Počítač je neomylný, rádi říkají zastánci umělé inteligence. Pravda, počítač chybu udělá obvykle tehdy, když ho k tomu ponoukají lidé, kteří je obsluhují či programují. Některé z omylů výpočetní techniky jsou humorné, ale při jiných šlo o životy, ba v jednom případě dokonce o celou planetu.
Svět na pokraji apokalypsy
Rok: 1983
Psal se rok 1983. V té době jen největší optimisté věřili, že již za šest let se železná opona zhroutí. V Kremlu úřaduje v té době již nemocný bývalý velitel tajné policie KGB Jurij Andropov, v Bílém domě sedí Ronald Regan. Studená válka je v plném proudu, v rozvojovém světě obě velmoci bojují o vliv, Sověti právě v tomto roce sestřelují korejské civilní letadlo, přičemž o život přijde 269 lidí. Jaderný arzenál obou stran naježeně vyhlíží svou šanci.
O tom, co by se stalo, kdyby jaderná apokalypsa naplno propukla, bylo napsáno spousta knih a natočeno mnoho filmů. Naštěstí k ní nedošlo, byť třeba v roce 1962 během tzv. Karibské krize k ní nebylo daleko. Ovšem, na pokraji katastrofy se svět ocitl i v roce 1983. Stačilo málo, a… raději nedomýšlet.
Jaderná válka právě začala
Sovětský svaz dlouhá léta oblast výpočetní techniky ignoroval, vždyť kybernetika byla dle zasloužilých soudruhů buržoazní pavědou, a poté svou ztrátu na tomto poli již nikdy nedohnal. Byť SSSR dosáhl ve vývoji zbraňových systémů řadu pozoruhodných úspěchů, sovětské počítače rozhodně nepatřily mezi ty, na které je stoprocentní spolehnutí.
Noc z 25. na 26. září 1983 byla příjemná a téměř ještě letní. Sovětský důstojník Stanislav Petrov měl zrovna službu v jednom z bunkrů Střediska včasného varování, kde se hlídal sovětský vzdušný prostor. V jednu chvíli zasvítila kontrolka s červeným nápisem START a na monitorech se objevil údaj, že na území SSSR míří pět amerických mezikontinentálních balistických střel. Tyto kruté informace pocházely z družice Kosmos 1283.
Pět minut od katastrofy
Instrukce byly jasné, v případě napadení Sovětského svazu americkými střelami měl být okamžitě zahájen odvetný úder. O poplachu byla informována nejvyšší sovětská místa, raketová vojska byla uvedena do pohotovosti a čekalo se jen už na Jurije Andropovova a jeho jaderný kufřík…
Svět měl tehdy obrovskou kliku, že v bunkru neseděl nějaký bojechtivý zelený mozek, ale přemýšlivý a všímavý podplukovník Petrov. Ihned mu došlo, že pokud by skutečně Američané chtěli zaútočit na SSSR, neposlali by pět mizerných střel, ale veškerý svůj jaderný arsenál. Navíc, na monitoru se za letícími raketami neobjevoval žádný infračervený pás, což bylo přinejmenším divné, protože každá raketa za sebou zanechává zplodiny. Petrov na poslední chvíli zahlásil falešný poplach… „Ptal jsem se sám sebe, jestli na sebe vezmu zodpovědnost za rozpoutání 3. světové války, a sám sobě jsem si odpověděl – ne,“ vzpomínal Petrov později.
Hrdina studené války
Kde se tehdy stala chyba, která málem způsobila, že se z naší planety stal neobyvatelný balvan putující vesmírem? Selhala optická čidla družice Kosmos 1283. Sluneční paprsky, které se odrážely od vysokých vrstev oblačnosti, sonda detekovala jako start amerických raket.
A Petrov? Jak to tak v zemi, kde zítra znamenalo včera, chodilo, padl na něj stín podezření. Jeho nadřízení se ptali, jak by se asi zachoval v případě skutečného útoku. Petrovovi byl zaražen kariérní postup a tak raději dal armádě sbohem. Dnes je již v důchodu a žije v Moskvě.
