Dobývání surovin, průmyslová výroba či získávání energie dokážou otisknout svou často i nepříjemně páchnoucí stopu do ovzduší, vod i půdy. Vždy je však třeba mít na paměti, že znečištění životního prostředí není ničím jiným než rubovou stránkou života v luxusu, který žádná generace před námi nepoznala. A kde je na tom Země nejhůře?
Před několika lety vyhlásila vlivná nevládní organizace Blacksmith Institute se sídlem v New Yorku 10 nejznečištěnějších míst planety a od té doby pilně sleduje, zda mělo toto »ukázání prstem« nějaký vliv.
Dobrou zprávou je, že řada institucí – počínaje místními úřady a konče např. Světovou bankou – na výzvu skutečně zareagovala a situace se pomalu mění k lepšímu. Některá ze zmiňovaných míst, jako například černobylský sarkofág, však stále zůstávají časovanou bombou.
V následujícím výčtu jsou místa seřazena tím nejspravedlivějším způsobem – podle abecedy.
1. Černobyl (Ukrajina): časovaná bomba, ukrytá pod betonem
Příčina znečištění: exploze jaderného reaktoru
Hlavní znečišťující látky: radioaktivní prach zahrnující uran, plutonium, cesium, stroncium a další kovy
Počet přímo ohrožených lidí: původně asi 5,5 milionu v okolí elektrárny, dnešní číslo je předmětem debat
Výstraha pro příští generace
Na datum 26. 4. 1986 celý svět asi jen tak nezapomene. Toho dne došlo k (naštěstí prozatím) největšímu neštěstí od doby, kdy lidé díky fyzikům získali schopnost získávat energii z jaderného štěpení. Míra radiace byla v okolí elektrárny těsně po výbuchu asi 100x vyšší než v japonských městech Hirošima a Nagasaki po svržení atomové bomby.
Praskající betonový sarkofág
Několik měsíců po havárii byl zničený reaktor zalit do betonového sarkofágu. Ten však nelze považovat za nic jiného než za provizorní řešení.
Byl zbudován narychlo a navíc z velké části pouze na dálku řízenými roboty. Pod praskající vrstvou betonu je stále uloženo 95 % paliva reaktoru. Na vybudování sarkofágu nového proto 28 evropských zemí, Česko nevyjímaje, shromáždilo finanční prostředky.
Práce na jeho vybudování sice již začaly, to však nic nemění na tom, že zničený reaktor stále zůstává časovanou bombou…
2. Džeržinsk (oblast Nižný Novgorod, Rusko): továrna na jedy
Příčina znečištění: odpad z chemického průmyslu (zejména výroby chemických zbraní)
Hlavní znečišťující látky: organické látky (dioxiny, fenoly), olovo a další těžké kovy
Počet přímo ohrožených lidí: necelých 300 000 obyvatel města
Ruská výrobna jedovatých plynů
V roce 1941 započala v Džeržinsku výroba jedné z nejobávanějších válečných zbraní – bojových plynů. Přetrvávala zde prakticky po celou dobu trvání »studené války«. Mezi plyny dominovaly dva. Lewisit, jehož hlavní účinnou složkou je plyn arsan (postaru arsenovodík), a obávaný hořčicový plyn yperit.
V důsledku špatného uskladňování chemického odpadu bylo v odpadních vodách a ovzduší identifikováno již na 190 zdraví škodlivých látek.
Nejznečištěnější město světa
V roce 2003 došli odborníci k závěru, že budete-li mužem z Džeržinsku, můžete očekávat smrt ve 42 letech, budete-li ženou, pak ve 47. Není divu, že ve stejném roce převyšovala úmrtnost nad porodností o celých 260 %.
Od té doby se však situace pomalu vylepšuje – stojí za tím především postupný krach zdejších chemických továren. I přes to se však Džeržinsk v Guinnessově knize rekordů stále „honosí“ titulem »nejznečištěnější město světa«.
3. Kabwe (Zambie): černá »perla« Afriky
Příčina znečištění: těžba a zpracování olova a zinku
Hlavní znečišťující látky: olovo, kadmium a další těžké kovy
Počet přímo ohrožených lidí: 255 000 obyvatel města a přilehlých oblastí v okruhu 20 km
Bohaté naleziště kovů
Nedaleko města Kabwe, které leží asi 150 km severně od hlavního města Zambie Lusaky, byla v roce 1902 objevena bohatá naleziště olova a zinku. Jejich těžba pak pokračovala v plné míře až do roku 1994 bez větších ohledů na životní prostředí.
Vedlejším produktem těžby obou prvků je i znečištění řadou jiných těžkých kovů, zejména kadmiem.
10x přesažené limity
Největším nebezpečím pro obyvatele okolí Kabwe je prach, kvůli němuž se kovy dostávají prakticky kamkoliv a nelze před nimi utéct. U dětí i dospělých byla v krvi zjištěna až 10x vyšší koncentrace olova.
