Letošní stojaté archeologické vody rozvířila zpráva, že se archeologům pravděpodobně podařilo objevit dlouho hledané sídlo prvních Vítkovců. Zpráva byla o to zajímavější, že letošní rok byl Národním památkovým ústavem vyhlášen za rok Rožmberský.

Že na tom nic zajímavého nevidíte? Chyba lávky. Vítkovci mají s Rožmberky společného víc, než si myslíte. Jsou totiž považováni za jejich předky.

Léto 2011. Jedna z nejznámějších českých obcí – Prčice – je již několik dní „archeologickým centrem Čech“. Archeologové z České společnosti archeologické a společnosti Prospecto se pilně ohánějí krumpáči a škrabkami.

Věří, že se jim pod prčickým náměstím podaří nalézt stopy dávné činnosti. Štěstí jim skutečně přeje a nacházejí řadu kulových jam, zaplněných keramikou z přelomu 12. a 13. století.

O pár dní později o sobě dává vědět několik středověkých kamenných zídek i nález mnohem významnější – zahloubený objekt o rozměrech 9 x 9 metrů. Mohl zde skutečně bydlet zakladatel rodu Vítkovců?

Sluha tří pánů

Za zakladatele rodu je považován Vítek z Prčice (?–1194), který se s tímto přídomkem objevuje poprvé v listině knížete Bedřicha (1141–1189) z let 1184–1185. Tento mocný muž sloužil hned třem přemyslovským panovníkům – králi Vladislavovi I. (?–1125), knížeti Soběslavovi II. (1128–1180) a knížeti Bedřichovi.

Zastával takové posty jako kastelán v Kladsku a Práchni nebo úřad nejvyššího stolníka – což byla dvorská funkce symbolického významu, jejíž kořeny lze hledat v říšském prostředí na západ od nás.

Šilhání po jižních Čechách

V době své služby Vladislavovi I. začal pošilhávat po jižních Čechách, o které Přemyslovci dlouho nejevili zájem, a protože se s veškerou politickou prozíravostí postavil na správnou stranu, dostal v této věci volnou ruku.

Právě zde, u legendárního prvního Vítkovce, tak můžeme spatřovat cestu k vybudování rozsáhlého dominia jihočeských pánů, kteří od Vítka odvozovali svůj původ – ať už jde o pány z Hradce, Krumlova, na Landštejně nebo třeba zmiňované Rožmberky.

Koneckonců, k jednomu společenství je všechny poutal i znak pětilisté růže, obměňované jen v barvách.

Vítek, Vítek a zase Vítek

Vítek I. z Prčice umírá asi v roce 1194. Po jeho smrti se prčické sídlo ocitá v rukou jeho syna Vítka III. (1194–1259). Někoho by možná mohla zmást řadová číslovka za jménem tohoto velmože. Kam se poděl Vítek II.?

Ono to s těmi středověkými pány vůbec nebylo jednoduché! Vítek – zakladatel rodu – měl totiž několik synů a minimálně tři z nich nesli stejné jméno jako jejich otec. A aby se mu nepletli (nebo možná spíše historikům), dostali pořadová čísla.

Vítek III. tak je vlastně druhorozeným synem Vítka zakladatele. A „ztracený Vítek II.“ je vlastně jeho starším bratrem a pánem na Krumlově.

Velký význam Prčice

Vcelku nenápadná obec, známá především slavným pochodem a průpovídkou, je považována za místo původního panského sídla Vítkovců (založeno bylo nejpozději v roce 1179) a v období formování raného českého státu měla nemalý význam.

Jak dlouho se původní prčická tvrz užíval, není zatím zcela jasné, protože už druhý prčický Vítek v pořadí nechal ve městě založit tvrz druhou. Kde se nacházela, se ví již od roku 1995, kdy se její relikty podařilo objevit při stavebně historickém průzkumu prčického zámku.

Stavební nadšení Vítka III. neopouštělo ani ke stáru, někdy kolem roku 1240 zahájil další projekt – stavbu mohutného hradu Příběnice, a od té doby se začíná psát jako Vítek z Příběnic. Význam Prčice coby rodového sídla postupně upadá a v roce 1322 ji Petr I. z Rožmberka (1282–1347) prodává pánům z Choustníka.

Někde to tu musí být

Patnáct let po nálezu mladší tvrze, v létě roku 2010, byly v Prčici zahájeny stavební práce spojené s úpravou náměstí a s nimi přišli archeologové.

První sezona přinesla především zajímavé informace o požáru z roku 1701. Rychle se šířící živel tehdy zničil téměř celé město a dnešní náměstí vzniklo právě po požáru jako jakési protipožární opatření.

„Původní Prčice nejspíš takové náměstí ani neměla. Obcí se vinula jen trhová cesta, která procházela kolem kostela sv. Vavřince, jedné z nejstarších částí obce spojené pravděpodobně právě s Vítkovci. Kdo chtěl na trh, vyrazil do blízkého Sedlce,“ vysvětluje PhDr. Michaela Selmi Wallisová, Ph.D., z České společnosti archeologické, která celý výzkum vede.

