Pandy velké patří k nejvybíravějším zvířatům na světě. To jediné, co jsou tito emblematičttí medvědi ochotni konzumovat, jsou bambusové výhonky. Jak si ale trávicí aparát těchto šelem dokáže poradit se striktně vegetariánskou stravou?

Čínští zoologové nedávno prozkoumali jejich trávicí trakt do větších detailů. I když jim s trávením napomáhají bakterie, patří pandy stále mezi poměrně špatně adaptovaná zvířata.

I když název savčího řádu, do něhož pandy patří, tedy šelmy (Carnivora) napovídá, že dominantním prvkem jejich potravy je maso, není to tak zcela pravda. Řada šelem (zejména šelem lasicovitých a medvědovitých) jsou přinejmenším všežravci, vyhynulý medvěd jeskynní byl podle všeho dokonce také téměř 100% vegetarián.

Pandy tedy nejsou se svojí potravní specializací mezi svými blízkými příbuznými zcela osamocené. Dědictví po předcích je však neúprosné: jejich trávicí trakt je přeci jen lépe nastaven na potřeby zvířete s větším podílem živočišné stravy.

Problémem býložravců je totiž to, že většina energie je v rostlinných tělech zabudována do velmi „bytelné“ molekuly celulózy. S ní si většina býložravců nedokáže poradit sama, ale potřebuje pomocnou ruku od řady symbiontů, kteří se většinou rekrutují z řad různých jednobuněčných tvorů.

Známí jsou jak symbionti prokaryotičtí (tedy bakterie a archebakterie), tak eukaryoté (např. bičíkovci brvitky ve střevech všekazů).

Důsledkem toho je, že celých 92% celulózy prochází trávicím traktem pand bez toho, aby byly energeticky vytěženy. Tým ekologa ze Zoologického institutu Čínské akademie věd Fu-wen Weje se proto se svými kolegy přijít na to, jak je možné, že při tak nízké efektivitě metabolismu pandy vůbec žijí.

Pro své výzkumy si vybrali 7 pand žijících ve volné přírodě a dalších 8, které žijí v zajetí. Poté, co odebrali vzorky z jejich exkrementů,  začali v nich pátrat po DNA jejich potenciálních spojenců.

Výzkum ukázal, že nejvydatnějším pomocníkem divokých pand i pand chovaných v zajetí je dříve neznámý kmen bakterie r. Clostridium. Geny získané ze vzorků e totiž nejvíce blížily těm, které jiné organismy využívají k rozkladu celulózy na jednodušší cukry.

Podle mikrobioložky Ruth Leyové z Cornellovy univerzity  je však panda stále velmi špatně adaptovaným zvířetem. Celková produkce potřebných trávicích enzymů v jejich těle je totiž stále menší, než u tak nespecializovaných tvorů, jako jsme my sami.

„Hlavní způsob, jimiž se pandy na nepříliš výživnou potravu adaptovaly nebylo osídlení střev novými symbionty jako to dělá řada jiných zvířat, ale tím, že se krmí 15 hodin denně,“ popisuje vědkyně.