Člověk, který chce dodržovat vlastní zásady a jezdí do práce na kole, je ve velkoměstě v ohrožení. Ještě víc cyklista kurýrní služby. Nekonečné kolony automobilů zahušťují vzduch a z usazenin dehtu a sazí na oblečení i na kůži je nasnadě, že to moc zdravé není.

Bez konkrétního důkazu to vede někdy k mávnutí rukou: „To se umyje.“   Jenže všechno ne.

Kromě toho, že nanočástice z dopravních emisí vyvolávají zánětlivá mikroložiska v mozku a poškozují jeho funkce, přišli vědci nyní s důkazem dalšího konkrétního ohrožení. Kanadští vědci ze studie prováděné v Ottawě zjistili, že u cyklistů bylo v přímém ohrožení srdce.

V různě dlouhé době po vystavení znečišťujícím látkám naměřili zdravým pokusným osobám poruchy srdeční činnosti.

Michael Brauer, cyklista a vědec z University of British Columbia vysvětluje, že lidé potřebují vědět co se děje, rozumět riziku, aby měli důvod se mu vyhnout. I proto zkoumají, co a jak přesně poruchy srdečního rytmu působí. Kromě chemického působení jsou opět v podezření i nanočástice.

Prakticky je zřejmé, že nejhorší je pohyb cyklistů přímo mezi vozidly, při stání „na červenou“ jen desítky centimetrů od výfuku. Cyklistické zóny a pruhy pro cyklisty před automobily na křižovatkách jsou sice malým, ale ne úplně nevýznamným krokem k tomu, aby se ve městě dalo současně jezdit na kole a dýchat.