Mimiviry byly objevené v roce 2003 v amébách z chladících věží. Jsou to největší viry, tak velké, že jsou podobné baktériím a oproti „obvyklým“ virům, kterým stačí skromná genová výbava (třeba do deseti genů) jich mimiviry mají k dispozici 911. Jejich velikost opticky zvětšují ještě dlouhá vlákna obalující virovou kapsidu.

Díky velikosti mimivirů začali někteří vědci uvažovat o nové skupině a názvu pro tyto gigantické viry – giry.

Žijí paraziticky v amébách, v jakési komunitě a navíc jsou hostiteli virofágů, dalšího pro mikrobiology zajímavého úkazu, kdy jeden virus napadá druhý. Navíc mezi všemi těmito organismy probíhá docela čilá burza genetického materiálu.

To všechno už vědci zkoumají, ale nyní zjistili, že pokud kultivují mimiviry v laboratorních podmínkách, bez améb i virofágů, tak mimiviry postupně odkládají až 17 % své genové výbavy. To se děje ztrátou genů na obou koncích mimivirového genomu.

Stávají se odolnými proti virofágům a ztrácí i geny pro tvorbu dlouhých vláken, která jej obalují. Vědci nyní zkoumají co a jak tyto procesy řídí.