Ve škole po celém světě se už po staletí učí, že Ameriku objevil v roce 1492 italský mořeplavec ve španělských službách Kryštof Kolumbus. Nelze tvrdit, že se do těchto vzdálených míst nedostal. Není však zdaleka pravda, že tady přistál jako vůbec první!
Kryštof Kolumbus (1451–1506) se na svou první cestu k americkým břehům vydal na lodi Santa Maria, o které toho odborníci moc nevědí. Převažuje názor, že se podobala třístěžňové karavele. Tuto vlajkovou loď doprovázely menší lodi Pinta a Niňa. Plavidla vyplula 6. září 1492 z Kanárských ostrovů. V 15. století už existoval kompas; měl podobu dřevěné krabičky, ve které se na volné ose otáčela magnetická střelka.
Na školách se učila básnička, že „Kolumbus přeplul modrý oceán a objevil tam nový světa kus.“ Došlo k tomu zcela náhodně, protože původně chtěl najít nějakou výhodnou cestu do Asie. Tam se totiž hojně jezdilo za zlatem, hedvábím a kořením. Oproti dosavadním obvyklým trasám se chtěl Kolumbus, rodák z italského Janova, na východ dostat snadněji – západní cestou. Však se také při doplutí k pevnině původně domníval, že se ocitl v Indii. (S tím údajně souvisí i označení pro tam žijící domorodce – indiáni.)
Není pravda, že dorazil k pobřeží dnešních USA. Jeho plavidlo totiž po 33 dnech zakotvilo u bahamského ostrova San Salvador. Samozřejmě ubylo i zásob v podpalubí, mj. sladké vody, dřeva na topení, jídla. Posléze objevil rovněž Kubu a Hispaniolu (Haiti). Později podnikl další tři plavby a za odměnu se stal guvernérem nových španělských kolonií v karibské oblasti.
21. STOLETÍ upozorňuje: Pojem „objevení nového kontinentu“ je sám o sobě sporný. Archeologické nálezy totiž jasně dokazují, že Severní Amerika je obydlena téměř 20 000 let.
Ameriku a Asii dnes odděluje úzký pruh moře – Beringova úžina. Kdysi – v poslední době ledové – však tady byla pevnina, po které prehistoričtí Asiaté přešli jako po mostě a rozšířili se po amerických kontinentech. Mořská voda Beringovu úžinu zaplavila asi před 10 000 roky.
Byl první buddhistický mnich z Číny?
Nejstaršími civilizacemi, které znaly lodě schopné plavby až k americkému kontinentu, byly Egypt či Fénicie (?), ba i Řím s galérami. Zatím však chybějí věcné důkazy o tom, že do Nového světa jejich plavidla přes dálavy oceánu doplula. Ovšem nelze to tvrdit nezvratně! Takovou možnost nevylučoval norský badatel Thor Heyerdahl. Dokázal to v praxi tím, že v roce 1970 na rákosovém voru Ra II ze severní Afriky doplul za 57 dnů až na Barbados. To by svědčilo o tom, že do těchto krajů mohli kdysi dávno proniknout také Egypťané, protože vor zhotovil podle starých egyptských nástěnných maleb.
Existují ovšem nezvratné důkazy (např. v podobě map), že tuto oblast poznali Vikingové (v roce 1000 n. l.), Číňané (cca 1421 n. l.). apod.
Nově existují náznaky, že na severoamerický kontinent mohl z Číny připlout již v roce 458 n. l. buddhistický mnich Chuej-šen, aby tady šířil svoji víru. Na džunce dlouhé asi 23 metrů, s několika stěžni a kormidlem, přeplul nesmírné „Velké východní moře“, tedy Tichý oceán. Ve zdraví se vrátil domů až roku 499 a vyprávěl, že poznal neznámý svět, který nazýval „Fu-sang“. Hovořil o vyprahlé krajině, které dominuje strom fusang, „jehož plody se podobají hruškám, ale mají červenou barvu. Z kůry se spřádá látka na šaty a tká se z ní brokát“. Vědci zjistili, že mnichův popis záhadného fusangu se velice podobá agáve americké (Agave americana), která dodnes roste v Mexiku. Tuto teorii potvrzuje i mnichův poznatek, že v celé oblasti nebylo stopy po zdroji železa. Obyvatele označoval jako Ichi, kteří jsou velice mírumilovní. To se blíží poznatkům o kmenu Itzá, jehož díla značně ovlivnila mayskou civilizaci. Podle popisu přírody a dalších reálií se tedy zdá, že se dostal do oblasti Střední Ameriky. Chtěl o tom informovat císaře, ale ten ho přijal až po třech letech – v roce 502. Vyprávění vládce natolik rozrušilo, že nařídil, aby se toto svědectví stalo součástí Císařského archivu dynastie Liang.
