Lišaj smrtihlav je snad nejznámější můrou. Přes jeho strašidelný zjev i nevalnou pověst, kterou mu zaručila namalovaná lebka na hrudi, je ovšem zcela neškodný. Jen je pořádně mlsný. Zároveň ale nepatří k největším myslitelům, takže jej jeho touha po medu často stojí život. Není výjimkou, že se odváží až do úlu, kde jej však nečeká nic jiného než stovky žihadel od rozzuřených dělnic.
Smrtihlav je s rozpětím 13 cm největším lišajem, který se vyskytuje na našem území. Přesto se tu s ním lze setkat pouze v období od června do konce září. Za tu dobu se musí stihnout zakuklit, vylíhnout a na zimu se odstěhovat na jih od Alp. Kukla by totiž naši zimu nepřežila. Nejdále na sever se natrvalo usidluje na jihu britských ostrovů, což mu umožňuje teplejší ostrovní klima.
Strašidelná pověst smrtihlavů má kromě netradiční kresby v podobě lebky původ i v jejich schopnosti vydávat hlasité vrzání. A tak se o něm traduje, že kam vletí, tam nosí smůlu nebo rovnou smrt. Nic z toho však není pravda, podivná kresba mu má zaručit pouze dokonalé maskování před nenasytnými predátory. Vrzavé zvuky vydávají housenky svými kusadly v případě, že je někdo vyruší. Snaží se tím zastrašit své nepřátele, protože jinou zbraň využít nedokáží.
1. Smrtihlavové za nejlepší jesle pro své potomstvo považují lilkovité rostliny. U nás se s nimi tedy můžeme vzácně potkat na bramborech. Zelená lesklá vajíčka kladou po jednom na spodní stranu listů.
2-3. Po 10-12 dnech se líhne první stádium housenky, které je tenké jen několik milimetrů a vyniká světle zelenou barvou. Housenka se několikrát svléká, postupně tmavne, tloustne a vyvíjí si výrazněji oddělené části těla. Na obrázku je po třetím svlékání, tedy ve 4. stadiu, tzv. instaru.
4-5. Po několika dnech intenzivního spásání rostliny, na které matka smrtihlava nakladla vajíčko, je housenka tak silná, že se nedokáže vejít do své současné pokožky. Silně se zvýrazňuje článkování těla a larva se připravuje na další svlékání.
6. Housenka se zbavuje starého „kabátu“, který už byl pro její bující proporce příliš těsný. Od „červíka“, který při vylíhnutí měří jen kousek přes centimetr, vyroste až o 12 cm. Na to jedna pokožka nestačí.
8. Poslední instar se časem přebarví. Sleze totiž z rostliny, nepřijímá žádnou potravu a má jediný cíl. Najít si vhodné místo k zakuklení. Proto cestuje po zemi, a aby ji tu hladoví ptáci nespatřili i při letmém pohledu, zbarví se jí záda hnědě. Smrtihlav se do stádia kukly dostane po 40-60 dnech housenčího života.
9. Housenka zaleze hluboko pod povrch (až 40 cm), kde si vytvoří prostornou komůrku. Pak se zabalí do hnědé lesklé kukly dlouhé asi 6 cm. A své tělo přemění na kašovitý proteinový guláš. Z toho se po několika týdnech (záleží na teplotě a vlhkosti) „postaví“ dospělý motýl.
Pokud se smrtihlav včas nevylíhne, zůstává ve stádiu kukly celou zimu, ovšem u nás ji zpravidla nepřežije.
10-11. Dospělý smrtihlav s typickou strašidelnou kresbou lebky, která mu přinesla nejen jméno, ale i špatnou pověst.
12. Kruh se uzavírá. Dva pářící se motýli jsou zárukou toho, že samička za několik dnů začne klást žlutozelená vajíčka na spodní stranu listů dalších lilkovitých rostlin.