Domů     Příroda
PTÁCI od A do Z
21.stoleti 18.4.2008

Ptáci –se vyvinuli z plazů asi před 140 miliony roky. O cca 80 milionů let později obývala ptačí svět většina druhů a čeledí, které známe dnes. Reprezentují více než 9000 pestrobarevných druhů; převažují pěvci ( 5 300 druhů). Mají však mnoho společného.Ptáci –se vyvinuli z plazů asi před 140 miliony roky. O cca 80 milionů let později obývala ptačí svět většina druhů a čeledí, které známe dnes. Reprezentují více než 9000 pestrobarevných druhů; převažují pěvci ( 5 300 druhů). Mají však mnoho společného.

Aves – mezinárodní označení třídy ptáků, kteří představují pozoruhodně jednotnou skupinu vysoce specializovaných obratlovců. Všichni mají zobák a tělo pokryté peřím. Převažující většina užívá k pohybu aktivní let. První známou ptačí formou byl prapták (Archeopteryx; z řeckého archaios = starý a pteryx =pero, křídlo), který velikostí připomínal holuba. Měl křídla, ale hlavu jako plaz.
Biokomunikace – přenos zprávy od vysílajícího jedince k příjemci signálu. Sdělení většinou neslouží ke vzájemné manipulaci, ale obvykle vyzývá ke spolupráci. Základem je schopnost sestavit zprávu do srozumitelného kódu (vrozeného i naučeného).
Cesty tahové– souvisejí s migrací (viz). Většina tažných ptáků (např. vlašťovky) se stěhuje současně z určitého rozsáhlého území, což se označuje jako tzv. široká fronta. Některé druhy (např. čápi) se soustřeďují do úzké tahové cesty – tzv. úzká fronta.
Časovače – odborné označení(Zeitgeber) vnějších cyklů, které výrazně ovlivňují většinu životně důležitých biorytmů ptáků – a nejen jich)  Např. vnitřní rytmy organismu upřesňují a synchronizují rytmy opakování světla a tmy, měsíční cykly, přílivy a odlivy apod.
Dělení ptáků – je podle mnoha kritérií. V současnosti všichni patří do třídy pravých ptáků (Ornithuare). Podle způsobu pohybu se dělí do dvou nadřádů – běžci (Ratitae) a letci (Carinatae), kteří převažují. Ač létají, mezi ptáky nepatří netopýři -létající savci.
Emu australský (Dromaius novaehollandiae) – žije jen v Austrálii a svou téměř dvoumetrovou délkou je druhým největším ptákem po taktéž nelétavém, africkém pštrosu dvouprstém (výška až 2,75 m, hmotnost 150 kg).
Filtrace podnětů – označení skutečnosti, když z obrovského množství informací přicházejících z okolního životního prostředí si ptáci vybírají jen takové, které jim slouží. (Např. je informují o nepříteli, sexuálním partnerovi, potravě apod.)
Hnízdění – se pojí s rozmnožováním. Prapůvodně k inkubaci vajec sloužily jámy vyhrabané v půdě, zespodu zahřívané geotermálními výpary. Mnohé ptačí druhy (např. rackové) jen vyhrabou či tělem vytlačí důlek na zemi. Někdy ho vystýlají rostlinami. Ptáci hnízdí i v přirozených dutinách, jeskyních a skalních štěrbinách, jindy si vyhrabávají hnízdní nory. Mnozí si kvůli bezpečnosti vajec a poté mláďat staví hnízda v korunách stromů. Nejlepšími architekty jsou pěvci, kteří využívají mj. různé větvičky. Největší hnízda na stromech má orel bělohlavý, který je ve státním znaku USA. Stavba je široká asi 3 metry při šestimetrové hloubce. (Tak by se tam pohodlně vešlo několik lidí.)
Chuťová vnímavost – zvláště u zrnožravých ptáků je vyvinuta jen slabě. Mnohý pták tak ani nepozná, zda v zobáku drží něco jedlého či třeba kamínek. Naučí ho až zkušenost. Spíš zakrnělý je také ptačí čich.
Inkubace vajec – činnost spojená s hnízděním, kdy rodič předává potřebné teplo vyvíjejícím se zárodkům hnízdními nažinami (místa mezi pery, pokrytá pouze prachovým peřím). Ty se tvoří vlivem pohlavních hormonů v době, kdy ptáci začínají stavět hnízda. Pokud sedí na vejcích oba partneři, vyvíjejí se hnízdní nažiny u obou
Jedovatí ptáci –ačkoli jich je v přírodě menšina, jejich pozření může přivodit smrt predátora. Exemplárním příkladem jsou pěvci rodu Pitohui z Papuy Nové Guiney, jejichž peří obsahuje jed.