V průběhu první etapy archeologové objevili, že celá spodní část náměstí byla velmi poškozena budováním kanalizace a vodovodu, a navíc ji asi před 100 lety v rámci vyrovnání povrchu odtěžili a znovu nasypali.

Ve výsledku tak archeologové narazili na středověký terén jen na okraji, při hraně stávající silnice. Ještě pořád před nimi však byla horní část náměstí, přímo pod kostelem.

Narážky na zklamání z první etapy však  Selmi Wallisová vyvrací. „Naopak, řekla bych, že přinášela spíš příslib věcí příštích. Dílčí nálezy středověkého materiálu nás totiž utvrzovaly v tom, že cesta je správná.

Jediný strach jsme měli z toho, jestli se nám někde takový nálezový kontext podaří odkrýt.“.

Trochu archeologického štěstí

Hned zkraje průzkumu narazil archeologický tým České společnosti archeologické a společnosti Prospecta na řady kulových jam, navíc zaplněných keramikou z přelomu 12. a 13. století, což korespondovalo s písemnými prameny.

O pár dní později nalézají středověké kamenné zídky a ke konci výzkumu se jim podaří i nález mnohem významnější – větší zahloubený objekt.

„Celá nálezová situace zanikla nejpozději během první poloviny 13. století a vzápětí ji překryla ještě vrstva, která se již nacházela pod asfaltem,“ popisuje zachycenou stratigrafii, tedy sled vrstev, Selmi Wallisová.

Zahloubaní archeologové a zahloubený objekt

Nejdůležitějším objevem celého výzkumu byl zahloubený objekt, který se rozkládal zhruba na ploše 9 × 9 metrů a byl zatím interpretován jako spodní část vícepatrového objektu. K čemu objekt sloužil, je ještě stále předmětem dalšího výzkumu.

V tomto směru je třeba si uvědomit pramennou základnu, s níž archeologie pracuje. „Prakticky se totiž pohybujeme v zánikovém horizontu. Z jeho stavu je zřejmé, že stavba nezanikla žádným násilným způsobem, ale že ji lidé jednoduše opustili.

A dokonce z ní asi použili její části na stavbu dalších objektů,“ říká Selmi Wallisová a dodává, že pro tuto skutečnost svědčí nepřítomnost organického materiálu v kůlových jamách. Vypadá to tedy, že takový cenný materiál si lidé odnesli a do prázdného prostoru se v důsledku působení různých vlivů dostaly předměty, které dnes mají obrovskou cenu zejména pro badatele.

Je to vážně panské sídlo?

S každým novým objevem se mezi odborníky vždycky vynoří množství otázek a pochybností. Archeologové se tak ocitli pod palbou otázek, z nichž nejčastější byla, jak mohou tvrdit, že zrovna v téhle budově bydlel skutečně přímo „ten“ Vítek.

„Nikde jsme neřekli, že zde Vítek bydlel, protože to nevíme. Nevíme, jestli účel té stavby byl obytný, nebo třeba hospodářský. Dokonce ani nevíme, jestli se zrovna v tomto objektu Vítek z Prčice někdy objevil, jednoduše pro to nejsou doklady.

Řada předmětů nalezených ve stavbě zatím blíže neurčitelné funkce ale jasně ukazuje na to, že jsme narazili na pozůstatky panského sídelního areálu. Keramický materiál souhlasí s písemnými prameny. Objevené artefakty napovídají, že zde musel přebývat šlechtic.

Jakákoli jiná varianta, než že máme co do činění s areálem, který dal zbudovat Vítek I. z Prčice, je tak spíše nepravděpodobná,“ shrnuje argumenty Selmi Wallisová.

Podkovy, klíče i prsteny

Zbývající část sídelního areálu, která byla pravděpodobně spojena s původně románským tribunovým kostelem sv. Vavřince, se s největší pravděpodobností nachází pod domem č. p. 92.

Archeologové se ve svém tvrzení, že nalezli areál šlechtického sídla, opírají především o nález takových předmětů, jako jsou podkovy, klíče nebo prsteny. Z místa pochází i lebka koně. Na první pohled takové složení nálezů vyřazuje ze hry jakékoli nižší stavy.

Přítomnost podkov vylučuje možnost, že by mohlo jít o nějaké stavení či statek. Sedláci totiž v době, o níž se jedná, koně jako hospodářská zvířata nepoužívali, ještě neměli chomout, a tak zapřahali voly. Proto je nasnadě jiné vysvětlení, mnohem pravděpodobnější.

Koně na přelomu 12. a 13. století vlastnili především družiníci šlechticů.

Šindelová střecha a církevní hodnostáři

Úplně ze hry nejsou ani církevní hodnostáři. Protože však pro tuto hypotézu nemáme oporu v písemných pramenech, které Prčici spojují s Vítkovci, nejspíš neuděláme chybu, když tuto možnost zavrhneme jako málo pravděpodobnou.

