Velikost drobných elektronických součástek, jako například tranzistorů, se dnes dostala prakticky až na úroveň nanodimenzí. Díky tomuto drastickému zmenšení je dnes již možné začít propojovat elektronické zařízení s živou buňkou. S jejich pomocí budou vědci moci studovat děje přímo uvnitř buněk samotných. 
Povrch typické lidské buňky je v průměru asi 10 čtverečných mikrometrů. Při dnešní úrovni miniaturizace by se do ní vešly stovky nejmenších tranzistorů. Kdyby současné tempo miniaturizace vydrželo, dokázala by okolo roku 2020 taková lidská buňka pojmout takových tranzistorů dokonce 2 500. To je sice hezká teorie, ale dokáží dnes vědci něco takového skutečně vyrobit? Ale ano… „Komplexní struktury menší než buňka mohou být už dnes levně a masově vyráběny. A to s přesností na nanometr,“ říká José Antonio Plaza z Oddělení mikro a nanosystémů z Mikrolektronického institutu v Barceloně, jeden ze spoluautorů studie o propojení buněk s elektronikou, která byla nedávno otištěna v odborném časopise Small. Španělští vědci se rozhodli ověřit, zda by procesem implantování čipů buňky nevratně nepoškodili. Pro testování si vybrali buňky běžného laboratorního organismu, hlenky Dictyostelium discoideum a také lidské buňky z běžné laboratorní tkáňové kultury zvané HeLa. A úspěch se skutečně dostavil. Po 7 dnech přežilo bez úhony celých 90% buněk. Jejich výsledky by mohly znamenat obrovský skok kupředu zejména pro medicínu. „V blízké budoucnosti dovolí nové vnitrobuněčné čipy charakterizovat a kvantifikovat děje na úrovni jediné buňky in vivo v reálném čase. Napomohou k přesnému i zacílení léčby na jednotlivé buňky či přesnému dávkování léčiv přímo do potřebných míst,“ nahlíží do budoucnosti José Plaza.
