„Bůh stvořil zemi a Nizozemci Nizozemsko,“ praví staré holandské přísloví. Něco pravdy na tom skutečně je. Bažiny a voda nejsou místa, která by se nějak skvěle hodila k bydlení. Nizozemci tento problém vyřešili jednoduše – své území si rozšířili na úkor vysušeného moře. Vždyť kdyby v této hustě obydlené zemi neexistoval důmyslný systém kanálů a hrází, Nizozemsko by mělo svou rozlohu sotva poloviční.
Jenže mořská hladina stoupá a v Nizozemsku se vede živá debata o tom, jak zabránit zaplavení velké části země. V posledním dvacetiletí zemi postihlo několik ničivých povodní, ty největší v letech 1993 a 1995. Zejména proto zde vznikají odvážné plány, jak se přírodě přizpůsobit…
Princip kuří nožky
Zdálo by se, že je to město jako každé jiné. Jsou zde ulice, budovy, parky… Ale jeden zásadní rozdíl zde přece jen je – město je obojživelné. Některé nápady v něm jsou velmi zajímavé a rozhodně by stály za úvahu pro použití i v našich končinách, kde jsou povodně stále běžnější záležitostí.
Nejen na papíře, ale už i v realitě existují domy, které si s případnými záplavami dokážou poradit. Leckomu mohou připomenout barabiznu baby Jagy na kuří nožce. Pokud se na ně totiž řítí velká voda, jednoduše se zvednou o nějaký ten metřík výše. Majitel domu se přitom nemusí bát, že by přišel o přívod energií. Voda či elektřina jsou totiž vedeny flexibilním potrubím, které se v případě nouze umí prodloužit.
Trochu větší Lego
Zdaleka ovšem nejde jen o jednotlivé domy. Nizozemská projektantská společnost Dura Vermeer má mnohem dalekosáhlejší plány. „Nizozemsko má sice řadu zkušeností s bojem proti vodě, ale proč se tomuto živlu stavět na odpor, když přitom nabízí spoustu možností,“ ptají se představitelé společnosti. „Je evidentní, že v důsledku probíhajících klimatických změn a s nárůstem vlhkosti již města nemohou být koncipována tradičním způsobem.“
Na první pohled připomíná nizozemský projekt městečko postavené ze stavebnice Lego. I zde se mohou jednotlivé dílky dle libosti měnit a posunout se dá třeba i celý dům. Základy se vyplní plastovou pěnou a poté se může začít s výstavbou. Nemovitosti v takovém městě jsou v podstatě mobilní, jejich majitelé se dle libosti mohou i se svým domem přestěhovat kamkoliv.
Člun je nezbytností
Pokud si návštěvník projde Amsterodam či jiné nizozemské město, nemůže si nevšimnout ohromného počtu obytných člunů, které lemují místní kanály. Zde se však jedná o něco trochu jiného. Nové budovy jsou stavěny tak, aby plavaly na záplavové vodě. Každý dům je postaven z lehkého dřeva a betonový základ je dutý, což způsobuje vztlak. Podzemní základy jsou v tomto případě zcela neznámým pojmem.
Obyvatelé Nizozemského království se k novým nápadům rozhodně nestavějí s nedůvěrou, jak by se možná z pohledu českého suchozemce mohlo zdát. „Plovoucí domy jsou pro lidi způsob, jak žít v nízko položených oblastech, které by jinak byly neobyvatelné,“ podotkl stavitel Chris Zevenbergen. Obojživelná stavení už zde nejen stojí, ale už v nich bydlí i první lidé. Kolem staveb jsou i klasické zahrádky, třeba s typickými tulipány, zkrátka vše vypadá jako v normálním městečku. Cena domu se pohybuje okolo 250 000 euro. Takové bydlení s sebou nese řadu zvláštností – jednou z nich je nutnost vybavení domácnosti člunem. Jak jinak by se pak člověk dostal na pevnou zem…
Plovoucí Lilypad
Sousedé Nizozemců a jejich věční rivalové Belgičané mají podobné nápady, ba možná ještě odvážnější a smělejší. Belgický architekt Vincent Callebaut je znám svými neotřelými návrhy (viz box). Jedním z takových je vize města Lilypad, plovoucího na moři. A zdaleka se nejedná o nějakou malou vesničku, Callebaut svůj Lilypad koncipuje ve větších rozměrech, než je rozloha Prahy.
Callebaut vychází z předpovědí Mezivládní skupiny odborníků o změnách klimatu. Ta předpovídá, že během 21. století může hladina mořské vody stoupnout až o celý metr. Co by to znamenalo v praxi? Takový Egypt by ztratil 1 procento území, Nizozemsko šest procent, Bangladéš 18 procent. Jsou to významné ztráty, ale to není nic proti tomu, jaká katastrofa by postihla atoly v Oceánii, z nichž některé by zmizely definitivně pod vodou, ostatně o problémech souostroví Tuvalu píšeme v tomto čísle na jiném místě. Další metr navíc by pak znamenal zkázu pro New York, Miami, Kalkatu, Alexandrii, Djakartu, Šanghaj nebo Bombaj. Ve finále by tak o své domovy mohlo přijít až čtvrt miliardy lidí.
