O tom, že švédský průmyslník a vynálezce dynamitu Alfred Nobel ve své závěti ustanovil nemalou finanční odměnu pro ty, kdo se největší měrou zasloužili o civilizaci, ví snad každé malé dítě. Málokdo však ví, že na našem území se narodilo dokonce několik nositelů tohoto nejprestižnějšího ocenění. Pro většinu z nich však byla mateřskou řečí němčina.
Střední Evropa byla odjakživa vědě i nejrůznějším jiným intelektuálním aktivitám místem zaslíbeným. Jelikož však byla tato oblast po dlouhá staletí ovládána Němci a Rakušany, publikovali prakticky všichni vědci své odborné práce v němčině. A to bez ohledu na to, zda se skutečně k německé národnosti hlásili, či nikoliv. Dlužno však připomenout, že ti nejvýznamnější myslitelé, kteří na historickém území Čech, Moravy a Slezska žili, skutečně ani jiným jazykem psát nemohli – byli to opravdu rodilí Němci, či spíše Rakušané. Obzvláště „úrodnou“ byla pro vědu 20. století Morava. Až do hlubin 19. století sahají kořeny jednoho z inspirátorů speciální teorie relativity, slavného fyzika a filozofa Ernsta Macha (1838–1916). V roce 1906 se v Brně narodil jeden z největších logiků a matematiků všech dob, Kurt Gödel (1906 – 1978), autor epochální věty o neúplnosti všech formálních důkazů. Zapomínat bychom neměli ani na další velké moravské rodáky, kterými byli psycholog Sigmund Freud (1856–1939) či matematik a filosof Edmund Husserl (1859–1938). Nejprestižnější ocenění – Nobelova cena, udělovaná od roku 1901 – však čekala pouze na následující šestici.
1. Bertha von Suttner (1843–1914)
Datum a místo narození: 9. 6. 1843 v Praze
V jakém oboru vynikal/la: publicistka a spisovatelka, radikální pacifistka
Nobelova cena v roce: 1905 za mír
Život pražské šlechtičny a intelektuálky Berthy von Suttnerové, rozené hraběnky Kinské z Chynic a Tetova, by vydal na rozsáhlý román či mnohadílný životopisný film. Tato nepřehlédnutelná žena se narodila v Praze, kde prožila část dětství, později se však s matkou přestěhovala do Brna a nakonec do Vídně. V rodině vídeňského továrníka Karla von Suttnera, jehož děti učila jazykům a hudbě, se setkala se svým budoucím manželem Arturem von Suttnerem. Rodina sice jejich lásce nepřála, Berta se však za něj přesto v červnu roku 1879 tajně provdala. Po svatbě odjel zamilovaný mladý pár do Gruzie, kde se protloukali, jak to jen šlo. Během rusko-turecké války poznala jako sestra ve vojenském lazaretu utrpení, které lidem přináší válka. Po návratu do západní Evropy (nejprve do Rakous a později do Paříže) se proto začala se intenzivně angažovat v mírovém hnutí. Její odhodlání napomohlo mimo jiné k založení Mezinárodního soudního dvora v holandském Den Haagu (1899) a Rakouské společnosti přátel míru (1891). Za své aktivity byla v roce 1905 jako první žena poctěna Nobelovou cenou míru.