Kostra – má malou hmotnost – u většiny ptáků do 55% hmotnosti těla. (U savců je to 15 – 30 %.) Ptačí kosti jsou duté a propojeny se vzdušnými plicními vaky. Oproti plazům a savcům mají ptáci kosti díky většímu množství minerálů mnohem tvrdší a pevnější v tahu. Na rozdíl od lebky plazů jsou u ptáků nejnápadnější mohutné očnice (orbita). Ptákům s velkýma očima (sovy, dravci) oční koule odsunuly mozkovnu až do zadní části lebky, takže tam mají mozek v téměř kolmé poloze.
Let -má různé podoby. Nejstarším typem je klouzavý (např. bažant), ze kterého se vyvinulo plachtění (jen u větších ptáků – od velikosti kavky), veslovací spojený s máváním křídel (většina druhů). Známe i let třepetavý (poštolka) a vířivý (nejnáročnější – např. kolibřík). Nejrizikovějším manévrem (stejně jako u letadel) je přistávání.
Migrace – každoročně se ptáci dočasně stěhují za lepšími životními podmínkami. Podle radarových záznamů odlétá každý rok z Evropy a Asie do afrických zimovišť přes 5 miliard jedinců 187 druhů stěhovavých ptáků. Dále více jak 200 severoamerických ptačích druhů každý rok přezimuje v teplejší Střední a Jižní Americe.
Námluvy – jsou důležité i u ptáků, aby si samička pro potomky vybrala nejlepšího otce. Proto se samečkové při tokání chtějí do její přízně vlichotit barevností, tancem, zpěvem i jiným předváděním – včetně přinášení dárků.
Orientace – zatím není zcela vědecky objasněna. Nejnovější poznatky ukazují, že ptáci  (podobně jako moderní letouny) mají k dispozici několik alternativních systémů navigace a orientace. Zvláště významné jsou výrazné orientační body v  krajině. Když ptáci opouštějí hřadoviště, několikrát nad ním zakrouží, aby si uvedené body vštípili do paměti až se budou vracet. Vnímají i polohu slunce, kterou synchronizují se svými biologickými hodinami. Pokud je slunce za mrakem, postačí jim část modré oblohy, protože se orientují podle polarizovaného světla. Při letu v noci se pro ně stávají vodítkem některé hvězdy, zejména Polárka. Neustále funguje systém založený na vnímání siločar magnetického pole Země.
Potrava – je nesmírně různorodá. Výlučnými masožravci je pouze 52 čeledí ptáků (hlavně mořských), smíšenou se živí 82 čeledí. Převládá potrava živočišného původu – hmyz, měkkýši, červi, ryby, obojživelníci, plazi, ptáci, savci.
Rozmnožování – stejně jako u plazů se zpočátku samčí i samičí pohlavní orgány vyvíjejí ze společných základů (gonadosoma). Na rozdíl od plazů, ale i savců, nemá většina ptačích samců pohlavní orgán. K oplození tak dochází jen prostým dotekem kloak samce a samice při tzv. kloakálním polibku. Ovšem penis (dlouhý až 40 cm!) má např. pštros dvouprstý. Přesto jako u ostatních obratlovců dochází ke spojení vajíčka a spermie. Pokud se samička páří najednou s více samci, mohou mít mláďata narozená současně různé (!) otce!
Smysly mají ptáci rozvinuty různě. Podobně jako u primátů (a tak i člověka) dominuje zrak- např. u pštrosa dvouprstého má oční koule velikost 50 mm, což je jako u slona. Horší je to mj. s chuťovou vnímavostí (viz) a čichem.
Šat – odborný název pro opeření. Šat mláďat bývá podobný samici. Letní šat (hnízdní šat) představuje opeření v době hnízdění; je plně vyvinut na jaře (tzv. svatební šat). Tehdy samci bývají pestřejší než samice. Po hnízdění ptáci pelichají, mění se jejich vzhled a mají tzv. zimní (prostý) šat, kdy se obě pohlaví podobají.
