Orgán, který slouží k přenosu zvukových signálů kobylkám druhu Copiphora gorgonensis, však není umístěn na hlavě, jak bychom asi čekali, na předních končetinách. Vědci pod vedením Fernanda Montelegre-Z z univerzity v britském Lincolnu jej objevili poměrně náhodou, když poranili tenkou membránu na jejích předních nohou.
Z dutinky za ní vytryskla tekutina. Když ji analyzovali, ukázalo se, že se nejedná o žádné běžné tělesné fluidum, ale s nejvyšší pravděpodobností o kapalinu, která slouží k přenosu zvukových vibrací podobně jako kapalina v lidském kochleárním aparátu.
Toto uspořádání je skutečně jedinečné. Hmyz většinou vnímá zvuky pouze prostřednictví kapaliny, pouze prostřednictvím specializovaných neuronů sídlících přímo za membránou. Vědci považují uspořádání „ucha“ kobylek a uší savců za zajímavý příklad „konvergentní evoluce“, tedy jakéhosi nezávislého nápadu přírody, uskutečněného u vzájemně nepříbuzných skupin.
