Kdo tu trýznivou bolest nezažil, stěží by si ji asi představil. Časem za sebou vláčíte nohu, která bolí i v noci jako čert. Vše jako po mávnutí kouzelným proutkem zmizí, když vám odborníci voperují kloub umělý! Naše endoprotetika je světovou špičkou!
Ortopedie již od počátku svého vyčlenění a osamostatnění od chirurgie řešila jako jeden z hlavních problémů problematiku artrózy. Toto degenerativní onemocnění charakterizuje destrukce (zánik) kloubní chrupavky, která tvoří plochu dotyku mezi kostmi kloubu.
Příčina postižení dosud není jednoznačně objasněna. Přitom v ČR artróza sužuje přes 1, 5 milionu lidí! Lékaři se snaží zejména o možnosti jejího uspokojivého neoperačního, ale i operačního léčení.
Čeho se týká endoprotetika?
Tak se zrodila také stále důležitější oblast problémů umělých kloubních náhrad, neboli endoprotetiky. Z plenek v podobě četných zdokumentovaných experimentů už od prvopočátků minulého století, v první polovině 20. století dospívala. Zabývala se v podstatě následujícími základními okruhy:
1.Otázkou použití vhodného materiálu pro konstrukci kloubní náhrady – tj. jak z hlediska inertnosti (odolnosti vůči vnějším vlivům), životnosti i pevnosti.
2.Problematikou koncepce či filozofie rozsahu náhrady – tj. zda se má nahradit pouze jeden kloubní povrch, nebo rovnou oba.
3.Problémy rozsahu, pokud jde o velikost kloubní náhrady – tj. v jakém rozsahu se má původní kost nahradit implantátem.
4.Tematikou pevného a dlouhodobého spojení tohoto implantátu s kostní tkání.
Nahradit se dá už každý kloub
„Umělé kloubní náhrady jsou v současnosti vyvinuty a vyráběny prakticky pro všechny klouby, ve kterých dochází k jejich poškození v důsledku artrózy,“ řekl 21. STOLETÍ MUDr. Radovan Kubeš z Ortopedické kliniky Institutu pro postgraduální vzdělávání lékařů a 1. lékařské fakulty UK se sídlem ve Fakultní nemocnici Na Bulovce v Praze.
Patřil do odborného týmu, který v červnu 2008 úspěšně provedl totální endoprotézu kyčelního kloubu prezidenta republiky Václava Klause.
Doktor Kubeš se stal naším zasvěceným průvodcem po světě endoprotéz. V něm nechybí ani krev, kladívka, pilky a jiné nástroje. Chirurg se musí pečlivě vyhýbat mnoha vazům, cévám i nervům.
Začalo to u kyčle
Historicky prvním úspěšně nahrazovaným kloubem byl již od konce 30. let minulého století kloub kyčelní. Zpočátku se nahrazovalo pouze zakončení kosti stehenní, tedy jamka kyčelní se ponechávala vlastní. Jednalo se o tzv. cervikokapitální náhradu (tj. pouze hlavice a krčku stehenní kosti), která se stále používá úspěšně u biologicky velmi starých pacientů.
Později, kolem roku 1940, odborníci vyvinuli i náhradu vlastní jamky kyčelního kloubu, čímž vznikla tzv. totální náhrada kyčelního kloubu.
Nechybělo ani hledání
Počáteční tendence směřovaly jen k náhradě povrchu hlavice femuru (stehenní kosti) různými typy „čepiček“ z mnoha, často i bizarních, materiálů. Badatelé zkoušeli jak drahé kovy (zlato, stříbro), tak i biologický materiál (slonová kost), sklo a také umělé hmoty (bakelit, osakryl). Největší rozšíření zaznamenala vitaliová čepička, zavedená Smith-Petersenem v roce 1938. Vitalium je chrom-kobaltová slitina, která se dodnes používá na výrobu hlaviček endoprotéz kyčelního kloubu. Tyto čepičky se nasazovaly na původní kloubní zakončení, zbavené chrupavky.
Žhavou novinkou se stala snaha o náhradu nejen třecího kloubního povrchu, ale celé hlavice stehenní kosti. Současný typ ukotvení náhrady dříkem, zavedeným do kostní dutiny, zahájil v roce 1940 Američan Austin T. Moore. Jde o princip vrůstu kostní tkáně do otvorů v dříku.