Důležité jsou i mnohem méně prozaické nálezy jako třeba šindeláky, tedy hřebíky, kterými se upevňovaly ke střeše šindele. „Mít na svém objektu takovouhle střechu už něco znamená. Šindele vám musí někdo vyrobit, a tak je za ně třeba zaplatit.

Dát dohromady doškovou střechu ze slámy není takový problém,“ poukazuje na další důvody, proč jde spíš o panské sídlo, archeoložka.

Jedinečnost Prčice tkví v nálezech

Mezi tím, co se archeologům podařilo vykopat, drží prim tři nálezy. Tím prvním je anonymní uherský denár ze 12. století, který je numismatiky považován za naprostou raritu. Jestli se potvrdí původní předpoklady, mohlo by jít o nejstarší výskyt této mince na našem území.

Vědcům se podařilo objevit ještě jednu minci, jejíž stav však momentálně nedovoluje jakékoli další určení, protože je silně postižena korozí. Bližší informace tak budeme mít teprve po konzervaci.

Dalšími skvělými nálezy jsou celkem tři prsteny. Zvlášť jeden budí velkou zvědavost archeologů – ačkoli jeho kov svádí souboj s měděnkou, zajímavý je spíše vsazený kámen. Zatím se totiž neví, zda jde o sklo, nebo vzácnější křišťál. I tato hádanka tak stojí před vyřešením.

Rozlousknutá hádanka

Jiný rébus už se odborníkům však rozlousknout povedlo. Velmi je překvapil nález malého kostěného předmětu s hlubokou rýhou uvnitř. Původně si ho spojovali s výrobou oděvů, ale po konzultaci s doc. Rudolfem Krajícem z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, který už se s podobnými předměty setkal, zjistili, že drží v rukou téměř 900 let starou šachovou figurku věže.

Podobné figurky se vyráběly v Itálii právě na přelomu 12. a 13. století. A protože Vítek z Prčice byl ve službách přemyslovských panovníků a hodně cestoval – doloženy máme minimálně dvě cesty za císařem Fridrichem I. Barbarossou (1122–1190) a cizí mu nebylo ani Podunají, je podle doktorky Selmi Wallisové velká šance, že se s podobným předmětem na svých cestách setkal. Toto tak může být způsob, jak se sem šachová figurka dostala.

Co bude následovat?

Terénní práce na výzkumu v Prčici skončily s posledním dnem prázdnin. V současné době je všechen materiál laboratorně zpracováván. Veškeré nálezy se očistí, některé omyjí, jiné nakonzervují. V obrovském množství vyzvednuté keramiky se laboranti pokusí nalézt k sobě pasující části a rekonstruovat z nich původní nádoby.

Kromě keramiky a kovů se archeologům podařilo objevit i množství kostí, především hospodářských zvířat. Na své si tak přijdou i zoologové. Největší úkol však před sebou mají grafici a archeologové, kteří se pokusí zjistit, jaké informace ještě vydá rouškou tajemství zahalený objekt. Přijdou na to, k čemu sloužil?

Vypadá to tedy, že zpracování prčického naleziště si vyžádá notnou spolupráci jednotlivých vědních oborů. Jak to koneckonců u správných archeologických výzkumů vypadá vždycky.

Mgr. Kateřina Semrádová, Česká společnost archeologická

www.csarcheologicka.eu

Vítek z Prčice a jeho synové

*„Muž výtečné výmluvnosti“ – tak o Vítkovi z Prčice hovoří opat Jarloch, český kronikář konce 12. a začátku 13. století a pokračovatel Kosmy. Tento výjimečný velmož, který se trvale pohyboval na špičce české společnosti, dokázal nejen sloužit třem přemyslovským panovníkům, ale zároveň pracovat na vytvoření majetkové základny, na níž mohlo být v budoucnu vybudováno rozsáhlé panství pánů z Růže.

*Když v roce 1194 Vítek zemřel, pokračovali v jeho díle jeho synové: Jindřich z Hradce založil jindřichohradeckou větev rodiny, starší Vítek větev českokrumlovskou, mladší Vítek byl prvním z Rožmberků, a byl to pravděpodobně on, kdo zdědil Prčici.

Nejmladším Vítkovým synem stejného jména, ovšem s přídomkem z Klokot, je zakladatel pánů z Třeboně a Landštejna.

*Všichni měli ve svém znaku pětilistou růži – jednotlivé rody se lišily toliko barvou růže a pozadí, Rožmberkové měli ve znaku červenou růži na stříbrném poli, pánové z Landštejna a Třeboně stříbrnou růži v červeném poli, pánové z Krumlova zelenou růži ve stříbrném poli a páni z Hradce zlatou růži na modrém poli.

*Od počátku udržovali Vítkovci těsné vztahy s rakouským a bavorským prostředím. Někteří badatelé se dokonce domnívají, že kořeny rodu lze hledat právě v Bavorsku. Jednoznačné a doložitelné počátky rodu jsou však spojeny s českým prostředím.

*Po celý středověk patřili pánové z Růže, zvláště pak Rožmberkové, k nejmocnějším panským rodům v Čechách. Vymřeli roku 1611 smrtí Petra Voka z Rožmberka.