Když vrubouni (r. Scarabaeus) narazí na hromádku své nejoblíbenější potravy, výkal velkých býložravců, okamžitě se pokusí uzmout si kus pro sebe a v podobě kuličky, kterou si valí před sebou jej dostat do bezpečí.

Při tom je pro ně důležité, aby neztratili směr. V nerovném terénu by se jim totiž mohlo stát, že se vrátí zpět na místo odkud vyšli. Koncentrace ostatních brouků stejného druhu pro ně totiž představuje velké nebezpečí: mohli by se pokusit jim jejich poklad ukrást.

Jak se tedy broukům daří svůj směr neztratit? Na tuto otázku se již delší dobu pokouší odpovědět entomoložka Marie Dackeová z univerzity ve švédském Lundtu. Již dříve se jí podařilo zjistit, že brouci jsou schopní k orientaci využívat pozici Slunce, Měsíce a dokonce k ní využívat i polarizované světlo.

Stále ji však překvapovalo, že brouci byli schopní orientace v terénu i v případě, že byla bezměsíčná noc.

Experimenty, které s jihoafrickým druhem Scarabaeus satyrus prováděla uvnitř hvězdárny v Johannesburgu prokázaly, že k orientaci jim může sloužit i pás hvězd z naší galaxie, známý jako Mléčná dráha.