Atmosféra zemská – je plynným obalem Země, který je k ní připoután gravitační silou a účastní se v převážné míře tuzemské rotace. Ve spodních vrstvách atmosféry (cca do výšky 15 km), kde se odehrává počasí, je směsí dusíku (78 %) a kyslíku (21 %); zbytek tvoří různé prvky. Z nich je pro povětrnostní děje nejdůležitější oxid uhličitý (CO2).
Bouře sněhová – je charakterizována prudkým větrem a sněžením, vedoucím k ochlazení a výraznému snížení viditelnosti.
Cirkulace atmosféry (z lat. circulatio = obíhat, otáčet, kroužit) – obecné označení pro systém atmosférického proudění (systém větrů) vzduchu ve venkovním ovzduší. Rozeznáváme tři druhy cirkulace: všeobecnou (planetární), atmosférickou (v měřítku tlakových níží a výší) a místní (např. horské a údolní větry).
Čára sněžná –výšková hranice, která odděluje území dlouhodobě pokryté sněhem od území bez sněhové přikrývky. Klesá směrem k pólům a zvedá se směrem k rovníku, protože tam je tepleji. Vliv má i tzv. kontinentalita – souhrn typických vlastností klimatu určitého kontinentu.
Druhy sněhu – nejvíce žádaný je jemnozrnný, suchý prašan. Nejen lyžaři nemají rádi vlhký a lepivý sníh. Jedním z hlavních druhů sněhu je firn (srež), který ve velehorách střídavě roztává a opět mrzne, takže má zrnitou strukturu. Z firnu se tak po delší době vyvíjí firnový led a pak ledovcový led. Sešlapáváním a rozjížděním sněhové pokrývky na cestách a ulicích vznikají zmrazky (viz).
Etnometeorologie (lidová meteorologie) – soubor starších lidových představ o počasí a povětrnostních jevech, jejich původu a změnách. Rodily se už od středověku a souvisely zejména s tím, že tehdejší obyvatelé žili mnohem blíže přírodě. Na začátku 19. stol. se předpověď počasí opírala o lidové moudrosti. Tak vznikaly i různé pojmy – pro zimu např. cigánská rosa (jíní) a hlavně pranostiky, které často spojují počasí v určitém měsíci či dnu se situací v následujícím ročním období. Pro toto období uveďme např. „Únor bílý, pole sílí!“ „Od Hromnic (2. 2.) studeného méně, teplého víc!
Formy zimních srážek – sněžení, sněhová přeháňka, sníh s deštěm (převládají vodní kapky), sníh s deštěm (převažují ledové krystalky), sněhové krupky (bílé neprůsvitné ledové částice o průměru 2 – 5 mm), sněhová zrna (průměr ledových zrnek menší než 1 mm), zmrzlý déšť, námrazové krupky v přeháňkách, ledové jehličky…
Hydrometeor – atmosférický jev (meteor; z řeckého meteoros = vznášející se ve výši), který tvoří soustava vodních kapiček či ledových krystalků. Příznačným zimním hydrometeorem (tuhého skupenství) je sníh (viz, též formy zimních srážek). Do této skupiny náleží mj. i ledovka (viz).
Charakter teplotních extrémů – oficiální absolutní minimum minus 89,2 °C vědci naměřili 21. 7. 1983 na sovětské meteorologické stanici Vostok v Antarktidě.
Inverze meteorologická (z latinského inversio = obrácení, zvrat, obrat v normálním průběhu jevu) – stav atmosféry, při kterém s přibývající výškou v určité vrstvě atmosféry stoupá teplota vzduchu. Podle výšky vrstvy rozlišujeme inverzi přízemní a výškovou. V zimě se o tom přesvědčíme v situaci, kdy v údolí je studená mlha, zatímco ve vyšších polohách září jasné modré nebe s hřejivým sluncem.
Jíní (slovensky srieň, osuhel‘) – druh usazených tuhých srážek, jehož ledové částice mají nejčastěji podobu jehliček, peříček či vějířků na stéblech trávy, vodorovných i šikmých plochách. Narozdíl od jinovatky se však neusazuje na elektrickém vedení. Na vozovce však může přispívat k tvorbě ledových usazenin. Pozor: Jíní však není námrazovým jevem (viz).
Krvavý sníh – výskyt červených skvrn na sněhu ve vysokých polohách Alp a v polárních oblastech. Zbarvení způsobují řasy. Pokud jde o zrnka pylu či jemného písku, takové příměsi se nejprve dostávají do atmosféry, v oblacích se mísí s vodními kapičkami a poté putují na velké vzdálenosti. Ve střední Evropě tak občas padá žlutavý sníh smíšený s pískem ze Sahary apod. Typickou bílou barvu sněhu, jak ji vnímá náš zrak, tak však může narušit mj. spad popílku a jiných nečistot.
Ledovka – souvislá, obvykle stejnorodá průhledná ledová usazenina. Vše začíná tím, že zmrzlý déšť a ledové krupky se většinou při nárazu na zemský povrch roztříští a úlomky ledu se rozptýlí po povrchu. Avšak v případě, že nepromrzly až dovnitř, voda z jejich vnitřku se rozlije po povrchu, jehož teplota má rozpětí od 0 do -3 °C. Po zmrznutí vznikne nebezpečná ledovka. Vrstva ledu (silná až několik cm) nemá patrnou vnitřní strukturu, pokrývá souvislý prostor, takže ji nelze odtrhnout. Ledovka roztaje zpravidla za několik hodin.(Ovšem např. v roce 1969 zůstala v americkém státě Connectitut na stromech 1,5 měsíce!)
