zásluhu na tom má nejen počítačově řízený bezpečnostní systém, ale i vynikající výcvik důlních záchranářů. Ale i tak v ostravském muzeu hornictví návštěvník nalezne památník se jmény 101 záchranářů, kteří během 20. století při své práci přišli o život…
Jak ohlídat metan
„Provoz dolu je kontrolován a řízen z povrchu z centrálního řídícího stanoviště, které je běžně nazýváno dispečink. Sledování je rozděleno na část provozní a bezpečnostní, kde se kontrolují nebezpečná místa v dole,“ vypráví Věra Breiová.
Každý důlní technik je vybaven nevelkým přístrojem zvaným intermerometr, který měří obsah metanu v dole. Ovšem, z preventivních důvodů jsou v dole další přístroje měřící přítomnost metanu. Například mobilní baterie, které přítomnost metanu měří nepřetržitě, nebo stacionární přístroje, které hodnotí data v intervalech menších než pět minut.
Pozor na důlní otřesy
Vznik důlního otřesu nelze předpovědět. Proto je neustále sledována seismická aktivita celého uhelného ložiska. Systém neustále zjišťuje seismologickou aktivitu a její vývoj nebo vymezuje oblasti, které se zdají být podezřelé
V místech, kde hrozí nebezpečí otřesů jsou do vývrtu zasunuty tzv.geofony. „Jsou to vlastně malé válečky – od nich jsou vyvedeny dráty pro přenos dat na povrch,“ upřesňuje Věra Breiová.
Jak se rozpojuje uhlí?
Při metodě dobývání uhlí, která potlačuje důlní otřesy, se nejprve vyrazí porubní chodby až na okraj plánované těžby. Tam se pak spojí prorážkou a teprve potom se začne uhlí rozpojovat (tedy rozmělňovat na drobnější uhelný štěrk) ve sloji mezi dvěma porubními chodbami.
„Při dobývání na tzv. zával se nechávají stropní vrstvy ve vyrubaném prostoru zabořovat a mezi uhelným bokem a závalem se ponechává volný prostor, který se proti zavalení zajišťuje výztuží. Zavaluje-li se vyrubaný prostor pravidelně s postupem porubní fronty tím, že se výztuž v porubu pravidelně přesouvá, hovoří se o řízeném závalu,“ popisuje Věra Breiová.
Některé dobývací komplexy jsou vybaveny vyspělou elektronikou, takže těžba uhlí může být řízena přímo z povrchového dispečinku.
Vzhůru do dolu
Sestup do hloubky 1 200 metrů (nejhlubší stanice pražského metra je hluboká 52 metrů, člověk by ji tedy musel sjet třiadvacetkrát) na dole Paskov, je neobyčejně rychlý. Mezi nástupem na zemském povrchu a výstupem v nejhlubším podlaží, uplynou pouhé dvě minuty. Tunel u východu z těžní věže je svou prostorností srovnatelný s tunely pražského metra. A ani zde nechybí koleje, i když podstatně užší. Miniaturní vláčky havíře vezou ještě dva kilometry pod zemí směrem k ložiskům uhlí. Za těžkými železnými dveřmi se nalézají první uhelné sloje. Některé jsou tak úzké, že se člověk v nich ani nedokáže posadit.
Pohyb v úzkých chodbách je složitý, zvláště, když velký prostor zde zaujímají mohutné důlní kombajny. Stroje však směrem k čelbě, což je úsek štoly na jejím konci, postupně ustupují. Zde se už naskýtá klasický obraz horníka, který spoléhá na sbíječku a samozřejmě na solidaritu svých kolegů.
Typy uhlí:
Lignit – neboli hnědé uhlí, je nejméně kvalitní druh uhlí. Užívá se výhradně pro parní výrobu elektřiny. Leštěné bylo využíváno jako ozdobný kámen od doby železné.
Hnědo-černé – jeho vlastnosti spadají mezi hnědé a černé uhlí. I tento druh se využívá pro parní výrobu elektřiny.
Černé uhlí – má vysokou hustotu, jeho barva je obvykle černá až hnědočerná. V roce 2005 se v ČR vytěžilo 13 tun, rok před tím 14 tun a tendence je nadále klesající.
Antracit – jde o nejkvalitnější uhlí, používá se na vytápění.
