Indoevropskými jazyky mluví více než 3 miliardy lidí po celém světě. Na obrázku je zachycen alespoň euroasijský výsek jejich současného rozšíření. Amerika, Austrálie i Jižní Afrika však také nezůstávají pozadu.
Nejen jazykovědce zajímá, kde přesně se rodina indoevropských jazyků zrodila a odkud se rozšířila po planetě.
Velký mezinárodní tým z předních vědeckých instiutucí Austrálie, Nového Zélandu, USA i Evropy (Oxford, Radboudova univerzita v Nijmegenu, Holandsko) hlásí zajímavé výsledky, ke kterým dospěl inovovanou Bayesiánskou metodou (kdy se sleduje neznámý počet populací charakterizovaný různými frekvencemi alel, tedy konkrétní formou genu) fylogeografické analýzy.
Pomocí molekulárních markerů DNA stanovili cesty a směr postupného rozšiřování nyní tak rozptýlené jazykové skupiny. A tvrdí, že pravlast indoevropanů je v dnešním Turecku.
Většinový názor historické lingvistiky soudí, že pravlast Indoevropanů se nachází v Pontské stepi na dnešní Ukrajině, odkud se začali před 6000 lety šířit. Opírá se o důkazy z jazykové paleontologie, například technologické výrazy pro kolové vozy jsou přítomny ve všech kmenech indoevropského jazyka.
Menšinový názor však řadí zrod indoevropanů do Anatolie, tedy dnešního Turecka, a spojuje ji s šířením zemědělství z této oblasti před 8000-9500 lety. K anatolské teorii se přiklání i nejnovější analýza.
Vědci během svého výzkumu tvořili model evoluce řeči a detailně pomocí alel sledovali rozptýlení mluvčí. Data posléze kalibrovali pomocí známých dat či událostí, které byly stanoveny z archeologického výzkumu.