Záleží také na materiálu
Dnes už není žádným zázrakem totální náhrada kyčelního kloubu. Vývoj začal v roce 1938, kdy byly třecí povrchy kovové. Párování kloubních povrchů kov-kov (tj. vlastní pohyb se odehrává mezi na sebe naléhajícími kovovými povrchy) později operatéři opustili pro nevyhovující biomechanické vlastnosti. Nahradili to párováním kov-polyetylen, kdy se kovová hlavice pohybuje v polyetylenové jamce. Ovšem tím dílo neskončilo: Postupně se podařilo díky materiálovým pokrokům dojít k materiálové renesanci. A tak nyní v podstatě všichni světoví výrobci alespoň u jednoho z typů totálních endoprotéz nabízejí variantu kov-kov, která stála na začátku.
Tělo si poradí samo
Dalším stupněm ve vývoji totální endoprotézy (TEP) kyčelního kloubu se stalo zavedení necementovaných TEP kyčelního kloubu do klinické praxe, které zejména na severoamerickém kontinentu získaly obrovskou převahu. Necementovaná kloubní náhrada se vyznačuje tím, že její součásti jsou v kosti upevněny bez pomoci kostního cementu. Bezprostředně po operaci drží v předem přesně opracované kosti, díky tvarové shodě s tímto opracováním, ale později – cca během tří měsíců – dojde doslova k „obrůstání“ speciálně upraveného povrchu těchto náhrad okolní kosti, čímž dojde k dokonalému spojení s operovanou kostí.
Následoval umělý kolenní kloub. Zde se od prvopočátku se nahrazovaly oba kloubní povrchy. „V principu se jedná spíše o povrchovou kloubní náhradu, neboť zde vzhledem k charakteru a tvaru kosti není nutné přílišné kotvení implantátu do dřeňové dutiny,“ upřesnil pro 21. STOLETÍ MUDr. Radovan Kubeš. Dodal, že později se začal nahrazovat i kloubní povrch čéšky a vyvinula se tzv. unikompartmentální náhrada kolenního kloubu, kdy je nahrazena pouze polovina kloubních povrchů – nejčastěji vnitřní poloviny kolenního kloubu.
Uvedené dva klouby – kyčelní a kolenní – jsou symbolickou páteří současné endoprotetiky.
Všichni obyvatelé Mělníku mají implantáty?
Upřesněme, že v roce 2000 lékaři v ČR implantovali 7200 náhrad kyčelního a 3500 náhrad kolenního kloubu. Roku 2007 se již jednalo o 12 000 náhrad kyčelního a 8000 náhrad kolenního kloubu. V průběhu sedmi let se tedy celkový počet téměř zdvojnásobil.
Za každou cifrou si však musíme představit jednoho člověka. Při počtu 20 000 implantátů za každý rok si můžeme představit třeba Mělník – každý obyvatel by měl umělý kloub.
MUDr. Kubeš: „Nyní ale neočekáváme další růst a již jsme dosáhli určité rovnováhy, která je dána jednak ekonomickými možnostmi zdravotních pojišťoven, ale i kapacitními možnostmi ortopedických pracovišť, ale hlavě toto číslo v poměru na počet obyvatel již dosahuje stejných hodnot jako ve většině zemí Evropské unie.“
Dalšími nejčastěji nahrazovanými klouby jsou klouby ramenní a loketní. V poslední době i kloub hlezenný (lidově nazývaný kotník) nebo i kloub palce nohy. Ojediněle se provádí náhrada zápěstí a drobných kloubů prstů ruky. Ovšem tyto výkony se u nás počítají spíše v desítkách, maximálně stovkách.
Beznoska vrací radost z pohybu
Po světě chodí a svižně běhají stovky tisíc lidí, kteří mají kloubní implantát z kladenské firmy Beznoska. Výstižný firemní slogan „Vracíme radost z pohybu“ není jen pouhou teorií.
Její majitel Stanislav Beznoska pro 21. STOLETÍ upřesnil, že k hlavním obchodním partnerům patří především Rusko i jiné bývalé státy Sovětského svazu, JAR, Turecko, Sýrie, země bývalé Jugoslávie, Litva, Polsko a další země Evropské unie.
