Muži jsou často kritizovaní za to, že se nechtějí zeptat na cestu v neznámých končinách, když jim třeba vypadne GPS.  Jennifer Bellamiová z univerzity v Chicagu se věnovala pocitům mužů v roli otců a tvrdí, že na křižovatce, kde se muž vydá po směrovce „otec“, by se neměli stydět si o podporu říci.

Otcové by se například neměli stydět jít za pediatrem a konzultovat s ním potřeby jejich potomka, aby se ujistili ve své roli. Proč? Oni i jejich děti to potřebují. Otcové mají k dětem jiný přístup než matky a děti potřebují obojí.

Matkám podle autorů studie mnoho usnadní mateřský instinkt a fyzický zážitek porodu, mužům naopak používání instinktů komplikuje jejich společensky zažitá role.

Naučit se být otcem není legrace, ale těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Proto autoři kladou důraz na výukové a komunitní aktivity pro otce, jejich podporu obzvláště v situacích, kdy jsou nejistí, protože sami nevyrostli ve funkční rodině.

Jennifer Bellamiová se vyjádřila v tom smyslu, že si nikdy neuměla představit, jak je těžké být otcem, dokud nezačala plně pracovat na svém programu.