2. Gerty Cori (1896–1957)
Datum a místo narození: 15. 8. 1896 v Praze
V jakém oboru vynikal/la: lékařství a biochemie
Nobelova cena v roce: 1947 za fyziologii a lékařství
Pražská rodačka Gerty Theresa Cori, rozená Radnitzová, byla na svou dobu neobvykle ambiciózní ženou. Po absolvování ženského lycea a maturitě na gymnáziu v Děčíně nastoupila ke studiu chemie a lékařství na pražské Karlo-Ferdinandově univerzitě. Zde také nalezla hned několik životních lásek. První z nich byla patrně věda, zejména chemie a fyziologie, která se měla stát na zbytek života její největší vášní. Seznámila se však zde i se svým budoucím manželem, lékařem a biochemikem Carlem Ferdinandem Corim, po jehož boku měla strávit celý zbytek svého osobního, ale i profesního života. Po krátké peripetii ve Vídni, kde pracovala jako dětská lékařka v Karolínině dětské nemocnici, odjeli manželé v roce 1922 společně do Spojených států. Jejich prvním působištěm bylo Buffalo ve státě New York, později přesídlili na jih – do Saint Louis ve státě Missouri. Centrem jejich odborného zájmu se stal především výzkum chemické podstaty a fungování signálních látek, hormonů. Na samotný Olymp vědecké kariéry vystoupali v roce 1947, kdy jim byla za objev významu hormonů hypofýzy při metabolismu cukrů udělena Nobelova cena za fyziologii a lékařství. Gerty Cori se tak po Marii Sklodowské-Curie a její dceři Ireně stala teprve třetí ženou, které se v oblasti exaktních věd podařilo toto prestižní ocenění získat. Gerty Cori zemřela ve svých 61 letech na selhání ledvin.
3. Carl Ferdinand Cori (1896–1984)
Datum a místo narození: 5. 12. 1896
V jakém oboru vynikal/la: lékařství a biochemie
Nobelova cena v roce: 1947 za fyziologii a lékařství
Carl Ferdinand Cori, kterého zná celý svět jako Američana, byl ve skutečnosti stejně jako jeho manželka Gerty rodilým Pražanem, i když německé národnosti. Zatímco jeho žena pocházela z Petrské ulice na Starém Městě, Cori se narodil na Novém Městě, v Salmovské ulici kousíček nad Karlovým náměstím. Jako dítě si však Prahy příliš neužil. Již ve dvou letech se celá rodina přestěhovala do Terstu, kde byl jeho otec ředitelem zoologické stanice. Mladý Carl však na Prahu nezanevřel, a jakmile dosáhl 18 let, vrátil se a začal stejně jako jeho žena studovat medicínu. Po promoci a tajném sňatku se svou židovskou manželkou (on sám židovského původu nebyl) pracoval krátce jako odborný asistent v oboru farmakologie ve Vídni a později také ve Štýrském Hradci. Souzená byla však oběma manželům Amerika. Kromě Nobelovy ceny se jim dostalo odměny ve vědeckém světě ještě cennější. Jeden z biochemických cyklů (tzv. katalytická konverze glykogenu) navždy ponese název „Cyklus Coriových“ (CORI cycle). Jeho žena však zemřela již v roce 1957, Cori ji tedy přežil o celých 27 let. Závěr svého života strávil na Harvardově univerzitě ve státě Massachusetts. Jejich syn Tom Cori později na této univerzitě studoval také – a co jiného než biochemii.
4. Jaroslav Heyrovský (1890–1967)
Datum a místo narození: 20. 12. 1890
V jakém oboru vynikal/la: fyzikální chemie
Nobelova cena v roce: 1959 za chemii
Budoucí první nositel Nobelovy ceny, který byl české národnosti, Jaroslav Heyrovský, se narodil v roce 1890 v Praze jako páté dítě profesora římského práva na české Karlově univerzitě. Rodinná právnická tradice jej však nelákala. Již během studií na akademickém gymnáziu se intenzivně zajímal o přírodní vědy, zejména o fyziku a chemii. Není proto divu, že si tyto obory zvolil i za hlavní předmět svého studia na Karlově univerzitě, na její tehdejší Filozofické fakultě. Jeho důvtipu však byla česká kotlinka příliš úzká, a záhy se proto rozhodl pro studium v zahraničí. Zamířil do Anglie, na slavnou londýnskou University College. Jeho životní chvíle měla přijít 10. 2. 1922. Tento den vstoupil do dějin jako den, kdy spatřila světlo světa nová fyzikálně chemická metoda – polarografie. A co se vlastně za tímto názvem skrývá? Polarografie je metodou, jak prostřednictvím protékajícího elektrického proudu zkoumat vlastnosti látek v kapalném prostředí. Ideálního využití nachází tato metoda v situaci, když chceme zjistit, jaké látky jsou v té či oné kapalině obsaženy. Její výhodou je, že je citlivá i k obrovsky nízkým koncentracím látek, a dodnes dokáže konkurovat nejmodernějším metodám. Za svůj objev, který později vyústil k sestrojení přístroje polarografu, byl Heyrovský v roce 1959 poctěn Nobelovou cenou za chemii.
