Existuje tedy nějaký jednoznačný rozdíl mezi těmi, kdo si ráno svůj sen vybaví snadno a těmi, kdo komu sen prakticky hned po probuzení proteče pamětí beze stopy? Dřívější výzkumy ukázaly, že silnější, tedy lépe zapamatovatelné sny se zdají lidem, kteří se během noci častěji budí a také snadněji reagují na zavolání svého vlastního jména – a to jak v bdělém stavu, tak během spánku.

Sestoupit ještě hlouběji do procesů v mozku lidí se rozhodli vědci z Národního neurovědeckého centra v Lyonu. Pro své experimenty si vybrali 36 zdravých lidí a nechali je spát v jejich laboratoři. Jejich hlavy předtím pochopitelně opatřili senzory pro studium elektrické aktivity mozku, EEG. Na uši jim zároveň připjali reproduktory, které v nepravidelných intervalech vyslovovaly jak jejich vlastí jména, tak jména neznámých osob.

Pokusné osoby navíc nebyly vybrány nahodile. Polovina z nich patřila mezi ty, kdo si  své sny pamatují snadno, druhá naopak s velkými obtížemi. Jak vědci předpokládali, lišil se záznam EEG podle toho, ke které skupině osoba patřila.

Ke svému překvapení nalezli velmi podobný způsob reakce mozku i v bdělém stavu. . Co to tedy vypovídá o zapamatování snů? Podle Perrine Rubyové, francouzský vědecký tým vedla, je tento výsledek možné interpretovat jediným způsobem.

Pro zapamatování nebo naopak zapomínání snů jsou lidé vybaveni podobně, jako například pro vypočítání složitých rovnic. Mozky jistých lidí zkrátka fungují odlišně a mohou za to vrozené dispozice.