Tajemství oxidu titaničitého
Co s tím? Callebaut navrhuje, aby se část lidstva přestěhovala na moře. Trochu to připomíná americký snímek Vodní svět – zde by ovšem, na rozdíl od filmu, lidé na moři neživořili, ba naopak. Design Lilypadu byl inspirován tvarem jedné z tropických orchidejí. Jeho plášť je zdvojen, materiálem k jeho výrobě mají být polyesterová vlákna, která jsou navíc potažena oxidem titaničitým.
Oxid titaničitý nebo též titanová běloba je celkem šikovný materiál. V přírodě se vyskytuje v několika minerálních formách, jako jsou například rutil či anatas. Čistá forma této látky se vyrábí uměle, ročně se jej vyprodukuje na 4 000 000 tun. Dokáže pohlcovat UV záření a poté ho přeměnit na neškodné teplo. Jeho vysoká odrazivost, jas a barevná stálost ho předurčují také jako vhodný materiál pro použití ve formě tenkých povlaků na speciální optice, jako jsou dielektrická zrcadla. Pokud by se tento materiál použil v plovoucím městě, mohlo by se z obyčejného světla získat slušné množství energie. Ovšem, Lilypad nebude odkázán na tento jediný energetický zdroj. Neměly by zde scházet ani solární panely, větrné turbíny či zařízení, která jsou schopna získat energii z mořských vln.
Klima, voda, zdraví
Jeden Lilypad by mohl uživit až 50 000 lidí. Potřebnou vodu by získával jak z deště, který by zachycovala centrální laguna, tak i filtrací mořské vody, které by měl kolem sebe habaděj. Existovala by zde i vlastní flóra, která by vytvářela příjemné mikroklima. Plovoucí město má být rozděleno do tří sekcí – jedné pracovní, druhé obchodní a třetí by byla určena zábavě.
Callebautovo město, které by dalo nazvat Ekopolis, má pozitivní energetickou bilanci a žádné uhlíkové emise. Je ovšem jasné, že nějaký ten uhlík by se do atmosféry dostal během jeho konstrukce. Každopádně Callebaut splňuje všechny čtyři podmínky Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, které vytyčila na svém zasedání v roce 2008 – šetrnost ke klimatu, biologickou rozmanitost, neznečišťování vody a zdraví.
Ani Američané nezahálejí
Zatímco Lilypad v tuto chvíli existuje pouze v architektonických návrzích, na druhé straně Atlantiku dostává podobný projekt konkrétní rozměry. Naši čtenáři ještě jistě mají v živé paměti ničivý hurikán Katrina, který koncem srpna 2005 zdevastoval rozsáhlé oblasti na jihu USA. Podle amerických vládních míst se tehdy jednalo o dosud největší civilní katastrofu, která kdy USA postihla. Hlavní město jazzu, New Orleans, bylo tehdy doslova rozmetáno a zničeno záplavovou vlnou.
Město se z přírodní katastrofy vzpamatovává dodnes. Řada zón je stále neobyvatelná, do jiných se život vrací jen zvolna. Místní radnice nedávno vypsala soutěž, jak tuto situaci řešit. Jedním z vítězných návrhů byl projekt několika neworleanských architektonických kanceláří, které pro tuto příležitost spojily své síly. A tím návrhem není nic jiného než dům, či spíše město, umístěné na moři.
Jablonec nad mořem
Na rozdíl od České republiky, kde jsou vítězné architektonické návrhy házeny do koše, jako tomu bylo v případě Kaplického knihovny, si Američané za svými soutěžemi stojí. Je tedy více než pravděpodobné, že projekt skutečně spatří světlo světa. Stavba s příznačným názvem Noe má dosáhnout výšky 450 metrů. Má tvar trojbokého jehlanu, což by jí mělo umožnit bez problémů přečkat podobná řádění přírody, jako jsou ničivé hurikány.
Prazvláštní město, které by mělo pojmout 40 000 obyvatel – tedy jen o chlup méně, než má kupříkladu Jablonec nad Nisou – bude podobně jako Lilypad zcela nezávislé na pozemních elektrárnách. Potřebnou energii zajistí fotovoltaické články, kterými bude plášť jehlanu pokrytý. Noe bude schopen si vyprodukovat i část potravin, v některých patrech mají být totiž umístěny vertikální farmy. Chybět samozřejmě nebudou byty, obchody, kanceláře, v plánech je i nemocnice. Zdá se, že někteří projektanti to s přestěhováním lidstva na moře myslí skutečně vážně.
Čtenářská anketa na internetových stránkách našeho vydavatelství www.rf-hobby.cz
Chtěli byste žít v plovoucích městech na moři?
Určitě, bylo by to vzrušující 21 %
Za určitých okolností ano 15 %
Rád(a) bych, ale trpím mořskou nemocí 8 %
Vůbec ne, zlatá pevná zem 33 %
V tuto chvíli nevím 23 %
Gigantická farma ve tvaru motýlího křídla
Z dílny Vincenta Callebauta pochází i návrh mrakodrapu, který by současně fungoval jako farma. Stavba je navržena tak, aby spojila spotřebitele potravin s jejich producenty. Vertikální farma se rozprostírá přes 132 poschodí a 600 metrů, přitom se do ní vejde 28 různých zemědělských oblastí pro produkci ovoce, zeleniny, obilnin, ale třeba i chov dobytka a drůbeže. Energii získává gigantická budova za pomoci solárních panelů a větrných turbín. Podle svého autora je taková budova zcela soběstačná.
