Archeologické naleziště v oblasti staroegyptského města Hierakonpolis odhaluje existenci neuvěřitelné epidemie. Starověkou populaci tu možná sužoval virus, který údajně z lidí dělal nemrtvé kanibaly.
Šílená teorie, která by se mnohem lépe vyjímala ve scénáři hollywoodského hororu než ve vědeckém článku, má kupodivu zastánce mezi seriózními archeology a antropology. Některé poznatky o možnosti existence nákazy, která mění lidi na zombie, neboli nemrtvé, byly dokonce publikovány v prestižním americkém vědeckém časopise Science. Co stojí za tím, že na první pohled naprosto neuvěřitelná teorie dostává prostor v seriózní vědě?
„V Hierakonpoli se nalezlo velké množství těl pohřbených s oddělenou hlavou. Některé hrobky mají stěny po celé ploše velmi silně poškrábané od toho, jak se někdo snažil vyhrabat ven,“ tvrdí jeden z vědců, kteří se zabývají pravděpodobností teorie, americký archeolog Tom Flanigan z Wasatch-Cache National Forest. Ten také doufá, že některé nejasnosti vyřeší nejnovější výzkum posledních nálezů lidských ostatků v Hierakonpoli „V oddělených lebkách se také nalezly velmi dobře zachované mozky s podivnou morfologií. Není vyloučeno, že mohly být napadeny virem, který zcela měnil vzorec chování postižených.“
Parazitický vládce nemrtvých
Hypotéza o parazitické příčině duševní poruchy vedoucí ke ztrátě prakticky veškerých pokročilých psychických funkcí a omezené pohyblivosti doprovázené silným sklonem ke kanibalismu by nemusela být úplně scestná. Ostatně poznatky z posledních let ukazují, že parazité dokáží s myslí hostitele provádět neuvěřitelné věci. Například vlasovec záměrně vytváří bolestivý zánět na noze, aby člověka donutil máchat postižené místo ve vodě a vychytralý červ tak mohl pohodlně vypouštět larvy do příznivého prostředí. Ještě dále zachází jednobuněčný prvok toxoplasma, který nás zbavuje přirozené obezřetnosti, abychom se stali snadnější kořistí pro predátora, jenž je pro toxoplasmu důležitým hostitelem. Jistý parazitický druh vosiček umí ochromit určitou část mozku švába, který ji pak poslouchá „na slovo“, nechá se odvést do doupěte a pak zcela paralyzovaný slouží jako inkubátor pro larvy.
Nebezpečí starověkého viru
V tomto kontextu se už mozkový parazit, který ze zdravého člověka udělá chodící mrtvolu, nezdá být natolik nereálným. Zatím se nicméně jedná pouze o spekulace, věcné důkazy chybějí. Antropologové přesto věří, že genetické analýzy pozůstatku mozkových tkání mohou přinést informace o tom, jak virus vypadal. „Někteří se dokonce obávají, že by virus mohl stále ještě přežívat ve formě, která by ve vhodném prostředí mohla opět získat schopnost množení,“ tvrdí Flanigan, který to však nepokládá za pravděpodobné. „Vlastně na základě této obavy vznikly snahy o izolaci viru, jejichž cílem je připravit účinnou vakcínu pro případ, že se někdo infikoval.“ Nejrizikovější skupinou přitom údajně jsou antropologové, kteří se několik hodin denně pohybují v uzavřené laboratoři plné lidských ostatků možná infikovaných virem.
