Emoce už nejsou výsadou jen živočišné říše. Zní to možná jako z laciného hororu, ale je to tak. Technologové ve Velké Británii vyvinuli robota, který dokáže projevovat své city.
Zápletka z béčkového sci-fi filmu, která je již stokrát ohraná. V budoucnosti lidstvo spoléhá na práci robotů. Ti si však jednoho dne uvědomí svou existenci a vzbouří se. Vše vyvrcholí bojem na život a na smrt mezi roboty i lidmi. Je něco takového reálné?
Jak vytvořit dýchajícího robota
Život je příliš komplikovaná záležitost a lidstvo jej neumí vytvořit třeba v laboratorních podmínkách pomocí míchání různých nukleových kyselin. Tak daleko naše civilizace není a jen tak asi nebude. Asi jen těžko tedy dokáže vdechnout život a s tím související prožívání, city a emoce umělému stvoření typu robota. Lze ovšem vytvořit alespoň iluzi něčeho takového.
Vědci z univerzity v britském Bristolu představili veřejnosti robota, který dokáže city projevovat. Tento stroj dýchá a tluče mu i jeho „srdce“. Pokud robota obejme člověk, robotu se jeho dech i tep zpomalí a jeho končetiny jsou v tu chvíli vláčnější.
E. T. a Golem
Pokud však robotovi vynadáte, vyvalí na vás své oči a „životní pochody“ se mu zrychlí. Jeho dýchání je v tu chvílí zrychlené a mělké. Robot se umí i lekat a v momentě, kdy je něčím nepříjemně překvapen, trhne celým svým tělem. „Tento robot se srdcem vypadá jako kříženec E.T. mimozemšťana a legendárního Golema. Je to napůl hračka a napůl robot,“ prohlásila Holly Caveová z vědeckého muzea v Londýně.
Je samozřejmé, že tento robot sám o sobě nic necítí, stále je to jen pouhý mechanismus z plastů a oceli. To, co se projevuje jako emoce, mají na svědomí samozřejmě jen obvody a program v nich „kolující“. Nicméně podle výzkumníků jsou projevy robota velmi přesvědčivé. „Například děti na něj reagují různým způsobem. Buď se na něj dívají jako na loutku a chtějí jej obejmout a přitulit se k němu, nebo ho naopak chtějí vystrašit,“ řekla rozverně Holly Caveová. „To, jak budou v budoucnosti vzájemně reagovat lidé a roboti, vyvolává spoustu zajímavých a morálních otázek,“ dodává už vážněji.
Myšlenkou ovládaný robot
Japonský technolog Jukyjasu Kamitani z ATR Computational Neuroscience Laboratories v Kjótu pomocí magnetické rezonance nahrál signály vysílané naším mozkem ruce při známé hře „kámen, nůžky, papír“. Na tomto základě vyvinul počítačový program, který impulzy převedl na příkazy pro ruku robota. Zatím robot nedokáže reagovat příliš rychle, ale podle Kamitaniho je jen otázkou času, kdy svým reakčním časem člověka překoná.
Práce pro 3,5 milionu robotů
Největší velmocí, co se týče vývoje robotů, je bezesporu země vycházejícího slunce. Výzkumná organizace Machine Industry Memorial Foundation dokonce odhaduje, že do roku 2025 by roboti mohli v Japonsku zastat práci za 3,5 milionu lidí. Roboti by například mohli hlídat zdravotní stav starších Japonců a nahradit tak lidské ošetřovatelky. Tokio odhaduje, že tímto způsobem by ušetřilo až 21 miliard dolarů za platby zdravotního pojištění. Navíc japonská populace stárne a reálně hrozí, že některá pracovní místa zde mohou zůstat trvale neobsazená.
Jak robot ke svému jménu přišel
Když Karel Čapek psal své drama o umělých lidech, později pojmenované R.U.R., přemýšlel, jak by je pojmenoval. Uvažoval o názvu „laboři“, ale ten se mu příliš nelíbil. Na pomoc mu přišel jeho bratr Josef a poradil mu, aby název odvodil od slova robota. Existuje však ještě druhá verze příběhu, kterou popsal Karel Čapek takto: „Roboti byli výsledkem mé cesty předměstskou tramvají a ta byla nepohodlně plná. Ohromilo mne, že moderní podmínky učinily lidi nevšímavými k obvyklému životnímu pohodlí. Byli namačkáni uvnitř i na schůdcích ne jako ovce, nýbrž jako stroje. Počal jsem přemýšlet o lidech ne jako o individuích, ale jako strojích, a po cestě jsem uvažoval o výrazu, který by označoval člověka schopného pracovat, nikoli však myslit. Tato idea je vyjádřena českým slovem – robot.“ Pojem robot pak velmi rychle pronikl do všech světových jazyků.