Když počítač zabíjí…
Rok: 1985
Spolupráce člověka a počítače může selhat i v medicínské oblasti. Důsledky jsou pak fatální. Rakovina je nemoc zlá a lékaři proti ní bojují mnohokrát marně. Jednou z nadějí bývají ozařovací přístroje, které mají za úkol postupující nádor ne-li zastavit, tak alespoň zbrzdit. Dávka radiace však musí být přesně vypočítaná, aby se pokud možno šetřila zdravá tkáň.
Ozařovací přístroj Therac 25 byl v osmdesátých letech výkřikem moderní medicínské techniky. Radiační terapie v jeho podání dávala pacientům trpícím zhoubnými onemocněními nové naděje. Bylo vyrobeno 11 kusů tohoto zařízení, pět jich bylo nainstalováno v kanadských lékařských centrech, zbytek v amerických.
Spáleniny? Ale jděte…
Přístroje byly v provozu mezi lety 1985 až 1987. Technici na bezpečnost provozu nezapomněli, součástí vybavení byl i hardware, který měl zabránit radiačnímu předávkování. Jenže pacienti, kteří terapii podstupovali, si začali stěžovat na spáleniny. Lékařský personál tyto stížnosti bagatelizoval s tím, že něco takového je zhola nemožné.
Jenže, lékaři se mýlili. Přístroj totiž vyzařoval mnohonásobně větší množství radiace, než bylo nutné. Příčina? Ne zcela dobrá konstrukce i používání špatných systémových kódů. Bohužel, tyto omyly se staly osudnými pro tři lidi, kteří na následky ozařování zemřeli.
Kybernetický komisař Moullin
Rok: 1989
Počítače mohou mít smysl i pro poněkud černý humor. Představte si, že sedíte doma, najednou zazvoní pošťák a předá vám doporučené psaní.
Nic netuše jej otevřete a z obálky na vás vybafne obvinění z vraždy.
I odolní lidé v takové chvíli pocítí slabost na srdci…
V roce 1989 se poněkud pobláznil jeden počítač, který sloužil francouzské justici. Na základě jeho údajů byla 40 000 Pařížanům rozeslána obvinění z trestných činů. A ne ledajakých. Vraždy, únosy, obchod s drogami, organizovaná prostituce. Z toho všeho byli obviněni naprosto nevinní lidé. Francouzská úřední místa se pak dlouho omlouvala a onen počítač byl po zásluze potrestán – došlo k jeho přeinstalaci.
Kolaps sítě
Rok: 1990
Americká komunikační společnost AT&T se ráda chlubí svou spolehlivostí. Jsou však chvíle, kdy se prostě nedaří a takový moment si firma zažila v roce 1990. Tehdy zničehonic zkolabovala její telekomunikační síť a 60 000 amerických domácností mělo své pevné linky jen pro ozdobu. Ve chvíli, kdy síť spadla, bylo přerušeno 75 000 000 hovorů.
Počátek kolapsu nastal v jediné ústředně na Manhattanu. Odtud se oproti předpokladům šířil dál a dál. V řetězové reakci se hroutila jedna ústředna za druhou, až zkolabovala polovina sítě AT&T a druhá byla těžce přetížena snahou nahradit nefunkční linky. Celkem bylo zasaženo 114 ústředen. Vedení společnosti z útoku nejprve obvinilo hackery, což byl v té době nový pojem. Nakonec se ukázalo, že na vině byl špatný kód, který do systému zadal jeden z pracovníků společnosti.
Vyhrává každý
Rok: 1992
Omyly z oblasti počítačů mohou mít i komický nádech, ovšem i zde bývají tragické konce. Řada společností se snaží potenciální zákazníky nalákat na různé možné i nemožné soutěže. Zvlášť oblíbený je tento druh marketingu mezi výrobci nápojů. I jednoho krásného dne si manažeři filipínské pobočky Pepsi usmysleli, že takovou soutěž uspořádají. Rozjeli masivní kampaň, Pepsi na Filipínce mrkala ze všech nároží a hlavní cenou měl být v přepočtu milion korun. Stačilo jediné – najít pod víčkem magické číslo 349.
