Hygiena úzce souvisí s vědecky podloženými zásadami pro život člověka, které omezují rizika poškození zdraví faktory zevního prostředí. Zabraňuje šíření chorob. Od doby rozvoje mikrobiální teorie nemocí se termín hygiena používá i pro jakoukoli činnost, vedoucí k omezení škodlivého působení mikrobů (bakterií, hub, virů ).
Antiseptikum – protimikrobiální látka, aplikovaná na živou tkáň (kůži) ke snížení rizika infekce, sepse nebo hniloby.
Bakterie – jednobuněčný mikroorganismus, který má primitivnější stavbu než buňky rostlin a živočichů. Některé bakterie nám škod (např. Salmonella enteritidis v nedostatečně tepelně upraveném masu, mléce či vejcích), četné druhy však sloužící životu (např. bakterie mléčného kvašení – Lactobacillus). Nejnověji vědci zkoumají využití vrozených obranných látek – defensinů, které ničí bakterie, viry, plísně. (Nově se však ukazuje, že defensinům neprospívá až úzkostlivá hygiena.)
Cizopasníci (parazité) – živé organismy, které trvale či dočasně žijí na úkor jiného, většího organismu – hostitele. Odebírají mu živiny, čímž ho nějak poškozují. Dělí se na dvě hlavní skupiny: Ektoparazit – cizopasník, který žije vně (na povrchu) hostitelova těla (vši, blechy, štěnice, komár, pijavice). Mohou přispívat k přenosu závažných infekčních chorob. Opakem jsou cizopasníci vnitřní – endoparazité osídlující různé orgány, tělní dutiny, ale i krev. Reprezentují je např. tasemnice a plasmodia (prvoci způsobující malárii). V širším slova smyslu se jako paraziti chovají i choroboplodné bakterie (viz) a viry. Důležitou prevencí je dodržování hygieny.
Dentální hygiena – nový obor v oblasti preventivní stomatologické péče. Jde o profesionální čištění zubů dentální hygienistkou. Tak se předchází problémům, které vznikají v ústní dutině a léčí se později jako již vzniklá onemocnění. Prevence zajišťuje dlouhodobé zdraví zubů bez kazů, paradentózy, zubní protézy nebo zubních implantátů. Podle nejnovější studie expertů Kolumbijské univerzity (USA) pravidelná ústní hygiena výrazně snižuje riziko mrtvice či infarktu. Proč? Lidé s nemocemi dásní jsou náchylnější ke kornatění tepen, což může vést k problémům se srdeční činností.
Emoce – důležitá součást mentální hygieny (viz). Jevy, které nějakým způsobem postihují emocionální rovnováhu člověka, se odborně označují jako psychická traumata. Mohou být akutní (např. ztráta milované osoby) nebo chronické (dlouhodobá vážná choroba apod.) Velmi nebezpečný bývá dlouhotrvající stres. (Podle nových zjištění určitá hladina stresu bývá i přínosem, motivací ke zvýšené činnosti.)
Fyziologie práce – úzce souvisí s hygienou práce. Zabývá se výzkumem lidského organismu zatíženého prací i práce samotné. Různé druhy práce zatěžují více různé orgány – svalovou soustavu, smysly, centrální nervovou soustavu (CNS). Podle převahy zatížení svalové či nervové soustavy se pak lidská činnost orientačně dělí na práci tělesnou a duševní. (Žádná z nich však neexistuje v čisté formě – i tu nejjednodušší svalovou práci řídí CNS.)
Gama záření – vysoce energetické elektromagnetické záření vznikající při radioaktivních a jiných jaderných a subjaderných dějích. Objevil ho francouzský chemik a fyzik Paul Ulrich Villard roku 1900 při studiu uranu. Pro člověka je nebezpečné, protože způsobuje podobná poškození jako rentgenové záření – popáleniny, rakovinu a genové mutace. Proto je nutno se před jeho účinky chránit. Záření gama je účinným prostředkem k hubení bakterií, čehož se využívá např. při sterilizaci lékařských nástrojů či při ošetřování potravin ( zejména masa a zeleniny), aby zůstaly déle čerstvé.
Hexachlorofen – bezbarvý prášek, sloužící dezinfekčním účelům. Nejvíce se používá k výrobě speciálních mýdel. Díky jim se při opakovaném mytí na pokožce vytváří antibakteriální film.
Chemické faktory – většinou negativně se projevují na zdraví. Náleží sem hlavně prach, který může být i toxický. Organické látky (zvláště živočišného původu) často vyvolávají alergické choroby. Nebezpečím jsou i jedy průmyslové (viz) a chemikálie v zemědělství – zejména pesticidy (viz).