Tučňáci – patří mezi nelétavé ptáky (podobně jako např. pštros). Ovšem tučňáci „létají“ rychle ve vodě, když veslují křídly, zatímco nožičky a chvost na dlouhém hladkém těle působí jako kormidla měnící směr plavby. Tučňáci nejsou jen vysloveně polární ptáci – např.přímo v tropech u rovníku žije tučňák teplomilný.
Učení – nejjednodušší typ se nazývá habituace. Přední ornitolog prof. Zdeněk Veselovský vysvětluje:„ Když ještě slepá mláďata pěvců ucítí otřes po dosednutí rodiče na hnízdo, otevřenou zobáčky a začnou žadonit o potravu. Tuto reakci můžeme snadno vyvolat, když větví s hnízdem slabounce zatřepeme. Budeme – li třást hnízdem příliš často, zvířata si na tento podnět zvyknou a přestanou reagovat.“
Vejce – se značně liší velikostí, barevností, tvarovou variabilitou i množstvím. Barvy vajec (červené, hnědé až černavé, zelené a modré) vznikají ve zvláštních žlázách vejcovodu. Například každý z arktických ptáků alkounů, má svá vejce jinak zbarvená, protože se orientují podle barvy. Pštrosí vejce váží 1,6 kg a jsou dlouhá asi 18 cm a široká 14 cm, což je cca 2/3 velikosti fotbalového míče. Nejmenší má kolibřík (0,3 g).
Zobák – má různé tvary a slouží ptákům jako ruce. Nejdelšími zobany se chlubí australští pelikáni –až 45 cm.

Více se dozvíte:
V. Bejček, K. Šťastný: Encyklopedie ptáků, REBO, 2006
Z. Veselovský, Obecná ornitologie, ACADEMIA 2001
G. Doherty: Vtáky, Cesty 2002
W. Černý, K, Drchal: Ptáci, AVENTINUM, 1996

Předchozí článek
Související články
Příroda 1.6.2026
Existuje mnoho druhů želv. Mezi nejznámější patří bezesporu ty, které dosahují největší hmotnosti a rozměrů. Které konkrétně patří do skupiny obrněných gigantů? Pro začátek představme želvu sloní. Zástupci tohoto druhu žijí na souostroví Galapágy, které se nachází západně od jihoamerického státu Ekvádor. Jsou proslulí jednak svou velikostí a jednak tím, že se dožívají extrémně vysokého […]
Historie Příroda 1.6.2026
Má před sebou dlouhý život. Chodit po tomto světě může více než 150 let. Anebo možná zemře v příštích 24 hodinách. Mládě želvy sloní zatím ani zdaleka nedorostlo velikosti svých rodičů, a tudíž je snadnou kořistí pro hladové krysy nebo toulavé kočky. V řadě kultur mají hluboký mytologický význam. Staly se součástí mnoha legend a […]
Jako DEET je označována nejúčinnější složka repelentů proti hmyzu. Z nejnovější studie však vyplývá, že stejně jako se Pavlovovi psi naučili spojovat zvonění zvonku s potravou, i komáři si mohou začít uvědomovat, že přítomnost DEETu znamená, že dorazila potrava! Diethyltoluamid, též N,N-diethyl-m-toluamid či DEET je nažloutlá olejovitá kapalina. Je nejpoužívanější aktivní složkou v repelentech proti […]
Příroda 28.5.2026
Druhová pestrost hmyzu v české přírodě výrazně klesá. Zmírnit tento propad může návrat velkých kopytníků – divokých koní, zubrů a praturů – do krajiny. Ukazuje to rozsáhlá studie českých vědců vedených výzkumníky z Biologického centra Akademie věd České republiky (BC AV ČR), kteří sledovali pět skupin hmyzu na 11 lokalitách v České republice s celoroční […]
Příroda 27.5.2026
Co jsou vlastně koalové zač? Ačkoli správný název jejich druhu zní koala medvídkovitý, nemají se šelmami z čeledi medvědovitých pranic společného. Neřadí se ani mezi šelmy medvídkovité, k nimž náleží mývalové či nosálové a ke kterým mají na první pohled relativně blízko. Ve skutečnosti se jedná o vačnatce, tedy příbuzné klokanů, vačic, vombatů nebo ďáblů […]
reklama
Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
reklama
Copyright © RF-Hobby.cz
Provozovatel: RF HOBBY, s. r. o., Bohdalecká 6/1420, 101 00 Praha 10, IČO: 26155672, tel.: 420 281 090 611, e-mail: sekretariat@rf-hobby.cz