Jednou ze složek osobnosti, která je kupodivu velmi ochotná ke změnám jak k horšímu, tak k lepšímu, je inteligence. Chcete zjistit, jak sebe sama vyladit na ten nejlepší výkon? Pak pro vás máme několik rad, založených na nejnovějších vědeckých poznatcích.

Neradujte se však předčasně – žádná z cest není snadná. Heslem tedy budiž: Co mě nezabije, to mě udělá chytřejším.

S jistou mírou zjednodušení by se dalo říci, že dějiny vědecké psychologie jsou z velké části dějinami výzkumů inteligence.  Proč, to není těžké uhodnout. Lepší poznání způsobů, jak vlastně náš chápavý duch funguje zevnitř, by mělo napomoci k vybudování ideálních metodik pro řadu povolání.

Výsledky výzkumů zužitkuje jak například psycholog, který pracuje s mentálně zaostalejšími jedinci, tak třeba učitel, jemuž by mělo ležet na srdci to nejlepší vylepšení schopností jeho žáků. Podle posledních výzkumů záleží i u inteligence na tom, v jakém prostředí se člověk vyvíjí a rozvíjí.

Kapalina a krystal

Při svých výzkumech inteligence pracují dnes psychologové stále velmi často s rozlišením, které provedl již v roce 1971 psycholog Raymond Cattell. Tento britsko-americký vědec trval na oddělení tzv. fluidní a krystalické složky inteligence.

Co si pod těmito pojmy představit? Fluidní složka (označovaná často Gf) shrnuje naše schopnosti indukce a dedukce, které lze testovat nejrůznějšími neverbálmi úlohami.  Nepřekvapí nás, že právě tuto složku inteligence považoval Cattell za vrozenou a neměnnou.

Naproti tomu úroveň naší krystalické inteligence (Gc) souvisí s naší osobní historií a není vlastně ničím jiným než sumou našich získaných vědomostí a schopností.

V poslední době se však množí výsledky výzkumů, které naznačují, že hranici mezi fluidní a krystalickou inteligencí nelze vytyčit s pomocí pojmu »naučitelnost«.

Co stojí v cestě bystřejší hlavě?

Práce vědců pod vedením Susanne M. Jaeggiové z katedry psychologie University of Michigan v USA nedávno poměrně přesvědčivě ukázala, že trénink může ovlivnit i fluidní složku inteligence.

Nešlo však pouze o to, že procvičováním IQ testů či jiných hlavolamů dosáhnete časem lepšího skóre. Tento typ tréninku, který je zaměřen na vyšší efektivitu při plnění úkolů, považují vědci naopak za nepřítele vylepšení fluidní inteligence.

Ruku v ruce s efektivitou jde totiž rutina, jež je sice vynikajícím spojencem krystalické inteligence, ovšem dveře k fluidnímu, tedy inovativnímu myšlení však spíše uzavírá.

Jako podstatné rozpoznali američtí vědci to, že vystavování se novým typům situací, které vyžadují rychlá a neotřelá řešení, se postupně promítlo i do schopnosti řešit nové situace v úplně jiné oblasti.

V následujícím textu vám proto nabídneme několik rad, jak na své fluidní inteligenci můžete zapracovat. Jejich společným jmenovatelem je otevřenost a odpor k rutině. Chytíte tedy svou šanci za pačesy a pokusíte se vlastní inteligenci vylepšit?

1. Vytvořte si závislost na nových vědomostech

Géniové vynikají ve všem

Prakticky každý, byť i jen velmi letmý pohled do životopisu skutečně velké osobnosti intelektuálních dějin lidstva odhalí jeden velmi běžný rys, který je společný velké řadě z nich. Je jím otevřenost mysli, která se často projevuje tím, že skuteční géniové vynikají v řadě nejrůznějších oborů.

Pro příklady zdaleka nemusíme chodit až do vzdálené doby italské renesance. Vezměme si osobu, představující pro většinu lidí takřka prototyp velkého vědce, německého fyzika Alberta Einsteina. V roce 1905, který je Einsteinovými životopisci přezdívaný zázračným rokem (annus mirabilis), publikoval mladý Einstein (26 let) čtyři zásadní články v naprosto odlišných oblastech fyziky.