Faraónův odkaz
Na existenci epidemie nemrtvých údajně ukazuje tzv. Narmerova paleta pocházející z přelomu 4.a 3. tisíciletí př. n. l. nalezená ve staroegyptském městě Hiearakonpolis na počátku 20. století. Na její přední straně je zobrazen faraón Narmer, který přistupuje k hromadě bezhlavých těl. Podle jedné z verzí se jedná o oslavu vítězství nad nemrtvou pohromou, jelikož zabránit řádění zombií se údajně dalo jen useknutím hlavy. Narmerovo jméno se navíc skládá ze dvou slov, která v překladu znamenají sumec a dláto. Oba předměty jsou přitom na paletě vyobrazeny také. „Objevil se i názor, že Narmer použil dlouhý ocas obřího nilského sumce k odsekávání hlav. Nicméně žádný seriózní archeolog vám tuto hypotézu nepotvrdí bez toho, že by pro ni měl další důkazy,“ dodává Flanigan. „Podobné oddělování hlav mohlo mít například náboženské důvody.“
Vzhledem k tomu, že nalezené ostatky mají být podrobeny moderním metodám zkoumání včetně genetických analýz, Flanigan doufá, že k víceméně nepodloženým hypotézám přibudou i hmatatelné důkazy.
Bezhlavé mrtvoly
Vše začalo v roce 1895, kdy na bylo na dvou staroegyptských pohřebištích objeveno několik hrobek s bezhlavými těly. Vykopávky tehdy od roku 1892 prováděli Somers Clarke a J. J. Tylor z Griffith Institute v Oxfordu. Objevili také podzemní místnost s četnými škrábanci na stěnách. Tehdy se nicméně nepřišlo na žádné uspokojivé vysvětlení nálezu. Od roku 1994 se pak v Hierakonpoli našlo mnoho dalších bezhlavých těl a 21 koster sice s lebkou, nicméně se stopami na krčních obratlích, které jasně ukazovaly na kompletní oddělení hlavy od těla.
Vzhledem ke známkám o vynaloženém značném úsilí, archeologové vylučují, že dekapitace (useknutí hlavy) měla být pouze způsobem usmrcení. Egypťané při svém počínání měli jediný cíl – nenechat hlavu na krku. Jelikož všechna těla byla hlavy zbavena pokaždé stejně, tedy řezem nebo sekem vedeným z přední strany krky, je také vyloučeno, že by se jednalo o důsledek válečných zranění.
Přesto je tu hned další nejasnost. Kostry se známkami po oddělení hlavy činí pouhá 4 % všech nalezených těl. Není tedy jisté, jestli si tehdejší populace dokázala s nákazou rychle poradit, nebo se jednalo spíše o méně závažné rozšíření.
Největší naděje archeologové upínají k mumifikovaným mozkům uvnitř useknutých hlav. Genetické rozbory mohou potvrdit existenci parazita, který měl všechno a svědomí.
Vysvětlení od haitských šamanů
I když teorie epidemie nemrtvých je v současnosti pouze v rovině spekulací, zombie nemají místo pouze ve filmech a počítačových hrách. Haitský antropolog Wade David v 80. letech minulého století popsal účinnou praktiku šamanů voodoo jednoho z místních domorodých kmenů z 18. století. „Za pomoci toxinu z jistého druhu ryby uvedli své oběti do hlubokého kómatu. Nezasvěcený pozorovatel toto kóma nemohl nijak rozeznat od smrti,“ vysvětluje David. „Šamani používali jed ve formě prášku, a tak mohli snadno otrávit třeba celou vesnici. Zdánlivě mrtvá těla byla odvlečena a po probuzení se z nich stali otroci.“
Samozřejmě se nejednalo o pravé nemrtvé, ale praktiky haitských šamanů ukazují, jak mohly vzniknout zvěsti o existenci zombií. Virus pochopitelně nepřivedl k životu opravdu zemřelé lidi, ale mohl způsobit hluboké bezvědomí, ze kterého se nakažení probrali s těžce poškozeným mozkem. V žádném případě však nemůže být řeč o nadpřirozené nezranitelné bytosti oplývající nebývalou silou. Jejich jedinou fyzickou výhodou oproti zdravému člověku mohla být neschopnost cítit či reagovat na bolest, a tedy i snášet větší svalovou zátěž a těžší zranění.
I přes tento zdokumentovaný případ však vědci považují úvahy o existenci nemrtvých jen za zajímavou hypotézu, ale v její potvrzení příliš nevěří.