Jenže, co čert nechtěl. Ono číslo se mělo objevit pod jediným víčkem. Ale počítačové čipy nejspíše vyspávaly kocovinu, protože číslo 349 se objevilo pod 800 000 víčky. Řada Filípínců začala jásat v domnění, že právě oni jsou těmi šťastnými výherci. Brzy však přišlo procitnutí. Pepsi nabídla, že výhercům vyplatí alespoň dvacet dolarů, což se horkokrevným obyvatelům Filipín pranic nelíbilo. Rozzuřený dav dokonce zaútočil na výrobnu Pepsi. Během nepokojů přišli o život dva lidé. A Pepsi nakonec musela sáhnout hluboko do svých finančních rezerv, když po sérii soudních pří vyplatila jako odškodné miliony dolarů…
Zničená raketa
Rok: 1996
V kosmickém výzkumu se zažije spousta »legrace«. I inženýři z Evropské kosmické agentury (ESA) by o tom mohli leccos vyprávět. V roce 1996 měl z kosmodromu ESA ve Francouzské Guayaně odstartovat nový typ evropské nosné rakety Ariane 5. Na palubě nesla čtyři satelity Cluster. Jenže pouhých 40 sekund po startu oblohou zatřásla exploze a trosky rakety se řítily k zemi.
Co se stalo? Raketa byla konstrukčně v pořádku, ani materiál nebyl závadný. Příčinou nehody bylo selhání tzv. inerciální plošiny řídícího systému. Zdvojená jednotka dodávala palubnímu počítači všechna důležitá data o chování rakety za letu. Přitom ale převedla boční rychlost rakety z 64bitového formátu do 16bitového. To samé poté provedlo i její dvojče. Po chybě dostal počítač pokyn k provedení náhlé sebevražedné obrátky, po níž byla raketa zničena.
Dělit nulou neumí ani počítač
Rok: 1996
Že dělit nulou je blbost, ví každý školák, který se s matematikou seznámí trochu blíže. Ovšem programátoři zodpovědní za software pro americký křižník USS Yorktown zřejmě ve škole nedávali tak úplně pozor.
Na svou dobu supermoderní křižník byl pokřtěn v roce 1984. Od roku 1996 byl na ní testován nový výpočetní systém z dílny Microsoftu. Jenže při zadávání údajů do systému došlo k chybě. Při manévrech u pobřeží Virginie počítač zjistil, že musí dělit nulou. A s tím si pochopitelně nevěděl rady. V zármutku nad tím, že si nedokáže poradit se zadanou úlohou, se přestal starat o vše ostatní. V tu chvíli selhal pohonný systém a z lodě za miliony dolarů se stala trochu větší pramička, kterou mořské proudy mohou zanést, kam se jim zlíbí. Trvalo několik hodin, než se křižník stal opět ovladatelným.
Pozor na měřicí systémy!
Rok: 1999
V roce 1875 uzavřelo 17 států metrickou konvenci a metry s kilogramy tak odstartovaly své vítězné tažení světem. Na území Čech se metrický systém používá již od roku 1876. Ovšem, leckde metrický systém stále naráží. Velká Británie na něj oficiálně přistoupila až v roce 2000 a i nadále se lze v této zemi setkat s yardy, mílemi nebo pintami. Podobně jsou na tom i další anglosaské země.
Trvat konzervativně na svých mírách se nemusí vždy vyplatit. 11. prosince 1998 s velkou pompou odstartovala k Marsu sonda Mars Climate Orbiter. Za úkol měla studovat marťanské počasí, klima a pátrat po vodě a po oxidu uhličitém. Získané údaje měly sloužit na stanovení teplotních profilů atmosféry, určení dlouhodobých klimatických změn a úlohu atmosféry v tomto procesu.
Kde udělali inženýři z NASA chybu?