Vyrábí implantáty, nástroje a operační pomůcky určené pro potřeby kostní chirurgie, zvláště ortopedie a traumatologie.
„Toto specifické zaměření naší výroby vyžaduje široký rozsah odborných znalostí technického a medicínského charakteru, a proto úzce spolupracujeme s předními odborníky z řad lékařů – ortopedů a traumatologů i metalurgů,“ vysvětlil Stanislav Beznoska.
Nicméně jeho jméno mají v koleně
Skromného světoznámého odborníka těší, že jeho jméno nesou některé implantáty, které vracejí lidem radost z pohybu.
Velice se např. osvědčuje i cementovaná totální endoprotéza kolenního kloubu tohoto typu. Její vývoj se datuje od září 1995 a u jejího zrodu stál prof. MUDr. Antonín Sosna, DrSc. Poprvé byla implantována v červnu 1997. Lékaři FN Na Bulovce ji poprvé použili v září 1997, kdy implantovali čtyři endoprotézy ještě v rámci klinického zkoušení. Poté se stala jedním ze standardních materiálů.
Vývojem prošly třeba dříky TEP, které se v Kladně vyrábějí od roku 1972. Jejich pátá generace dodnes vyráží do světa od roku 1993. Od zahájení výroby tohoto typu totální cementované endoprotézy kyčelního kloub již bylo implantováno více než 150 000 kusů. Kromě náhrad kyčelního kloubu předali chirurgům k implantaci přes 10 000 kusů náhrad kolenního kloubu, přes 4000 kusů náhrad kyčelního kloubu jiných typů, přes 2000 kusů náhrad ramenních kloubů a přes 500 kusů speciálních náhrad, které by měli nahradit zejména klouby zasažené nádorem.
Důležitá je kvalita
Mít implantát v těle však není tak jednoduché jako si koupit rohlík či vypít pivo. Jak je to s kvalitou? Implantáty dosahují dlouhodobého přežití. Přežívají i první implantáty, voperované již počátkem roku 1972. U nových implantátů, jako je totální náhrada kolenního kloubu a necementované typy endoprotéz kyčelního kloubu, vykazují výsledky úspěšného desetiletého přežití. Vývojové kroky směřují do nových typů necementovaných endoprotéz kyčelního, ramenního a kolenního kloubu s možností miniinvazních operací.
Nejde pouze o techniku
A jak se firmě daří nyní, kdy po světě obchází hospodářské krize? Stanislav Beznoska zdůraznil, že pro vlastní práci je nezbytný odborně zdatný kolektiv spolupracovníků, kteří milují změny, neboť permanentní inovace jsou základem rozvoje firmy.
I v tomto oboru se začínají používat v širší míře plasty, elektronika, navigace, kovové slitiny a kompozity. Z toho vyplývá, že inovace v oblasti chirurgické ortopedie a traumatologie budou probíhat v budoucnu daleko rychleji, než dosud.
Konkurence nespí
V současnosti světový trh nabízí stovky typů a modelů různých umělých kloubních náhrad. V naší republice mají zastoupení všichni hlavní světoví výrobci. Lze určit, která endoprotéza je nejkvalitnější?
Na to náš přední ortopéd MUDr. Roman Kubeš odpověděl: „To je asi stejně obtížné jako říci, který automobil je nejlepší. V endoprotetice rozhodně neplatí, že vše nejnovější se musí i v budoucnosti ukázat jako nejlepší – endoprotéza musí spolehlivě fungovat desítky let, ideálně po zbytek života pacienta.“
Tady musíme se značnou hrdostí říci, že i endoprotéza čistě české provenience firmy Beznoska, která je na trhu již od roku 1972, patří v tomto směru ke světové špičce.“
Více se dozvíte:
P. Dungl a kol.: Ortopedie, Grada, 2005
P. Dungl: Ortopedie a traumatologie nohy, Avicenum, 1998
www. beznoska.cz
Kladno má dlouhou tradici
Tradice výroby nástrojů a implantátů pro kostní chirurgii v ČR sahá až do poloviny 20. století. Tehdy začali metalurgové na základě požadavků ortopédů pracovat na vývoji speciálních materiálů s dobrou snášenlivostí lidským organismem, vhodných právě pro tuto výrobu. Úkolů se ujala POLDI SONP v Kladně.
