Tzv. klinická smrt je název pro zastavení životních funkcí, které však není zcela definitivní. Většinou jde o zástavu srdce, jejímž nevyhnutelným důsledkem je ukončení zásobování mozku kyslíkem a tedy jeho poměrně rychlá degenerace.

Udává se, že přibližně 20 % osob, které přežijí náhlou srdeční příhodu, se do života vrací zpět se zážitky, které popisují jako „skutečnější než skutečné“. Většinou mají podobu intenzivního zalití světlem, pocitu stavu bez tíže a průchodu tunelem.

Právě na tento pivotální bod v procesech v organismu se soustředil tým vedený Jimo Borjiginem z Univesity of Michigan.  Nešlo jim však o moment zastavení srdce, během něhož je mozek prokazatelně neaktivní, ale o vteřiny těsně po něm. Tato fáze nebyla dříve vůbec zkoumána.

Vědci však z pochopitelných důvodů nepracovali s lidmi, ale s laboratorními krysami. Těmto zvířatům se snažili nasimulovat zážitek podobný tomu, který potkává kardiaky. Během toho zároveň sledovali aktivitu jejich mozku s pomocí elektroencefalografu.

Testování laboratorních zvířat v extrémních podmínkách blízkých smrti ukázalo u všech laboratorních zvířat velmi pozoruhodný jev.

Do doby asi 30 vteřin po zástavě srdce vykazovaly jejich mozky vysoký stupeň aktivity, jehož signál byl v mnohém podobný vysokému stupni mentální aktivity. Podle Borjigina je příčinou náhlé stimulace aktivity mozku nedostatek kyslíku a glukózy.