Zdroje surovin jsou dnes prakticky vytěženy a život na severu Zambie tak má šanci vrátit se do normálu. Díky práci nevládních organizací investovala Světová banka do ozdravných programů okolo 40 milionů dolarů.
4. La Oroya (Peru): doly a hutě v srdci And
Příčina znečištění: těžba a zpracování mědi, olova a zinku
Hlavní znečišťující látky: olovo a další těžké kovy, oxidy síry
Počet přímo ohrožených lidí: 35 000 obyvatel města
90letá tradice těžby
Když se mezi obchodníky se surovinami řekne Peru, první asociací bude nejspíše měď, případně jiné těžké kovy. Jedním z nejproduktivnějších center těžby i zpracování těchto strategických surovin je i městečko La Oroya v centrální oblasti Peru mezi vrcholky velehor And (nadmořská výška je 3745 m n.
m.). Těžba zde probíhá víceméně kontinuálně od roku 1922.
Mírné pokroky v mezích zákona
Naděje okolí města La Oroya začala svítat v roce 1997, kdy se vlastníkem dolu stala společnost Doe Run. Noví vlastníci se při koupi dolu zavázali investovat více než 100 milionů dolarů do snížení emisí.
I když se cíle projektu nepodařilo zcela naplnit, byly významně sníženy hladiny olova, kadmia a arsenu. Problémy však stále přetrvávají v oblasti emisí oxidů síry. Blízké i vzdálené okolí dolu tak stále devastují kyselé deště.
5. Lin-fen (provincie Šan-si, Čína): metropole špíny a jedu
Příčina znečištění: exhalace ze spalování uhlí, průmyslu a dopravy
Hlavní znečišťující látky: popílek, oxid uhelnatý, oxid siřičitý, oxidy dusíku, olovo, arsen
Počet přímo ohrožených lidí: 3 000 000 obyvatel města
Srdce čínského průmyslu
Provincie Šan-si v centrální oblasti Číny má pro Číňany asi podobný význam jako pro nás dříve Ostravsko. Na obrovské uhelné doly je zde navázána řada dalšího zpracovatelského průmyslu, zejména hutě a velké průmyslové závody.
Není proto divu, že je ovzduší poničeno zejména látkami vznikajícími při spalování.
Nejhorší kvalita ovzduší v Číně
Ovšem i ve městě Lin-fen, které se v žebříčcích nejznečištěnějších míst objevuje dlouhodobě, se začíná blýskat na lepší časy. Řada zpracovatelských provozů je postupně nahrazována takovými, které jsou k životnímu prostředí vstřícnější.
Napomoci by mohlo i zavedení centrálního vytápění pro rozlehlé obytné oblasti. To má být založeno nikoliv na spalování uhlí, ale ekologicky čistšího zemního plynu.
6. Norilsk (Krasnojarský kraj, Rusko): sibiřský pracovní tábor
Příčina znečištění: těžba a zpracování niklu, mědi, kobaltu, platiny a palladia
Hlavní znečišťující látky: popílek, fenoly, oxid siřičitý, kovy (nikl, kobalt, selen, stroncium, cesium)
Počet přímo ohrožených lidí: 135 000 obyvatel města
Sibiřský pracovní tábor
Město Norilsk, které leží na Sibiři za polárním kruhem, bylo založeno teprve ve 20. letech minulého století. Důvody pro jeho zbudování nebyly nijak vznešené. Těžba a zpracování niklové rudy, jejíž bohatá ložiska se v okolí nacházejí, se zde začala rozvíjet využíváním otrocké práce politických vězňů z pracovního tábora.
Těžba bude však jistě pokračovat nadále, i když vězně už dávno nahradili profesionálové. Geologové odhadují, že zdejší ložiska rud jsou pravděpodobně největšími ložisky na světě.
1% celosvětových emisí SO2
Není těžké odhadnout, že nejvýznamnějšími znečišťujícími látkami jsou v okolí Norilsku zejména mikročástice kovů, těžených v místních dolech. Podle nedávného odhadu je však pouze toto město zodpovědné i za celé 1 % celosvětových emisí oxidu siřičitého v atmosféře.
Kyselými dešti proto trpí nejen bezprostřední okolí města, ale i rozsáhlá část okolní tundry.
7. Rudnaja Pristaň (oblast Primorje, Rusko): s olovem ke dnu
Příčina znečištění: těžba a zpracování olova
Hlavní znečišťující látky: olovo a další těžké kovy
Počet přímo ohrožených lidí: přímo pouze asi 2500 obyvatel vesnice
Vesnička na pobřeží Pacifiku
Jméno drobné vísky Rudnaja Pristaň na východním pobřeží Sibiře lidem znalým ruského jazyka jednoznačně napoví, co asi tvoří hlavní pracovní náplň zdejších obyvatel. V Rudném přístavu, jak zní doslovný český překlad, dochází nejen ke zpracování rudy (v tomto případě zejména olova), ale i k jejímu překládání na nákladní lodi, které ji odvážejí ke zpracování do končin s přívětivějším klimatem.