Jeho pátrání po nových a zajímavých problémech neskončilo prakticky až do jeho smrti.

Nové spoje do stanice inteligence

Jaké si vzít z Einsteina poučení? Ano, je to velký důraz na otevřenost. „Práce, kterou si dáte s vyhledáváním jak nových informací tak i nových okruhů problémů, se na vašem mozku projeví díky jevu, kterému odborníci říkají neurální plasticita,“ shrnuje americká psycholožka Andrea Kursewski, která dosahuje skvělých výsledků s tréninkem intelektuálních schopností autistických dětí.

„Tento jev je vlastně klíčový pro veškerou snahu o zvýšení fluidní složky naší inteligence. Jedním z jeho důvodů je  proměňování a zvyšování počtu kontaktů mezi nervovými buňkami, které nakonec mohou vést i k trvalým spojům,“ dodává Kursewski.

21. STOLETÍ upozorňuje:

Touha objevovat nové souvisí také s hladinou neurotransmiteru (látka přenášející nervové vzruchy) dopaminu. Dopamin je mimo jiné známý tím, že se podílí na stimulaci růstu nových nervových buněk.  Zdaleka ne každé vyhledávání nečekaného a dobrodružného je to samé, co otevřenost vůči novinkám.

První typ chování, například vyhledávání nebezpečných situací v různých extrémních sportech, je motivován především touhou po adrenalinu.  Druhý typ, který napomáhá našemu vnitřnímu růstu, souvisí s motivováním kýženým dopaminem.

2. Stavte si další a další cíle

Mozkolamy a paradox efektivity

Patříte mezi ty, kteří si rádi bystří mozek nejrůznějšími křížovkami, sudoku či scrabble? Potom pro vás máme poměrně nemilé překvapení. Tyto mozkolamy dokážou s vaším mozkem jednu jedinou věc: vytrénují vás v lepší schopnosti lépe skórovat v těchto hrách.

Jakmile však opustíte svět vymezený pravidly této hry, jste v každé další hře opět na bodu nula. Jako krásný příklad mohou sloužit slavné výzkumy profesora Richarda Haiera z University of California v americkém Irvinu, který studoval, jaký vliv má na mozek hraní tetrisu.

Zatímco během trénování schopnosti zabodovat v této hře se aktivita jistých oblastí mozkové kůry zvýšila, po ukončení tréninku naopak klesla. A důvod? Mozek se stal trénovanějším a pracoval s větší efektivitou.

Vytrénuj se a začni znova

Je to však opravdu tak, že jsou pro trénování inteligence takto nabyté zkušenosti bezcenné? Jako vždy to tak úplně pravda není! Klíč k užitečnosti podobných her spočívá v tom, že se dříve či později stanete velmi dobrým hráčem a hra vás tak zákonitě přestane bavit.

Co potom? Nezbude než stanovit si další cíl a přesunout svůj zájem na jinou hru. A právě tento typ chování souvisí s tím nejdůležitějším trenérem inteligence – vyhledáváním novinek, jehož podstatu jsme zmínili v předcházejícím bodě.

3. Myslete kreativně

Kdo je vlastně kreativní?

Rozčepýřený umělec právě se chystající namalovat zátiší s velrybou a citrony?  I tak přirozeně může vypadat kreativní člověk.

Kreativní myšlení však může mít řadu jiných podob, které s uměním nemusejí mít vůbec nic společného. Klíčem ke kreativitě je schopnost pohybovat se současně v několika oddělených oblastech poznání (např. ve světě umění a obchodu), v konvenčním i nekonvenčním typu myšlení a především ve vzájemném propojování obou oblastí.

Oproti běžně rozšířenému omylu to neznamená myslet pouze »pravou hemisférou«, ale naopak mezi oběma mozkovými hemisférami neustále přeskakovat.

Jak povzbudit kreativitu?