Nedávno se objevila kontroverzní hypotéza, že do Ameriky před Kolumbem dorazila v roce 1421 z dnešního čínského Nankingu flotila lodí, se kterými se na nový světadíl vrátila skupina vládců a vyslanců, kteří předtím pobývali v Číně na návštěvě. Loďstvu velel otrlý admirál Čeng che. K dispozici už měl magnetické kompasy a mapy. Dorazil tam však? To nikdo neví. Jisté však je, že se do Číny vrátil za dva roky. Na dně americké řeky Sacramento se nedávno našla středověká čínská džunka. Čínští odborníci zjistili, že úlomky dřeva jsou z jehličnanu ketelerka, který roste v Číně, nikoli však v Americe. Dřevo pocházelo asi z roku 1410. U řeky se navíc dochovaly zbytky kamenné vesnice s čínskými prvky. V jazyce kalifornských indiánů se prý vyskytují stopy čínštiny.
21. STOLETÍ dodává: Jiné hypotézy se také týkají mnichů – tentokrát z Irska. Ti prý v 6. stol. n. l. dopluli do Nového světa na člunu z hovězí kůže.
Vikingové milovali dobrodružství
Severská Sága o lidech z Grónska tvrdí, že Ameriku objevili Vikingové – a to náhodou. Obchodník Bjarni Herjolfsson se roku 986 vracel na domovský Island. Tam se dozvěděl, že jeho otec mezitím odcestoval do nově založené osady v Grónsku. Vyrazil tedy za ním, v mlze a silném severním větru však zabloudil. Po čase uviděl zemi s nízkými kopci a lesy. Na pevninu však nevystoupil. Po návratu domů o tom vyprávěl.
To zaujalo dobrodružného Leifa Eiríkksonna, který s 35 muži vyplul roku 1000 n. l. určeným směrem. (Každá otevřená loď dlouhá 16 metrů s jednou plachtou měla na palubě 30–40 mužů.) Propátral pak údajně několik míst severoamerického kontinentu – zdá se, že to bylo v dnešní Kanadě. Pravdivost ságy potvrdili norští archeologové, když v roce 1960 na Newfounlandu objevili pozůstatky vikingského osídlení. Jednalo se o sedm staveb skandinávského typu ve třech komplexech, což by stačilo pro 100 obyvatel.
Není tedy pochyb, že stateční Skandinávci dorazili do Ameriky skoro 500 let před Kolumbem! To nově potvrdilo i radiokarbonové datování. Ovšem na domorodé národy výrazný vliv neměli.
Nezvratný důkaz o pobytu Vikingů v Americe se potvrdil, když v roce 1958 sběratel Paul A. Mellon koupil za milion (!) dolarů starodávnou pergamenovou mapu Evropy, Severní Ameriky, Grónska a kanadského ostrova Newfounlandu. Daroval ji Yaleské univerzitě, kde experti potvrdili pravost. Pochází z let 1420–1440 a dostala pojmenování Mapa Vínlandu. (Tak nově objevený ostrov pojmenoval Eiríkkson, který tvrdil, že tam rostla i vinná réva.) V některých vědcích však klíčilo podezření, že mapa jako taková je pravá, avšak americké území tam někdo dokreslil. To nakonec vyloučilo až v roce 2002 radiokarbonové datování samotného pergamenu. Podle něj pergamen pochází z roku 1434 (plus minus 11 let).
21. STOLETÍ vypátralo: Už není pochyb, že Skandinávci nezůstali na jediném místě, jakož i to, že také navázali kontakty s domorodci. Celých 1500 km od Newfounlandu, v ústí zálivu Penobscot Bay ve státě Maine. Tam roku 1957 amatérští archeologové našli mezi indiánskými nástroji a keramikou norskou minci, která se v Norsku razila v období let 1067–1092.
