Američané jsou svou bezpečností doslova posedlí. Jejich poslední výstřelek je jako vystřižený ze slavného filmu Minority Report s Tomem Cruisem. Chtějí odhalit zločin ještě předtím, než k němu dojde.
Představte si, že přiletíte na newyorské letiště a znaveni po mnohahodinové cestě přes oceán se doplahočíte k pasové kontrole. Zatímco čekáte ve frontě, aniž byste něco tušili, stanete se objektem zájmu laserů, kamer a mikrofonů.
Tajné senzory přitom nemají za úkol najít výbušniny, zbraně nebo drogy, za jejich činností je mnohem náročnější cíl. Nashromážděná data o vašem těle zpracovává počítač, který podle nich vyhodnocuje, jestli náhodou nemáte za lubem nějaký teroristický kousek. Pokud si elektronický mozek usmyslí, že jste do Ameriky přiletěli dělat potíže, čeká vás dokonce pohovor s bezpečnostními složkami.
Presumpce viny do 6 let?
Možná to zní spíš jako hudba daleké budoucnosti, nicméně pravdou je, že se jedná o projekt, který chce americká vláda spustit do roku 2012. „Máme v úmyslu takto prověřovat všech 400 milionů lidí, kteří ročně navštíví USA,“ říká mluvčí amerického vládního odboru bezpečnosti státu, Larry Orluskie. Projekt nese název Project Hostile Intent (tedy projekt nepřátelských úmyslů, PHI) a má se zaměřit na výrazy obličeje, způsob držení těla, krevní tlak, puls a rychlost dýchání.
Jenže jedna věc je přání vlády, druhá věc jsou dostupné technologie. PHI vyžaduje senzory schopné v jednom okamžiku nasbírat potřebná fyziologická data, a software, který dokáže vyhodnotit známky nepřátelské nálady cestujícího. „Nedovedu si představit, že by podobný projekt mohl fungovat,“ vyjadřuje značnou skepsi Kerstin Dautenhahn z britské Hertfordshirské univerzity, která se specializuje na vývoj robotů schopných rozeznávat lidské emoce.
Pozor na cukající koutky
Podobný nedostatek optimismu neskrývá ani profesor Paul Ekman z Kalifornské univerzity v San Francisku, který se zabývá mimovolnými výrazy tváře. Přestože se člověk snaží své emoce skrývat, falešný úsměv se od upřímného značně liší. Vše prozradí tzv. mikrovýrazy (například lehce zkřivený koutek úst, na okamžik obnažené zuby, snížené obočí…). Od roku 2003 dokonce v Americe běží program, v jehož rámci pečlivě školení policisté sledují cestující, a pokud na základě mikrovýrazů usoudí, že by sledovaný pasažér mohl dělat problémy, podrobí jej několika stupňům rozhovorů.
Systém už údajně napomohl k dopadení mnoha hledaných recidivistů. „Tento způsob je však časově i personálně velmi náročný,“ říká Ekman. „Nevidím příliš reálně, že by se měl využívat plošně a že by jej zvládl vyhodnocovat počítač.“
Nepřátelství, nebo únava?
Největší problém spočívá v tom, že počítač je nejprve nutné naučit významům tisícům drobných změn ve výrazech obličeje. „Často sami nevíme, jak se vlastně takový terorista z druhého konce Zeměkoule má tvářit. Nemáme dost studijního materiálu,“ říká programový specialista Peter Mc Owan z Londýnské univerzity. „Lidé na letištích jsou také často velmi unavení, otrávení z dlouhého čekání, plní emocí z dlouhého odloučení blízkých osob nebo jejich návratu. Nemůžeme u nich očekávat obvyklé vzorce nálad,“ pochybuje Ekman. „Mám dojem, že lidé z americké vlády se moc často dívají na filmy s Tomem Cruisem,“ dodává s úsměvem.
Izraelský test na kriminálníky
Zatímco americký systém minimálně podle vyjádření odborníků nevypadá příliš realizovatelně, v Izraeli už se program s podobným cílem začíná testovat. Nemá sice ambice rychle prověřovat velké množství cestujících, zato však funguje. Na letišti v Tel Avivu se cestují usadí ve speciální místnosti, položí ruku na přístroj, který měří krevní tlak, puls a pot, a odpovídá na jednoduché otázky. Na první pohled to vypadá jako známý detektor lži, který je svou malou účinností proslulý. „My však nemáme za cíl odhalovat lháře, pouze porovnáváme reakce testovaného s reakcemi běžných cestujících,“ vysvětluje ředitel projektu nazvaného Cotigo, Shabtai Shoval. „Teroristé, kteří se na svůj čin dlouho připravují, při jednoduchých otázkách na účel jejich návštěvy reagují zcela jinak než nevinný člověk.“
Izraelský způsob se zamlouvá i Američanům, několik desítek přístrojů si pro širší testování objednalo už například letiště v Tennessee.