Na POLDI SONP se obrátila Společnost pro ortopedii a traumatologii se žádostí, aby se její odborníci zabývali výrobou implantátů a také potřebných nástrojů. Koncem 60. let 20. století se vyčlenila samostatná dílna zvaná „Chirurgie“, která pak v 70. a 80. letech vyráběla soupravy POLDI 1 – POLDI 7, určené mj. pro náhrady kyčelních kloubů. Neustálý vývoj a růst výroby si časem vynutil osamostatnění „Chirurgie“ a výstavbu nové budovy mimo areál POLDI.
Už v té době zde působil jako zkušený vedoucí Stanislav Beznoska; jenž v roce 1990 odešel do důchodu. Brzy se ukázalo, že nikoli na dlouho. Proč? Roku 1991 došlo k velké privatizaci a Stanislav Beznoska se rozhodl znovu zúročit dlouholeté zkušenosti. Předložil privatizační projekt a uspěl. Začátkem roku 1992 tak vznikla nynější firma BEZNOSKA s.r.o., která převzala veškerý majetek bývalé „Chirurgie“, včetně výrobního programu i všech zaměstnanců.
Nezapomínají na vědu
Jak se 21. STOLETÍ dozvědělo od Stanislava Beznosky, vzhledem k dlouhodobé spolupráci s četnými klinickými pracovišti na vývoji a díky neustále inovaci výrobních technologií a rozšiřování výrobního programu se jeho firmě podařilo zrealizovat několik patentů. Tak se osvědčuje spolupráce mj. s Ústavem makromolekulární chemie Akademie věd ČR.
Snaží se vylepšit přírodu?
Většina kloubních náhrad kopíruje tvarem původní kloub, který člověku dala příroda. Ovšem ortopéd MUDr. Roman Kubeš upozornil 21. STOLETÍ na zajímavost, kdy u ramenního kloubu na rozdíl existuje jedna varianta, která se nazývá reverzní: „Jak již sám název napovídá, jedná u určitý konstrukční opak oproti přírodě, kdy není jamka umělého ramenního kloubu umístěna v lopatce, ale naopak v ramenní kosti, kde původně byla hlavice, a naopak. Účelem tohoto zdánlivého nesmyslu je, že se posune více dovnitř osa otáčení tohoto kloubu, což umožní lepší funkci svalů i při jejich předchozím poškození v důsledku artrózy.“ Jde tedy u určité technické „vylepšení“ přírody, respektive překlenutí poškození svalového aparátu.
Implantát žije dlouho
Převrat v roce 1960 přinesl britský lékař John Charnley; za svůj objev byl povýšen do šlechtického stavu. Do klinické praxe zavedl první dlouhodobě a úspěšně fungující cementovanou totální endoprotézu kyčelního kloubu. Využívá principu tzv. „low friction arthroplasty“ – tj. kloubní náhrada s malým koeficientem tření při pohybu. Tuto první moderní totální endoprotézu v roce 1962 materiálově vylepšil tím, že nahradil používaný teflon na výrobu jamky za vysokomolekulární polyetylen (UHMP), dodnes užívaný. Zároveň začal ke kotvení obou částí endoprotézy používat současný kostní cement.
Nyní byly publikovány vědecké studie o dlouhodobém fungování této endoprotézy. Vědci sledovali osud endoprotéz implantovaných mezi roky 1962 až 197l na jedné anglické klinice. U 110 pacientů byla endoprotéza funkční déle než 30 let. Z těchto 110 endoprotéz je 99 pacientů (tj. 90 %) bez bolesti při pohybu a 60 % z nich vykazuje normální aktivitu. Dodejme, že průměrný věk pacientů je v současnosti téměř 76 let.
Jde o miliony TEP
Totální endoprotéza (TEP) kyčelního kloubu se stala bezesporu nejefektivnější a přelomovou ortopedickou operací se standardně používanými přístupy i implantáty. Např.v USA se ročně implantuje cca 300 000 TEP kyčelního kloubu. Od zavedení do klinické praxe bylo celosvětově implantováno již několik milionů různých endoprotéz.
