Pátrání po částicích hypotetické substance, tzv. temné hmoty, patří k vedle pátrání po Higgsově bosonu k největším dobrodružstvím současné vědy. „Lov“ na tyto částice je však v mnohém horší – o jejich (byť i jen teoreticky předpokládaných) vlastnostech totiž vědci tuší jen velmi málo.
Široký tým vědců, do něhož patřila i takové esa současné vědy, jako astrofyzička Katherine Freesová či harvardský genetik George Church, navrhl detektor částic temné hmoty, který by teoreticky měl zachytit jak částice, tak jejich směr.
Jeho další výhodou by mělo být, že nemusí být ani obřích rozměrů, ani podchlazený na supernízké teploty. Jak by tedy měl takový „zázrak“ fungovat?
Plán je asi takový: Na tenoučkou zlatou destičku se zavěsí řada jednoduchých vláken DNA, takž vytvoří jakési „třásně“. Jakmile těžká částice temné hmoty narazí do atomů zlata, vystřelí z nich atomové jádro.
Jeho dráha by měla být vysledovatelná právě mezi „třásněmi“, které ze zlata visí. DNA má tu výhodu, že struktura vlákna může být velmi dobře předem známá. Po náporu zlatého jádra může vlákno DNA spadnout na záchytnou mističku.
Vědci jej mohou sebrat a znovu přečíst. Ze struktury jeho poškození pak bude možné vyčíst mnoho dalších informací o tom, co částice temné hmoty vlastně svým nárazem způsobila.