Vědci se však kýžených údajů nedočkali. Řídicí středisko NASA bylo 23. září 1999 jako na trní. Právě ten den se Orbiter přiblížil k Marsu a chystal se vstoupit na jeho oběžnou dráhu. Sonda se dostala na odvrácenou stranu Marsu a poté už o ní nikdo neslyšel…
Že by za to mohli zlotřilí Marťané? Kdepak. Opět špatně zafungoval člověk při vkládání dat do počítačového systému. Zatímco jedno řídící středisko poslalo na Orbiter instrukce pro tah v librách, druhé stejný materiál poslalo v Newtonech. Sonda si vzniklý galimatyáš vysvětlila tak, že má klesnout na nižší orbitu, než bylo zamýšleno. Místo 150 kilometrů nad povrchem rudé planety se pohybovala o 100 kilometrů níže. Místní atmosféra, byť velmi řídká, tak přístroj za více než 300 milionů dolarů jednoduše sežehla.
Y2K: Omyl, nebo kšeft?
Rok: 2000
V začátcích éry počítačů byli programátoři rádi za každý ušetřený bajt, takže v letopočtech se objevovala jen dvě poslední čísla. Devatenáctka na začátku letopočtu se rozuměla samo sebou, tak proč ji vypisovat. V důsledku toho byl poté rok 2000 chybně interpretován jako rok 19100. S blížícím se přelomem milénia se začaly objevovat katastrofické vize, ve kterých se nehroutila jen počítačová síť, ale i celá civilizace. Některé nesrovnalosti se skutečně objevily, třeba případy trvanlivosti zboží, nebo leckterý stoletý dědeček dostal pozvání na prohlídku školky, kam kterou by od nového školního roku mohl začít navštěvovat.
Katastrofické scénáře se nakonec nenaplnily, jednak z toho důvodu, že veřejný sektor vynaložil nemalé finanční částky na prevenci případných komplikací, především však z toho důvodu, že počítačová technika a jiná elektronika rychle zastarává a většina soukromého i veřejného sektoru byla na přelomu roků 1999/2000 vybavena počítači, u kterých jejich tvůrci dílem možnost problému Y2K předpokládali, dílem již z důvodu rozvoje techniky nebyli nuceni tolik šetřit pamětí počítače. Každopádně, leckdo na tomto umělém problému velmi slušně vydělal.
17 000 uvězněných cestujících
Rok: 2007
Los Angeles je druhé největší americké město, takže nepřekvapí, že provoz na místním letišti je čilý. Takový dopravní uzel není jednoduché obsluhovat a i počítače s tím mají dost práce. I stalo se jednoho srpnového dne roku 2007, že odbavovací systém zde zcela selhal a 17 000 cestujících zůstalo po dobu osmi hodin na letišti uvězněno.
V podezření byli opět hackeři, ale pravda byla jinde. „Nepotřebujeme hackery, když některé systémy se dokážou zhroutit samovolně,“ ironicky poznamenal počítačový odborník Peter Neumann. Na vině byla stará síťová karta, která v poslední předsmrtné křeči začala vysílat množství bláznivých dat. Systém se pak zhroutil, v důsledku čehož nikdo z čekajících cestujících nemohl USA opustit.
(Ne)slavné výroky ze světa technologií
„Všechno, co mohlo být vynalezeno, již vynalezeno bylo.“ (Charles H. Duell, komisař Amerického patentového úřadu, 1899)
„Myslím, že na celosvětovém trhu je místo pro asi 5 počítačů.“ (Thomas Watson, ředitel IBM, 1943)
„Ale … k čemu je to dobré?“ (Jeden z inženýrů Advanced Computing Systems Division IBM ve chvíli, kdy si prohlížel mikročip, 1968)
„Není důvod, aby kdokoliv chtěl mít počítač doma.“ (Ken Olson, prezident, ředitel a zakladatel DEC, 1977)
„Počítače jsou zbytečné. Dokážou nám pouze dávat odpovědi.“ Pablo Picasso, výtvarník
„640 k by mělo stačit komukoliv.“ Věta připisovaná Billu Gatesovi, on sám se k ní však nehlásí