Ionizující záření – při průchodu prostředím vyvolává jeho ionizaci (vznik nábojů). Podle hloubky průniku se dělí na záření alfa (jádra helia), beta (elektrony) a elektromagnetické záření gama (viz). Ionizující záření se využívá mj. při léčbě zhoubných nádorů. Pozor: Nekontrolované dávky však organismu škodí – vyvolávají nemoc z ozáření nebo rakovinu. V souvislosti s ochranou zdraví při práci s tímto zářením platí řada přísných hygienických předpisů a norem, které se týkají technické úpravy zdrojů záření, manipulace s nimi, výbavy pracovišť (např. rentgenových)
Jedy průmyslové – objevují se nejen v chemickém průmyslu, ale mj. i ve strojírenství, hutnictví, textilní výrobě, při zpracování rud, hubení škůdců v zemědělství, při moření obilí a hnojení umělými hnojivy. Mohou vyvolat akutní či chronické otravy.
Kokancerogen – látka, která působí na vznik zhoubného bujení spolu s kancerogenem vyvolávajícím rakovinu. Převažují různé škodlivé chemické sloučeniny, takže je bezpodmínečné nutné při manipulaci s nimi dodržovat přísnou hygienu..
Laboratorní hygiena – je poměrně široký pojem, zahrnující například jak úzkostlivou hygienu osobní, tak zásady první pomoci, laboratorní rizika, práci s nebezpečnými látkami či nakládání s odpady
Mentální (duševní) hygiena – systém pravidel a návodů k udržení, prohloubení nebo obnovení duševního zdraví a rovnováhy. Zahrnuje mj. problematiku pracovních, sexuálních, rodinných a vůbec mezilidských vztahů, výchovy dětí, pracovního přepětí, prevence před následky chvatu a jednostrannosti moderního života, psychohygienické aspekty nemoci, stáří aj.
Nemoc z povolání – porucha zdraví způsobená látkami, které se vyskytují v pracovním prostředí (chronická či akutní profesionální otrava) a dále poškození zdraví, které není úrazem ani nemocí z povolání, ale vzniklo při plnění pracovních úkolů. Tyto nemoci tvoří několik skupin; nejvíce souvisí s chemickými látkami.
Organotoxicita – toxicita (jedovatost) látky pro určitý tělesný orgán. S tím souvisí nutnost přiměřeně zachovávat hygienická pravidla v relací s toxicitou konkrétní látky.
Pesticidy – chemikálie k hubení plevele, ale i mikroskopických hub, hlodavců, hmyzu a mikrobů. (Uvedení škůdci zničí ročně přes 33 milionů tun obilí, což by uživilo celý rok 150 milionů lidí.) Pracovat s pesticidy mohou jen lidé zdravotně a odborně způsobilí.
Radiační hygiena – věnuje se problematice ionizujícího záření, například při použití na rentgenových pracovištích.
Sterilizace – zničení mikroorganismů, aby se předešlo možné infekci. Dosahuje se zejména vysokými teplotami nebo zářením.
Termoregulace – řízení tělesné teploty. Její poruchy ohrožují zejména malé děti a starší osoby.
Únava při práci – dočasné snížení pracovní schopnosti vyvolané intenzivní nebo dlouhodobou prací. Únava je vždy celková, i když při práci nese větší část zatížení některá soustava. K obnově normální dráždivosti buněk a činnosti organismu dochází při odpočinku. (Nemusí jím být úplný klid, ale postačí i změna charakteru činnosti.) Jeho nedostatek postupně vede ke vzniku chronické únavy, která může přejít v patologický stav přepracování, vyčerpání a vyústit až v nebezpečnou neurózu. Varovné příznaky – neodůvodněná podrážděnost, neadekvátní reakce na slabé podněty, neklid, roztěkanost, ospalost ve dne a poruchy spánku v noci.
Výživa – velmi důležitá součást životního stylu. Hygiena výživy má zabezpečit správnou, racionální výživu obyvatel v daných životních a pracovních podmínkách. (Sem patří mj. i zkoumání vzorků různých potravin.)
Zářivý tok – zářivá energie, kterou určitý zdroj vyzáří za časovou jednotku, tzn. 1 sekundu. Zářivý tok představuje radiometrickou veličinu. Základní jednotkou je watt (W). V relaci s hygienou práce se doporučuje mít při každé pracovní činnosti pokud možno optimální osvětlení.
Životní prostředí – důležitá součást zaměření moderní hygieny, která zkoumá zejména hygienickou kvalitu ovzduší, půdy a vody.
Více se dozvíte:
M. Vokurka, J. Hugo: Praktický slovník medicíny, MAXDORF, 2004
Základy hygieny pro posluchače lékařství, SPN Praha, 1988
http://cs.wikipedia.org/viki/Hygiena