Vědci objevují v přírodě stále nové a nové inspirace a zjišťují, že člověk je v ledasčem ještě pořád pěkně pozadu. Tentokrát se vědci zaměřili na brouka střevlíka.
V aktu sebeobrany tento brouček produkuje ze svého řitního otvoru obláček smrduté kapaliny. Podivný proces vrtal hlavou vědcům z britské univerzity v Leedsu tak dlouho, až se pustili do práce a vyrobili spalovací komoru na principu střevlíkova zadečku.
Když si Andy McIntosh z britské Leedské univerzity prohlížel pod mikroskopem detaily ústrojí, kterým střevlík produkuje své smrduté dávky, napadlo jej, že je podobné malému ventilu, který by se dal napodobit ve strojích.
Zatím funkční model
Postavil tedy se svým týmem model spalovací komůrky, ve které ohřívá vodu elektřinou a přidal ventil, který se dokáže otevřít 10x až 15x za sekundu a umí chrlit páru až půl metru daleko. Navíc se vědcům podařilo upravit výstřikový ventil tak, aby se dala velikost kapiček mlhy regulovat už od pěti mikronů. Pro srovnání velikost kapiček benzinu, rozprašovaného v automobilovém karburátoru je mezi 30 a 50 mikrony. Menší velikost kapiček přitom znamená mnohem účinnější systém vstřikování i spalování.
Injekce už nezabolí
„Tak malé kapky mohou být aplikovány například i do lidského těla bez použití injekčních stříkaček. Dnes používané injekce využívají k aplikaci vysokého tlaku, aby mohla tekutina proniknout kůží. Náš vynález však může proniknout i těmi nejmenšími póry bez poškození kůže,“ říká McIntosh.
Jak to střevlík dělá?
Střevlíkova biologická spalovací komora je pouze jeden milimetr dlouhá. Jde však o podivuhodné ústrojí, v němž dokáže střevlík zahřát pomocí chemických procesů vodu až nad bod varu. Vyrobená pára se hromadí ve speciální komůrce a jakmile dosáhne kritického bodu, otevře střevlík jakýsi výfukový ventil a vystřelí díky vysokému tlaku svoji smrdutou dávku ven. Tento proces dokáže zopakovat až 500x za sekundu!
Nová technologie by mohla vést k výrobě účinnějších hasicích přístrojů, rozprašovačů, podkožních injektorů léků a palivových vstřikovacích zařízení. „Spreje a hasící přístroje tradičně využívají dalších plynů, jako pohonných látek a tyto plyny zamořují atmosféru,“ říká Andy McIntosh. Proces, využívající střevličí technologie je však naprosto čistý. Můžeme se tedy těšit hlavně na to, až se vynálezu chopí automobilový průmysl a připraví nám překvapení v podobě „čistého“ motoru. Střevlíci jako čističi
Střevlíkovití (Carabidae) obývají nejrůznější stanoviště po celé naší planetě a patří k nejvíce rozšířenému hmyzu. Na zemi se jich vyskytuje na 30 000 druhů, z toho v ČR na 500 druhů. . Najdeme je jak v mokřinách, bažinách tak i v suchých až pouštních oblastech. Žijí jak na rostlinách, v půdě, tak i na keřích a pod kůrou stromů nebo v hnijícím dřevě. Převládá u nich noční aktivita. Mají velký význam pro udržování rovnováhy i v koloběhu látek a energií. Střevlíci jsou totiž především masožravci, kteří nejen loví aktivně kořist, ale vyhledávají i uhynulé bezobratlé i obratlovce. Vykonávají v přírodě tedy velmi užitečnou práci jako čističi.