Město mnoha prvních míst
Hierakonpolis je město, které dosáhlo mnoha historických prvenství. Stalo se prvním hlavním centrem starověkého Egypta, které v období svého největšího rozkvětu (polovina 4. tisíciletí př. n. l.) mělo kolem 5000 obyvatel, některé odhady dokonce zmiňují 10 000 obyvatel. Ve zdejších vykopávkách byly objeveny nejstarší objekty typické pro starý Egypt (například nejstarší chrám nebo mumie). Nejslavnějším nálezem vykopávek je Narmenova paleta (z období kolem 3000 př. n. l.), která se společně se zlatou maskou Tutanchamóna stala nejčastěji zobrazovaným egyptským artefaktem. Objevili ji britští archeologové na počátku 20. století a svého času byla dokonce označována jako nejstarší známý politický dokument. V Hierakonpolis se také nalezla nejstarší socha člověka v životní velikosti. Je jí mnich z Horova chrámu pocházející z období kolem roku 3000 př. n. l. Nachází se tu nejstarší známá hrobka s nástěnnými malbami a zároveň jediná hrobka z předdynastického Egypta s výzdobou stěn. Bez zajímavosti není ani nejstarší zachovaný lidský vous z roku 3500 př. n. l.
Mikroskopické šedé eminence
Na první pohled fantaskní teorie o virovém původci „posmrtného“ kanibalismu má několik stejně neuvěřitelných (přesto reálných) vzorů ve zvířecí říši.
Například mravenci jsou sužováni motolicemi, které z nich dělají snadné oběti požírání trávy ovcemi. Prohnaný parazit ovládá centrum nervové soustavy mravence, každého dne jej vyžene na vrchol stébla trávy, kde ho nechá pevně zakousnout, aby nespadl. Jediným cílem motolice je, aby se mravenčí tělo, jež jí slouží jako přechodné bydliště, dostalo do zažívacího traktu následného hostitele, ovce.
Podobně se chovají i vodní motolice v těle ryby, které záměrně snižují schopnost oka vnímat světlo. Jelikož ryba netuší, že méně světla v tomto případě znamená napadení parazitem, myslí si, že se zatoulala moc hluboko, a ve snaze napravit svou chybu vyrazí k hladině. Důsledkem je, že si jí snáze všimne dravý pták, který je zároveň vysněným hostitelem motolice.
Ještě větším znalcem fyziologie svého hostitele je korýš kořenohlavec. Ten dokáže krabího samce zbavit genitálií a dokonce ho přinutí, aby si myslel, že je samice. Krabovi nechá zvětšit zadeček a uloží do něj svá vlastní vajíčka. Svému hostiteli pak „namluví“, že se jedná o krabí potomstvo, a popletený bývalý samec se pak o ně s láskou stará namísto kořenohlavce.
Časová osa nebo mapka
Historie výskytu nemrtvých
Hierakonpolis není zdaleka jediným místem, kde by podle některých archeologů mohly mít starověké civilizace problémy s epidemií parazitů přetvářejících člověka v nemyslící stroje. Podobné teorie vycházejí ze zmínek ve starověkých dokumentech, výkladů nálezů lidských ostatků nebo uměleckých děl.
60 000 př. n. l. Katanda ve střední Africe
3000 př. n. l. Hierakonpolis v Egyptě
500 př. n. l. severní pobřeží Afriky (zmiňované v záznamech ze starověkého Kartága)
329 př. n. l. Afgánistán
212 př. n. l. Čína
121 n. l. Fanum Cocidi ve skotské Kaledonii
140-141 n. l. Alžír
156 n. l. Castra Regina v Německu
177 n. l. Tolosa v jihozápadní Francii
700 n.l. Frísko v severním Holandsku
850 n. l. Sasko
1073 n. l. Jeruzalém
1253 n. l. Fiskunhorn v Grónsku
1587 n. l. ostrov Roanoke v Severní Karolíně
