Restaurátoři dlouhou dobu řešili zvláštní záhadu: jak je možné že díla takových mistrů 19. století, jako byli Monet či Seurat, jsou stále zářivě žlutá, zatímco van Goghovy obrazy jsou dnes namísto žluté spíše zahnědlé? Aby přišli záhadě na kloub, využili belgičtí vědci pod vedením Koena Janssense z univerzity v Antverpách využili služeb nejsilnějšího generátoru rentgenového záření v Evropě, umístěného ve francouzském Grenoblu (ESRF). Nejprve se snažili posvítit si na samotnou barvu, získanou ze starých barevných tub. Zářivě žlutou barvu jim podle nich dodával chroman olovnatý, který byl kvůli své toxicitě prakticky vyřazen z užívání. Účinkem slunečních paprsků se vysoce toxický šestimocný chrom změnil na méně škodlivý chrom trojmocný, jeho barva je však slabě nazelenalá.
Dobrá tedy, barva v tubách je jedna věc, ale proč jsou nahnědlé přímo van Goghovy obrazy? Aby dokázali odpovědět na tuto otázku, museli vědci použít vzorek přímo z několika mistrových pláten, umístěných ve van Goghově muzeu v Amsterdamu. Ke svému překvapení zjistili, že za tmavší barvou stojí ještě další důvod. Ztmavlé plochy vykazovaly větší přítomnost síranu barnatého. „Kombinace síranu a chromanu je velmi citlivá na UV záření. Galerie, které vystavují obrazy, na nichž byl použit chroman, by měly být velmi opatrné a nevystavovat je přímému slunečnímu světlu ani jiným zdrojům UV záření,“ doporučuje Janssens.