Užití nových metod dokáže někdy slušně zamíchat sumou starých poznatků. Nové datování fosilních pozůstatků pekingského člověka ukazuje, že tito dávní příslušníci druhu Homo erectus byli nejspíše prvními lidmi, kteří dokázali přežít v chladném podnebí.
Pekingský člověk byl v Číně objeven již během dvacátých let minulého století. Původně byl popsán jako Sinanthropus pekinensis – teprve později vědci poznali, že se jedná o zvláštní poddruh člověka vzpřímeného, Homo erectus. V nedávné době se ale odborníci znovu pokusili odhadnout stáří jeskynního osídlení a ukázalo se, že nálezy je nejspíše podstatně starší, než si antropologové doposud mysleli. Namísto tradiční metody, která užívá k datování izotop uhlíku C14 užili datování pomocí izotopů hliníku a berylia. Poopravená datace posunuje nálezy o celých 200 000 let nazpět do historie, tedy do doby před asi 770 000 lety. Kromě toho, že se nejspíš musí poopravit představy o migraci druhu Homo erectus z Afriky do daleké Asie se však objevil ještě jeden a zdá se, že mnohem závažnější problém. Podle klimatologických odborníků totiž v této době panovalo v oblasti Čou-kou-tienu nedaleko Pekingu, kdy byly fosilní pozůstatky nalezeny, podstatně chladnější klima než dnes. Darryl Granger z Purdue University v americké Indianě, který na téma pekingského člověka nedávno publikoval článek v magazínu Nature, popisuje problémy, jimž museli čelit tito dávní hominidé těmito slovy: Přestavte si, že byste žili v oblasti, kde jsou větrné a mrazivé zimy, jako např. v Calgary v Kanadě, bez kvalitního oblečení a obydlí, která by vás dokázala uchovat v teple. Představa skutečně nepříjemná, co říkáte? Podle Ricka Pottse ze Smithsonian Instituition of Human Origins ve Washingtonu D.C. (který se ovšem Grangerova výzkumu neúčastnil) se mohlo přizpůsobení lidí takto nehostinným podmínkám držet v zásadě tří verzí scénáře. Sinantropové mohli přežít mrazy díky tomu, že se naučili získat a ovládat oheň. Druhý scénář předpokládá, že se naučili „ušít si šaty“ z kůže ulovených zvířat. Nakonec třetí z možností předpokládá, že sinantropové prošli několika genetickými proměnami, které jim umožnily vyrovnat se s mrazivým počasím. A která z možností se dnes jeví vědcům jako nejpravděpodobnější? Zatímco pro existenci rozvinutých nástrojů, který by umožňovaly delikátní manipulaci s kůží ulovených zvířat se důkazy zatím nenašly, stopy po ohni jsou naopak pro čínské naleziště typické. V kombinaci s menší a robusní postavou, která snadněji odolává mrazivému podnebí byl nejspíš právě oheň klíčem k jejich přežití.