Johan Wolfgang Goethe kdysi napsal, že „šedá je každá teorie, svěží zelení dýchá života vzrostlý strom“.  Tezi, že teorie bez spojení s praxí vede pouze k mrtvým myšlenkám, si vzali za svou například v PACE Centru v americkém Bostonu, kde se věnují právě výzkumům inteligence a kreativity.

V rámci »Projektu Duha« (The Rainbow Project) se vědci pod vedením dr. Roberta Sternberga pokusili vytvořit kreativní metodiky vyučování, založenou na třech základních principech: 1) Nauč se co nejvíce o daném tématu, 2) Uč se s co největším podílem zábavy, 3) Pokus se nabyté vědomosti uplatnit v úplně jiné oblasti.

Studenty, kteří byli vyučováni touto metodou, pak porovnali s kontrolní skupinou připravující se tradičné metodou »šprtání«. Není jistě těžké uhodnout, že studenti ze skupiny první dosahovali nejen lepších výsledků, ale bylo u nich patrné i zvýšení fluidní složky inteligence.

4. Odmítejte zkratky

Dejte sbohem krabičkám!

Dnešní doba je na nejrůznější technologické vymoženosti bohatší, než jakákoliv doba v historii lidstva. Bránit se vpádu techniky do našeho života by skutečně připomínalo boj s větrnými mlýny.

Technologie, které nám v mnohém skutečně dokážou zjednodušit život, jsou však sice dobrým sluhou, ale špatným pánem. Krásným příkladem technologie začínající nás postupně obírat o schopnost improvizace a předvídání, je GPS.

Zombie, které jedí váš mozek

Zajímavou studii na téma, jak nás GPS pomalu připravuje o důležité schopnosti, nedávno publikovali vědci z McGillovi univerzity v kanadském Montrealu pod vedením Veronique Bohbotové. Vědci upozornili na to, že k orientaci v neznámém prostoru využíváme my lidé dva základní typy navigační strategie.

První, prostorový typ, využívá výrazných k vytvoření mentální mapy okolí výrazných prostorových bodů. Druhý by bylo možní přirovnat k přepnutí na »autopilota« – naše mysl pouze pasivně reaguje na základní stimuly z vnějšího prostředí.

Není jistě složité uhodnout, ke kterému typu orientace nás směřuje GPS navigace.  Podle kanadských vědců však tato strategie nesvědčí důležité části našeho mozku – hippocampu, který je v procesu formování inteligence a s ní související paměti zcela klíčovou strukturou.

5. Propojte se sítí

Celek je více než součet částí

Na lidskou společnost lze v zásadě nazírat dvěma způsoby sice se vzájemně vylučujícími, ale také spolu nutně souvisejícími.

Podle prvního pohledu není společnost nic jiného, než součet jejích jednotlivých členů. Druhý, doplňující pohled, vidí naopak společnost jako cosi prvotního, do čeho se noví lidé již rodí. Asi nemá velký smysl klást si otázku, který z pohledů je »pravdivější«.

Praktičtější bude smířit se s tím, že platí oba zároveň. Člověk je však stejně jako jakýkoliv jiný živý tvor primárně sobecký a snadněji tak zapomene, na to, že je součástí celku, než na to, že by měl uspokojovat své potřeby. Takové připomenutí se však vyplácí!

S druhými ve stejné síti

Nic totiž nestimuluje náš vnitřní život tolik, jako přítomnost druhých lidí. Jiní lidé jsou pro nás jak zdrojem ohrožení, tak zdrojem velké inspirace. Abychom totiž udrželi s druhými lidmi krok, ale zároveň i funkční vztahy, je třeba neustále proměňovat zažité způsoby, s nimiž k věcem přistupujeme.

Z tohoto důvodu vědci občas upozorňují, že svou pozitivní roli mohou sehrát i virtuální sociální sítě, např. dnes prakticky neustále skloňovaný Facebook. Díky tomuto nástroji se totiž můžete propojit s lidmi, které byste v reálném životě třeba vůbec nepotkali a kteří pro vás mohou znamenat obrovskou stimulaci a vzpruhu do dalšího života.

Tak co? Kdy začnete s tréninkem?