Píše se rok 2011. Do kokpitu vozu, který spíše připomíná kosmický modul, usedá odvážný řidič. Je jím pilot britského královského letectva Andy Green. Před sebou má výzvu – se svým futuristickým vozem hodlá překonat hranici 1000 mil za hodinu (1609 km/h). Ustanovil by tak světový rekord v jízdě po zemském povrchu.
Andy Green není za volantem superrychlých vozů žádným nováčkem. Už v roce 1997 usedl za volant tzv. raketového vozidla. Green s ním pokořil rychlost zvuku. Nakonec mu rozhodčí tehdy naměřili úctyhodných 1228 kilometrů v hodině.
1000 mil v hodině
To, že Britové jsou konzervativní, je všeobecně známým faktem. Kvůli této své vlastnosti jsou terčem mnoha vtipů. A i když Británie už přijala metrický systém (není bez zajímavosti, že se tak stalo teprve před devíti lety, v Čechách je přitom tato soustava užívána již od roku 1876), se svými oblíbenými mílemi a yardy se jen tak rozloučit nechce. To se týká i rychlostních rekordů. Proto si tým konstruktérů nejrychlejšího vozu lidských dějin vytyčil jako svůj cíl pokoření hranice tisíce mil za hodinu.
Je jasné, že vůz, který má vyvinout tuto šílenou rychlost, nemůže být jen tak ledajaký. Jeho výroba připomíná spíše výrobu kosmické rakety. Kokpit bude zcela vzduchotěsný, vyrobený z karbonových vláken, kola budou titanová. „Běžné auto udělá na silnici v průměru 1500 otáček za minutu. Naše vozidlo udělá 10 500 otáček za minutu. Běžné pneumatiky by se při takové rychlosti rozpadly,“ nechal nahlédnout do zákulisí vedoucí mechanik John Piper.
Motor z rakety
Srdcem každého automobilu je motor. Ani nejrychlejší auto světa nemůže být výjimkou. Ovšem vzhledem k tomu, jaký výkon se od něj očekává, jistá specifika lze najít i pod kapotou. Motory tu budou hned tři – jeden benzinový, druhý tryskový (Eurojet EJ200 pocházející z letounu Eurofighter Typhoon) a třetí raketový. „Tryskový motor vůz rozjede, a poté, co bude dosaženo rychlosti 480 kilometrů v hodině, zažehne se raketový motor,“ přibližuje princip pohonu další z mechaniků Daniel Jubb. Vůz pojede tak rychle, že kdyby po něm někdo vystřelil z pistole, auto by kulce ujelo.
Pilot vozu Andy Green si celkem užije. Při gigantické odstředivé síle se bude muset soustředit na to, aby auto udržel v požadovaném směru. I sebemenší poryv větru může způsobit nedozírné problémy. Bez zajímavosti není ani to, kolik paliva automobil během své minutové jízdy spotřebuje. Podle propočtů bude vůz v cíli o dvě tuny lehčí. Přesně tolik spotřebuje během své jízdy paliva. Při startu bude vážit šest tun, po jízdě jen čtyři tuny. Brzdit bude podobně jako raketoplán, v zadní části budou na svou příležitost čekat dva padáky.
Krvavý pes není bez rizika
Název pro podobná vozidla mívá svá specifika. Svého času fanoušci obdivovali superrychlé vozy, které se jmenovaly třeba Modrý plamen nebo Zelená příšera. Vůz, do kterého usedne Andy Green, ponese název Bloodhound, což v překladu může znamenat třeba „slídil“, ale pro tento případ se asi lépe hodí termín „Krvavý pes“. „Je to jedna z nejúžasnějších věcí, kterou můžete na Zemi udělat, a když máte příležitost ji udělat opravdu dobře s nejnovějšími technologiemi, tak té výzvě nemůžete odolat,“ sebevědomě prohlašuje šéf projektu Bloodhoundu Richard Noble.
Rychlost 1609 kilometrů v hodině by Krvavý pes měl překročit za 40 sekund, které uplynou od startu. Ovšem konstruktéři musí dbát i na bezpečnost vozu, a ne pouze na jeho výkon. Andy Green však svým mechanikům důvěřuje. „Auto je navrženo tak, aby bylo bezpečné,“ říká a poté nastíní i svou životní filozofii: „Když se mě zeptáte, jestli vozidlo úplně vylučuje riziko, tak odpovím, že ne. Ale život bez rizika zároveň není život.“
Tým také řeší, v jaké lokalitě by se experiment měl uskutečnit. Úsek by měl být rovný a dlouhý přinejmenším 25 kilometrů. K dosažení maximální rychlosti bude stačit úsek dlouhý 8 km, k bezpečnému zabrzdění pak ale aspoň 10 km. A samozřejmě, není od věci, když je k dispozici určitá rezerva. Jako vhodné místo by se mohly jevit některé lokality v pouštích ve středu Spojených států.
Harmonogram Bloodhoundu
Cesta k překonání rekordu má svůj pevný jízdní řád. Už letos Bloodhound vyjede na první testy. Vůz, na jehož výrobě společně kooperuje více než 300 společností i vědeckých pracovišť, by v tomto ruce měl překonat hranici osmi set mil za hodinu, tedy 1287 kilometrů v hodině. Už tím by ustanovil nový světový rekord.
Rok 2010 by měl znamenat další posunutí hranic. Pokud vše půjde podle plánu 900 mil v hodině (1448 km/h). A konečně v roce 2011 by mělo dojít k úspěšnému završení celého projektu. Za předpokladu, že hranice tisíce mil skutečně padne, se dá předpovědět, že nový rekord dlouho nevydrží. Už nyní vznikají přinejmenším tři podobné projekty, které si na Bloodhounda brousí zuby.
Modrý plamen – legenda mezi superrychlými vozy
Blue Flame (Modrý plamen) byl speciální automobil, poháněný raketovým motorem, který byl navržen pro překonání rychlosti 1000 km/h na zemi. Jako palivo používal tento vůz zkapalnělý zemní plyn, jako okysličovadlo peroxid vodíku. Rychlostního rekordu 1001,67 km/h na měřeném úseku 1 míle dosáhl vůz na Velkém solném jezeru v Utahu 28. října 1970. Tento rekord nebyl překonán po dalších 13 let. Při měření rychlosti v úseku 1 km bylo dosaženo rychlosti 1014,656 km/h. Řidičem byl Gary Gabelich, rodák ze San Pedra v Kalifornii.
Rychlostní rekordy
výtah budova Sluneční svit v Tokiu 37 km/h
člověk Usain Bolt (USA) 43,9 km/h
těžní klec důl Western Deep Levels (JAR) 65,8 km/h
gepard 69,8 km/h *
motorizovaná pohovka Marek Turowski (Brit.) 148 km/h
kolo Marcus Stoeckl (Rak.) 210 km/h**
truck David Vršecký (ČR) 281,7 km/h
sokol 350 km/h***
automobil Andy Green, vůz Thrust SSC 1228 Km/h
pilotovaný stroj experimentální raketoplán X-15 7295 km/h
raketové saně, americká produkce, bez posádky 9851 km/h
* Měřeno na oválné dráze v Londýně. Gepardice ovšem měla problémy v zatáčkách, tudíž nemohla dosáhnout své maximální rychlosti. Ve volné přírodě dokáže na krátkou vzdálenost vyvinout gepard rychlost až 100 kilometrů za hodinu.
** Sjezd na kole v chilských Andách
*** Testováno v Německu