Ekologická tragédie v roce 2006
Zpracování olověné rudy zde započalo již v roce 1930. K postupnému zamořování okolí olovem a dalšími těžkými kovy tedy dochází přes 80 let. Nejvíce »přiložila pod kotel« havárie nákladního člunu, který se kvůli přetížení rudným koncentrátem potopil nedaleko přístavu.
Je však třeba dodat, že ruští ekologové se proti zařazení Rudnej Pristani na seznam nejznečištěnějších míst světa zásadně ohradili! Podle jejich názoru existuje mnoho míst, která jsou s ekologií na štíru podstatně více.
8. Sukinda (stát Orissa, Indie): největší chromové doly Asie
Příčina znečištění: těžba a zpracování chromu
Hlavní znečišťující látky: šestivazný chrom a další kovy
Počet přímo ohrožených lidí: 2 600 000 obyvatel rozsáhlé oblasti údolí Sukinda
Otevřené doly v údolí
Dobývání chromové rudy v okolí města Sukinda ve státě Orissa na východě Indie má pro celou tuto zemi obrovský význam. V této oblasti se nachází celých 97 % všech zásob chromové rudy, kterou má tato prudce se rozvíjející země k dispozici.
12 z místních dolů však stále funguje bez jakékoliv kontroly znečišťujících výstupů. Celých 70 % povrchové a 60 % pitné vody v údolí je proto znečištěno šestivazným chromem. Ten způsobuje potíže v dýchací soustavě a funguje i jako nebezpečný karcinogen.
Řada cest do organismu
Alespoň částečné napravení důsledků znečištění v oblasti Sukinda je skutečně tvrdým oříškem. Otevřené chromové doly totiž znečišťují okolí mnoha různými způsoby (prachovým spadem, vodou) a v silách místní vlády není jim dostatečně efektivně bránit.
Velké naděje na odstranění kovů z půdy (zejména niklu) vkládají místní vědci do několika druhů hub (kropidlák, štětičkovec). Tyto houby dokážou kovy z půdy „vytáhnout“ a uložit ve svých tkáních tak, že se již nemohou dostat do dalšího oběhu.
9. Sumgait (Ázerbájdžán): chemička Sovětského svazu
Příčina znečištění: tepelná elektrárna, chemický průmysl
Hlavní znečišťující látky: popílek, chemický odpad (zejména chlór a rtuť)
Počet přímo ohrožených lidí: 275 000 obyvatel města
Chemička Sovětského svazu
Historie nebývale znečištěné oblasti v okolí města Sumgait na ázerbájdžánském pobřeží Kaspického moře začala v roce 1941, kdy zde byla dostavěna tepelná elektrárna, určená především k zásobování hlavního města Baku.
K ní se v průběhu času přidávala ještě řada chemických továren a v době konce Sovětského svazu byl Sumgait jedním z jeho největších center chemického průmyslu.
Světlo na konci tunelu
V době, kdy všechny zpracovatelské závody pracovaly v Sumgaitu na plné obrátky, chrlily do ovzduší podle odhadů něco mezi 70 000–120 000 tun odpadu ročně. Rakovinou proto v tomto městě trpělo až o 51 % více lidí než ve zbytku Ázerbájdžánu.
Doslova požehnáním se pro tuto oblast stal rozpad Sovětského svazu. V dnešní době je oproti době největšího »rozkvětu« v provozu už jen asi 20 % závodů. Oblast se tak postupně stává snesitelnějším místem k životu.
10. Tchien-jing (provincie An-chuej, Čína): olověná zásobárna Číny
Příčina znečištění: těžba a zpracování olova a dalších těžkých kovů
Hlavní znečišťující látky: popílek, těžké kovy (olovo, kadmium)
Počet přímo ohrožených lidí: 140 000 obyvatel města
Zdroj poloviny čínského olova
Město Tchien-jing v jinak poměrně zaostalé provincii An-chuej na východě Číny má pro tuto zemi zvláštní význam. Zajišťuje pro ni totiž asi polovinu veškeré produkce důležité strategické suroviny – olova.
Koncentrace tohoto těžkého kovu zde překonává národní limity až desetinásobně. V místních plodinách bylo dokonce zaznamenáno 24násobné překročení limitů.
Hloupé »olověné« děti
Mnohonásobné překonání limitů pro koncentraci olova má za následek zejména řadu vývojových poruch u dětí. Řada z nich proto trpí nejrůznějšími formami mentálních i tělesných retardací. I když čínská vláda plánuje postupné zmodernizování provozu hutí, výsledky prozatím nejsou nijak přesvědčivé.