Léčivé prameny, které ze země tryskají jako dary neživé přírody, využívají lidé od pradávna. V nové době se zrodila balneologie jako medicínský obor, zaměřený na léčbu různých druhů onemocnění.
Výskyt takových pramenů na Zemi není rovnoměrný. Naše území se naštěstí může pochlubit poměrně značným »pramenným« bohatstvím. Odborníci zde nalezli 100 hlavních lázeňských lokalit! Např. v Mariánských Lázních a okolí vyvěrá asi stovka pramenů.
Poděbrady za objevy mnoha léčivých vývěrů děkují proutkaři, kterým byl pruský baron Karl Bülow.
Experti se divili
Jak se vlastně vývěry rodí? Dlouho převládal názor, že léčivá horká voda tryská z velké hlubiny a má spojitost se sopečnou činností. O to více se geologové podivili, když zjistili, že hydrotermální vody z 90 % tvoří obyčejná dešťová voda, která už kdysi byla na zemském povrchu.
Poté se zase dostala dolů, ohřála a obohatila o rozpuštěné anorganické látky. S těmi souvisí rozdílné vlastnosti a složení minerálních pramenů.
Např. v Luhačovicích vyvěrá 14 hydrogen-uhličitano-chlorido-sodných-jodových pramenů.
Jsou lepší než voda z vodovodu?
Pokud by léčivé prameny nepomáhaly, nevznikaly by lázně. Lze však za účinnou pomoc pro zdraví pokládat volné pití minerálních vod?
„Pravidelné pití minerálek kryje přívod a potřebu minerálů ve srovnání s jejich obsahem v potravě jen částečně. Přesto je přísun hlavně některých minerálních látek – jako je kalium, magnézium a kalcium – formou minerálních vod velmi důležitou složkou denní potřeby minerálů.
Velkou výhodou těchto vod je, že jsou ve srovnání s vodou z vodovodu bezpečné, protože neobsahují žádné nežádoucí složky,“ říká prof. MUDr. Zdeněk Zadák, CSc., z Lékařské fakulty UK v Hradci Králové.
Jde prý o homeopatická léčiva
Naopak mezinárodně uznávaný parapsycholog Lubomír Kříž tvrdí: „Příznivci minerálek si neuvědomují, že na základě minimálního obsahu rozpuštěných nerostných látek a vysokých léčebných účinků lze minerální vody považovat za přírodní homeopatická léčiva.“.
Nejen podle něj, ale i specialistů na zdravou výživu voda vhodná pro denní pití nesmí obsahovat větší množství minerálů.
Každodenní pití minerálek, zejména pouze jednoho druhu, prý může způsobit i újmy na zdraví – pískem v ledvinách počínaje přes kameny v žlučníku až po kardiovaskulární poruchy či cukrovku. Někdy dochází k narušení hormonálního či neurovegetativního systému.
Všeho s mírou!
Alkalické vody mohou zhoršit stavy při zápalech močových cest. Pokud mají minerálky vysoký obsah sodíku (Na), někdy vyvolávají vysoký krevní tlak, ba i zhoršení srdečních chorob. Nezdravě vysoká hodnota je 116 mg sodíku/100ml, optimální je méně než 400 mg na celý litr.
Nic nelze namítat, když nám odborně doporučené minerální vody mají pomáhat při prevenci či už léčení různých civilizačních nemocí – cukrovky, kardiovaskulárních chorob, úbytků a zhoršení funkce svalů (sarkopenie) či jiných chorob.
Ani zdravým lidem neškodí občasné popíjení vhodné minerálky, zvláště když jejich druhy s různým obsahem minerálů střídají.
Více se dozvíte:
L. Kříž: Povídání v magických energiích, IKAR, 2008
Minerálky neznají stereotyp
Minerální vody se rozlišují podle různých kritérií. Převažují následující:
1. podle obsahu rozpuštěných minerálů
a) přírodní minerální vody, v nichž obsah rozpuštěných minerálů je vyšší než 1g/l
b) minerální stolové vody, které obsahují méně než 1g minerálů na 1 l
c) minerální léčivé vody, které se dále dělí podle dominujících iontů, které obsahují na arzenové, jodové, sírové či železnaté
2. podle obsahu rozpuštěných plynů
a) kyselky – obsahují alespoň 1g/l rozpuštěného oxidu uhličitého CO2
b) sírové – obsahují alespoň 1mg/l rozpuštěného sirovodíku
3. podle dominujících anionů nebo kationů
4. podle teploty pramene
a) studené – do 25°C
b) termální – nad 25°C
5. podle osmotického tlaku
a) izotonické – rychle a vydatně se vstřebávají ve střevech
b) hypertonické – zlepšují peristaltiku vázáním tekutin na sebe v tenkém střevě (léčba zácpy)
c) hypotonické – vstřebávají se ve střevě a zhušťují obsah, přinášejí diuretický (močopudný) účinek
6. podle obsahu biologicky užitečných látek