Římané nezanechali jasné stopy
Mohutné římské impérium kdysi zahrnovalo téměř celý známý svět. Římané měli velké galéry, jejichž délka kolem 60 metrů, se blížila válečným lodím z 18. století. Atlantský oceán by podle tvrzení expertů přepluly.
21. STOLETÍ připomíná:
Nesmíme opomíjet ani vzdálenost americké pevniny od jiných teritorií, ze kterých plavidla měla vyplouvat. Mnohé naznačuje množství námořních mílí mezi oběma destinacemi. (Námořní míle je délková jednotka používaná ve vodní a v minulosti i vzdušné dopravě. V různých státech platily různé definice, ale nyní jí mezinárodní definice udává jako 1852 m.) Vzdálenost mezi americkou a čínskou pevninou je 8000 námořních mil. Nejblíže to měli Vikingové – „jen“ 2000 nám. mil.
Více se dozvíte:
Jak to bylo doopravdy, Reader’s Digest Výběr, 2005
Objevujeme svět, Reader’s Digest Výběr,2002
Jim Bailey: Plavby do ráje, Argo 2000
Hlavička možného římského vousáče je záhadou
Poblíž města Mexiko archeologové v roce 1933 objevili malinkou (5 cm vysokou) terakotovou hlavičku vousatého muže. Liší se od všech předkolumbovských artefaktů. Pomocí moderní techniky vědci Ústavu nukleární fyziky Maxe Placka v německém Heidelbergu nyní zjistili, že byla vyrobena ve 3. stol. n. l. a odpovídá předmětům typickým pro Řím. Do země na americkém kontinentu byla zakopána kol roku 1510. Odborníci se nemohou shodnout, jak se z Říma mohla dostat do Mexika. Někteří výzkumníci se domnívají, že drobný předmět vyplavily mohutné vlny na břeh s nějakým vrakem: Jiní tvrdí, že Římané všude po sobě tradičně zanechávali zřetelné stopy. Tady však jinak chybějí.
Jmenuje se po něm Amerika
Nový kontinent dostal své jméno po významném italském cestovateli a objeviteli, který se jmenoval Amerigo Vespucci (9. 3. 1451 či 1454 – 22. 2. 1512). Není však pravda, že plul na Kolumbově lodi a jako první z přídě volal, že vidí pevninu.
Premiérově popsal americké východní pobřeží. Podle vlastní výpovědi vyplul spolu s kapitánem Juanem de la Cosa na první cestu 10. května 1497 z Cádizu „k velkému zálivu v moři – oceánu“ a po třicetidenní plavbě prý dorazil k jižní části severoamerické pevniny – tedy o rok dříve než Kryštof Kolumbus. Podle svých slov proplul průlivem mezi Floridou a Kubou (čímž dokázal, že jde o ostrov) a 15. 10. 1497 se vrátil s 222 otroky.
21. STOLETÍ upřesňuje:
Pojmenování Amerika, podle Vespucciho křestního jména, použil poprvé v mapě kartograf Martin Waldseemüller v roce 1507.
Co mohou říci jazykovědci a botanici?
Do nekončících diskusí o tom, kdo mohl do Ameriky připlout před Kolumbem, se zapojují i jazykovědci. Tady se pozornost obrací zejména na některé oblasti Afriky – například Ugandu. Poukazuje se na blízkost slovní zásoby súdánského jazyka karamejštiny a obyvatel Polynésie. Ti např. ostrému zubu říkají lei a sušené rybě akuile. Karamajongové z Afriky obdobně užívají pojmy ekelai a ekolia.
Také botanici hledají souvislosti mezi rostliny pěstovanými v Africe a Americe – jako je např. cukrová třtina.
Šok: Ameriku prý znali již před 9000 lety!
Existují dokonce různé hypotézy, které objevení Ameriky datují už do období 7000 (?) let před naším letopočtem! V Severní Americe se prý tehdy nacházela jediná naleziště ryzí mědi v dostatečném množství. A ve Starém světě se měď používala už tisíce let. Bez ní by totiž nevznikl ani bronz – slitina mědi a cínu. A již bible popisuje mnoho bronzových předmětů.