Mráz – pokles teploty vzduchu pod bod mrazu, zjištěný měřením v meteorologické budce, tj. ve výšce 2 m nad zemí. Tzv. přízemní mráz se zjišťuje měřením minimální teploty ve výšce 5 země (???). Pokud mrzne při absenci sněhu, jde o tzv. holomráz. (Na ochranu sadů před mrazem se někde používá vrtulník, který udržuje nad sadem cirkulaci vzduchu mezi stromy a dodává trochu tepla z výfuku. Jinde se osvědčují velké ventilátory.)
Námrazové jevy – vznikají, když na povrch s teplotou pod 0 °C dopadají velmi přechlazené kapky (většinou mlhy), okamžitě při mrazu zmrznou a mezi nimi zůstává vzduch. Tak se vytváří neprůhledná ledová usazenina, která však není tak kluzká jako ledovka (viz). Sem patří jinovatka – krystalická námraza, která se tvoří sublimací (přímá změna pevného skupenství látky v plynné) vodní páry a namrzáním vodních kapiček na přechlazených předmětech.
Obleva – nastává, pokud v zimním období nastane dočasně teplejší počasí, hlavně po vydatném sněžení. Při rozsáhlé sněhové pokrývce se vzduch otepluje jen zvolna, neboť vypařování (přesněji sublimace) sněhu spotřebuje mnoho energie. Přechod od mrazu k oblevě naznačuje ledovka. U nás bývá obvyklá obleva tzv. vánoční či kolem Hromnic (2. 2.).
Podoby ledových květů – nádherné úkazy se tvoří na oknech srůstáním ledových krystalků při velmi nízkých vnějších teplotách.
Rampouch – vzniká zejména při mrznoucím dešti, pokud nemůže hned zmrznout veškerá voda. Ta stéká dolů, ochlazuje se a mrzne do tvaru rampouchů. Zvlášť velké rampouchy (střechýly) vznikají při teplotách málo nad nulou, pokud svítí slunce. (Naši předci užívali i název „ropúch“, což odvozovali od slova „ropěti “s významem kapat.)
Sníh – hydrometeor (viz) v podobě tuhých srážek vypadávajících z oblaků při teplotách pod nulou. Jeden z hlavních atributů zimy. Vzniká ve vzduchu mrznutím přechlazených vodních kapek při teplotách od -12 °C do -16 °C. Tvoří ho sněhové krystalky různých tvarů: šestiboký sloupek, šestiboká destička, šesticípá hvězdice, jehlička. Průměr sněhových krystalků je od 0,005 mm do několika mm, tloušťka činí cca 1/10 průměru. Při teplotách blízko nuly dochází ke sřetězení krystalků a vznikají sněhové vločky.
Vzhledem k tomu, že při velmi nízkých teplotách je ve vzduchu pouze minimálně vlhkosti, vydatné sněhové srážky se omezují na teploty kolem nuly. Při chladu od -5 °C do -10 °C sice sněží zřídka, ale tvoří se tzv. diamantový prach – jednoduché, velmi jemné, vznášející se ledové krystalky jehličkovitého tvaru.
Vzduch studený – má původ v severní Evropě, v polární oblasti. Studené vzduchové hmoty podtékají teplý vzduch, což je děj, který vede k vytváření oblaků a srážek (studená fronta). Mořský studený vzduch je „předehřátý“ od Atlantiku, pevninský studený vzduch je obzvlášť chladný.
Zmrazky – vznikají sešlapáváním a rozjížděním sněhu na cestách a ulicích. Náledí je lesklou vrstvou, pokrývající zemi. Vzniká mj., když zmrznou kapičky mrholení či deště dopadající na zem. Jindy postačí, aby voda z roztávajícího sněhu opět zmrzla. Třetí možností je, že ztvrdne a zledovatí rozježděná sněhová pokrývka na vozovce či na neudržovaných chodnících apod. Pozor: Narozdíl od ledovky není náledí hydrometeorem (viz).
Živelní pohromy – v zimě je způsobuje hlavně přemíra sněhu, sněhové bouře. Hrozbou (i u nás) jsou také laviny, tj. rychlý pohyb sněhu o značné hmotnosti po příkrém svahu. Známe laviny sněhové či ledové, ale také kamenné či smíšené. Silný vítr při sněžení tvoří ve větrném stínu závěje (návěje). Vlhký sníh působí polomy a destrukce staveb, třeskutý mráz znemožňuje použít na komunikace chemický posyp. V Severní Americe se postrachem stal blizard – prudký mrazivý vítr (rychlost až 180 km/hod) nesoucí velké množství sněhu. V Rusku obdobně straší sněžný buran. Výjimkou není, že postižení lidé v terénu zahynou.
Více se dozvíte:
P. Karas, A. Zárybnická, T. Míková: Skoro jasno, Česká televize 2007
Meteorologický slovník výkladový a terminologický , ACADEMIA 2003
G. D. Roth: Encyklopedie počasí, Knižní klub 2000
E. Kobzová: Počasí, Rubico 1998