Lidstvo vyrábí sklo už nějakých 5000 let. V době jeho vzniku se samozřejmě nejednalo o příliš kvalitní materiál. Kdo by tehdy řekl, že za pár tisíc let lidé přijdou na to, jak vyrobit sklo kapalné.
Takové sklo ochrání jakýkoliv povrch před vodou, UV zářením, teplotními změnami, bakteriemi či špínou. Navíc je netoxické a šetrné k životnímu prostředí. Jeho výhodou je i pružnost a prodyšnost, takže se tímto způsobem dají chránit třeba i rostliny.
Neviditelný materiál
Tajemství tohoto skla je skryto v křemenném písku a v nanotechnologiích. Skelné nanočástice se ponoří buď do vody, nebo do etanolu. Tak vznikne kapalné sklo. Molekulární síly pak vzniklé částice pevně přitáhnou k povrchu, na který má být sklo naneseno. Vrstva je přitom silná pouhých 10 až 30 molekul, což je pětsetkrát méně, než je průměr lidského vlasu. Jednoduché, že?
Výrobce toho skla, německá společnost Nanopool, hýří optimismem. Její projektový manažer Neil McClelland si staví vskutku vysoké cíle: „Brzy bude každý výrobek, který si pořídíme, ochraňován právě tímto sklem.“ Nový typ skla je totiž pro lidské oko nepostřehnutelné, takže se může nanést třeba i na oblečení, čímž se ochrání před zašpiněním. A podle výrobce lze tímto sklem v budoucnu konzervovat i potraviny, přičemž se skelná vrstva z nich dá odstranit proudem teplé vody. Některé řetězce rychlého občerstvení už tekuté sklo vyzkoušely a byly s ním spokojeny. Zde však bude nutné nový materiál podrobit ještě řadě testů, aby byla vyloučena veškerá zdravotní rizika a aby byli spokojeni i zákazníci.
Konec uklízení?
Tekuté sklo může najít své využití i ve zdravotnictví. V nemocnici v severoanglickém Lancashire už bylo v praxi testováno různé zdravotnické vybavení, mimo jiné implantáty, nitě k šití stehů i obvazy potažené právě tekutým sklem. Nový nanomateriál již nyní chrání některé kamenné objekty, ať to jsou některé náhrobky na anglických hřbitovech nebo i sochu zakladatele moderního tureckého státu Mastafy Kemala v Ankaře. Radost z tekutého skla mohou mít i zemědělci – díky němu se ke kulturním plodinám nedostanou škůdci. Některé biologické experimenty ukázaly, že semena rostlin, obalená tímto sklem, klíčí rychleji. To však bude ještě nutné ověřit důkladněji.
Už nyní si lze kapalné sklo pořídit na běžném trhu. Britové si mohou pořídit roztok skla ve vodě nebo v alkoholu za pět liber, což je asi 140 korun. Koneckonců, v běžné domácnosti by takový skelný povlak značně ulehčil i úklid…
Sklo: inspirace přírodou
První skelná hmota, se kterou se lidé seznámili, byla přírodního původu. Blesk za sebou na písečných pouštích zanechával zvláštní útvary, tzv. fulgurity, které vznikly ztavením písku. Ztuhnutím žhavé sopečné lávy vzniká také tmavé přírodní sklo, zvané obsidián, ze kterého si lidé už od pravěku vybrušovali nástroje i ozdoby. Archeologové se s těmito ozdobami setkali na nalezištích v Turecku nebo v Mexiku.
Někdy mezi léty 3500 až 3000 před naším letopočtem se podařilo vyrobit první umělé sklo vytavením z písku v Mezopotámii. Toto umění poté převzali a zdokonalili staří Egypťané. Ti tavili sklo z křemenného písku, vápenných mořských lastur a sodíku. Kromě šperků dělali později i nádoby. Hliněná jádra potahovali sklovinou, nanesené sklo v ohni ztavili a nakonec hliněný válec odstranili. Z Egypta se poté sklářství rozšířilo i do Řecka a posléze do Říma.