5. Jaroslav Seifert (1901–1986)
Datum a místo narození: 23. 9. 1901 v Praze
V jakém oboru vynikal/la: literatura, poezie
Nobelova cena v roce: 1984 za literaturu
Ačkoliv je 21. STOLETÍ časopisem, který se věnuje výhradně vědě a technice (a co historie??), v případě Jaroslava Seiferta musíme přece jen učinit výjimku. Bez jeho jména by prostě výčet českých „nobelistů“ nebyl kompletní. Směr jeho budoucí tvorby předurčilo už místo jeho narození – pražský proletářský Žižkov. Bída a ponížení dělníků, v jejichž blízkosti vyrůstal, se otiskly nejen v jeho prvních básnických sbírkách, ale i v jeho politickém směřování. V roce 1921 vstoupil do Komunistické strany Československa, na protest proti její „bolševizaci“ ji však v roce 1929 opouští (společně např. s Ivanem Olbrachtem či Vladislavem Vančurou). V období komunistické nadvlády byl sice hojně vydáván a oceňován, s postupem doby však přibývalo konfliktů. V roce 1967 byl jmenován „národním umělcem“, v letech 1968–1970 byl předsedou Československého svazu spisovatelů. Invaze vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 však předznamenala řadu jeho ostřejších konfliktů s režimem, které na samotném sklonku roku 1976 vyvrcholily jeho podpisem Charty 77. Od té doby publikoval Seifert již pouze neoficiálně, buď v samizdatu nebo v exilových nakladatelstvích. Když se v roce 1984 rozhoda Švédská královská akademie udělit Nobelovu cenu za literaturu právě Jaroslavu Seifertovi, znamenalo to kromě ocenění velkého básníka i velkou podporu pro nezávislou českou kulturu.
6. Peter Grünberg (1939)
Datum a místo narození: 18. 5. 1939 v Plzni
V jakém oboru vynikal/la: magnetorezistence, fyzika
Nobelova cena v roce: 2007 za fyziku
Jediný dosud žijící „český“ nositel Nobelovy ceny, fyzik Peter Grünberg, se narodil do pohnuté doby, kdy byla západočeská metropole pod správou Protektorátu Čechy a Morava. V roce 1946 odešel již bez otce, který zemřel v českém zajetí, do Lauterbachu v německém Hessensku, kde budoucí fyzik navštěvoval gymnázium. Později studoval univerzitu Johana Wolfganga Goetha ve Frankfurtu nad Mohanem a Technologickou univerzitu v Darmstadtu, aby nakonec zakotvil ve výzkumném centru v porýnském Jülichu. Objev takzvané „obří magnetorezistence“ (tzv. GMR efekt), kterým se v roce 1986 zapsal do dějin, umožnil obrovský skok v množství dat, které mohu být zaznamenány na pevných discích osobních počítačů. Tento jev využívá kvantových vlastností (spinu) elementárních částic (elektronů). Pro to, aby se tento efekt projevil, je zapotřebí vytvořit materiál, který se skládá tenoučkých nanovrstviček feromagnetického a nemagnetického materiálu. V počítačích pak může čtecí hlava disku využívat i informaci, kterou zprostředkovává nejen náboj, ale i spin elektronu. Tento efekt objevil prakticky současně Francouz Albert Ferti a Nobelova cena byla proto v roce 2007 udělena oběma současně.